Report z Ultra s Cari Lekebuschem od Jukiho

Karlovy lázně stojí za to. Určitě souhlasíte. Položit si však v zápětí otázku za co a logickým argumentem na ni odpovědět je věc, jak sami chápete podstatně odlišná. V tomto případě natolik, že další slova ztrácejí takřka "mimochodem" svůj význam.
Zbytečný úvod. K sakru.

Reflexe pocitů je v tomto bodě passé. Sem nepatří. Místo raději přenecháme události jež svou hudební hodnotou předčila veškerá přípustná očekávání. Do Prahy totiž nedorazil nikdo jiný, než představitel švédské producentské špičky Cari Lekebusch. Překvapivě tak zavdal příčinu kolektivním radovánkám v místě pro klubovou majoritu přinejmenším nezvyklém.

V klidu, pohodě a ještě za možnosti dýchat kyslík začala své umění jako první pilovat ikona slovenského techna DJ Toky. Z všeobecně rozšířeného názoru lze usoudit, že presentovaná hudba je lehce označitelná jako zažitý a tedy i tradičně vysoce kvalitní standard. O překvapení se postaral britský turista Inigo Kennedy, jenž po libereckém vítězném boji neodolal a přítomné návštěvníky oblažil patnáctiminutovou kulturní vsuvkou.

Lepší ántré si Lekebusch přát nemohl. Úderem jedenácté otevřel své zavazadlo a tahal jeden drahokam za druhým. Skuteční milci techna obestoupili umělcovu klec a drželi své oči doslova na šťopkách. A že měli proč ! Jeden white label střídal druhý, ruce splašeně létaly po mixážním pultu a reproduktory praskaly pod náporem nekompromisních beatů. Předvedl v pravdě energický set kombinací rázných pasáží až minimalistického techna či zručným vázáním do ploch.

Atmosféra se v rámci domorodých možností vydařila vcelku obstojně a načala poslední třetinu, nyní již v režii DJe Daha. Technické potíže zvládl bravurně a veskrze poučný večírek tak úspěšně zakončil.

Nemusíme si nic předstírat . Karlovy lázně mají svou specifickou klientelu a nálada, zvyky a kolorit místa podle toho vypadá. V některých chvílích však nadšencům nabízí jistý potenciál, jenž není marné využít. A navíc - za dnes již téměř úsměvných sto korun. :)