Raiden a Scratch Perverts: Nejsilnější kombinace českého elektronického léta (report z Let It Roll)

Na pískovnu Oplatil, kde LIR probíhal, jsme dorazili až v sobotu odpoledne. Byli jsme tak sice ušetřeni pátečním silným dešťovým přeháňkám, ale ochuzeni o živé vystoupení dua Future Prophecies. Protože do večera zbývalo dost času, festival jsme zahájili koupáním v průzračné vodě. K tomu si připočítejte reggae kulisu z Different beat stage, kde zrovna pouštěl Roccaflex soundsystem, a máte jeden z nejlepších letních warm-upů. Odpočinek ukončila až blížící se osmá hodina a začátek produkce na hlavní scéně. Tam se zrovna chystal Ostravák Inspiral X62, jenže kvůli technickým problémům se ke gramofonům dostal s mírným zpožděním.



Při prvních třech deskách ještě zvukař ladil systém, takže hrála jen jedna strana, ale podařilo se opravit. Jak je u Inspirala poslední dobou zvykem, zabrousil do starých časů a odstartoval oldskoolovým výběrem, který se hodně podobal jeho mixované kompilaci pro časopis Protimluv. Největší radost udělala předělávka hitu V.I.P od legendárních Jungle Brothers. Stejně jako na památné Let it Roll na pražské Harfě s Roni Sizem pojal Inspiral svou zahřívací úlohu zodpovědně, ale ke konci setu propašoval i techstepové slitiny.

Žvýkačkový breakbeat

Po něm nastoupilo slovenské duo Lixx a Kukurica. Oba dva hustili dav přesnými mixy, ale přece jen se dalo lehce poznat, kdy se střídají. Zatímco Kukuricův výběr mířil do jump-upového mainstreamu, Lixx se snažil o trochu větší experimenty. Dokonce se nebál breakbeatové pasáže s Out of Space z tajnůstkářské dílny Cut & Run. A i když mu přeskočila přenoska (zřejmě si na pódiu poskočil některý z fotografů, kteří vedle a před DJi zůstávali klidně i celý set), dav jej za tento mix odměnil potleskem.

Rozdíl se nejmarkantněji projevil v jejich poslední dvacetiminutovce, kdy za nimi netrpělivě přešlapoval Futurebound, první sobotní headliner. Kukurica zahrál všechny rádiové hity včetně pendulího Blood Sugar, Dreadlock od Future Prophecies a letošní nezbytností – Lynxovu Disco Dodo. A Futurebound na něj navázal ve stejném stylu, takže pustil většinu z jeho dodělaných kooperací s Matrixem a navrch vystartoval s Airplane od Sub Focuse. Čili nic převratného.



Ani Matt Cantor z Freestylers příliš nepřekvapil. Za intro zvolil stejně jako před pár lety v Ostravě Novosvětské fanfáry od Dvořáka – analogová videprojekce zareagovala vtipně a promítala nápis Soda (stejnou znělku měla totiž Čtvrtníčkova Česká soda) – a pro rozjezd úlisný track s vokálem. Po pěti minutách bylo jasné, že Cantor sladký žvýkačkový zvuk neopustí. A tak bylo načase zkontrolovat tvrdší Take Control stage.

Masáž a multižánrové šílení

Totální prozření. Vicious Circle sice na závěr zvolil až příliš monotónní selekci bez výrazné gradace postavené na amenech a úderech kolejnic, ale všechno měl změnit Raiden. A to se teprve děly věci. Hned ze startu pročesal systém klasickým Offkey soundem, kdy se zvuky industriálních provozů střídaly s řinčením startujícího raketoplánu. Rychlost stoupala a dostala se až na pomezí beatově naježeného drill´n´bassu a breakcoreu, kdy se rychlost a tvrdost vyjímala běžnému vnímání. Hlavní síla Raidenovy tvorby a DJského je ovšem v tom, že jeho hudba není prvoplánově temná. Síly dosahuje svým minimalismem rozvinutým do maxima – čili jednoduchými konstrukcemi postavenými na tvrdých beatech a čerpajících spíše z experimentální elektroniky než drum´n´bassu. Naprostý vrchol. Jenže pokud nechcete zešílet, je třeba pauzu.



Na hlavní stagei začíná trio Scratch Perverts. To bylo to nejfunkčnější koření po epilepticky rozprsklých beatech. Od posledního pražského vystoupení téhle trojice na Vibrations se moc nezměnilo. Snad jen to, že propadli dubstepu, a tak první při jejich první patnáctiminutovce dav pod pódiem prořídl. Klasické drum´n´bassové publikum asi ještě pořád hledí na dubstep jako na "hip-hopovou mršinu", ovšem masivností se tomuhle stylu stěží něco vyrovná. Po úvodní čtvrthodince přišlo klasické Perverts šílení. Co na tom, že mají pořád stejné postupy, jejich mašina funguje zatraceně dobře. Při dvouminutové Prodigy sekvenci, kdy zahrají jak Breathe, Everybody in The Place a Smack My Bitch Up, si uvědomíte, jak silně originály fungují i po jedenácti, respektive šestnácti, letech. Dlouhovlasí si užili dubbrejkovou předělávku Killing In The Name od Rage Against The Machine nebo Universally Speaking od Red Hotů a pamětníci zase vypreparovaná slova Harder, Better, Faster, Stronger od Daft Punků umístěná do techhouseového podloží. Ale v setu bylo znát i samply Coldcut nebo třeba Vitalica. Krasojízda chvíli bublající v houseu a breakbeatu, která se po skončení jednoho taktu změnila v hip hop. Ke konci setu si asi bohužel vzpomněli, že jsou na drum´n´bassovém festivale, a tak jen pouštěli rychlé desky. Jenže v tomhle stylu zase tak dobrý vkus nemají, a tak jsem se vrátil na poslední minuty Raidenova setu a hlasitou děkovačku.



Následovali hutný ostravský Kyanid a vyšumělý Phantasy, který jen znovu (asi do pětice?) obehrál většinu songů, které ten večer pustil každý DJ před ním, a navrch mu přizvukoval MC Fun, který neuměl to hlavní – být potichu. A tak aspoň na chvilku vyspat, za úsvitu být probuzen bootlegem Pulp Fiction a vyrazit domů.

Po Let it Roll zůstává skvělý pocit. A to i kvůli sobotnímu počasí a bezchybně vybranému prostoru. A aby se nezapomnělo – samozřejmě i díky hudbě. Dramaturgicky byl festival propracován do detailu: vedle hlavní mainstreamové scény fungovaly i další dvě menší, kde bylo možné si odpočinout od všudypřítomného jump-upu, a především nešlo jen o drum´n´bass a místo dostaly také další odnože zlámané muziky – viz Raiden, Freestylers, Scratch Perverts nebo celá Different beat stage. Let it Roll 2008 působil jako plnohodnotný taneční festival, kde se návštěvník setkal s aktuálními trendy elektronické hudby. Je s podivem, že podle pořadatelů skončil v minusu. Snad příští ročník s tak věhlasným jménem přiláká víc lidí.

Foto: Katka Malá