Report z prvního dne festivalu SonneMondSterne od Lukáše

Dvanáctý ročník festivalu SonneMondSterne (dále také jen SMS) se konal od pátku 8.8. až do neděle 10.8. u města Saalburg v německém regionu Durynsko (Thüringen). Vzdušnou čarou to z Prahy není kdovíjak daleko, samotné webové stránky festivalu informují o 247 kilometrech z Prahy s tím, že nejblíže to do Saalburgu mají Západočeši z okolí Karlových Varů, Chebu a Aše. Navigace a internetové plánovače tras Vás však vedou přes Rozvadov a v Německu následně severně na Berlín. Tímto směrem se nejedná o trasu nejkratší, avšak zcela určitě nejrychlejší. Náš odjezd se v pátek 8.8.2008 uskutečnil v půl osmé, krátce po půl jedenácté jsme už stavěli stan v tiché části stanového městečka. Ano, kemp se dělil na dvě sekce, tu tišší a klidnější a zároveň na hlučnou, odkud z reproduktorů ve vozidlech zněla hlasitá hudba a ozývaly se hlasy juchajících návštěvníků. Rozsáhlá hlučná část kempu se táhla bezprostředně od vstupu do areálu festivalu až k hlavní silnici, která obě strany kempů půlila a za kterou se do kopců rozprostíral tichý kemp. Místa po příjezdu zde bylo celkem dost a po krátkém zmapování terénu, kde jsme si vybudovali provizorní obydlí a odkud byl pěkný výhled na plochu festivalu, jsme se vydali do víru dění. Lístky, jejichž cena byla v předprodeji 74 EUR / ks, bylo krátce před festivalem možné zakoupit prostřednictvím elektronické peněženky PayPal za 80 EUR. Této možnosti jsem využil a tak v pátek, několik hodin před festivalem, mne byly tyto elektronické lístky doručeny do e-mailové schránky, stačilo je pak jen vytisknout a vstup byl zajištěn. U vstupu byla jejich legitimita ověřena pomocí čtečky čárového kódu obsaženého na vstupence. Vše proběhlo bez problémů a zanedlouho jsme do areálu vstupovali po schodišti velkolepé vstupní brány hýřící všemi barvami.

Z nejvyššího bodu vstupního schodiště, které se tyčilo nejprve do výšky a pak zpět dolů, byl přehledný pohled na festivalové dění. Pod námi se to hemžilo návštěvníky festivalu jako v mraveništi a všechny stany a pódia samozřejmě zdobily různé barvy a lasery. Lidé pobíhali z jednoho stanu do druhého, zastavovali se v početných obchůdcích s různým občerstvením, oblečením a dalším zbožím, navštívit mohli i vinyl shop a samozřejmě zde bylo velké množství barů specializovaných na pivo, koktejly nebo nealkoholické nápoje. Naše první kroky směřovaly po jednotlivých pódiích, abychom se na SMS zorientovali. Ihned u vchodu byla rozlehlá stage nesoucí název Maincircus, nejprostornější a podlouhlý stan s bohatou projekcí a samozřejmě skvělým zvukem. V době našeho příchodu (tedy okolo 23 hod) zde bylo nasazeno již veleostré tempo, když techniku v tomto okamžiku ovládal DJ Rush. Toho jsem v mém festivalovém plánu zaškrtlého neměl, a proto jsme se vydali směr hlavní stage, kterou v tu dobu opanovávala v Německu velice oblíbená kapela Fettes Brot.

Tato kapela je mi známa jen z doslechu, po několika prohozených slovech s jedním domácím návštěvníkem SMS se jedná zejména o hip-hopovou formaci, která tento žánr kombinuje s prvky electra, rocku a dalších stylů. Současně jsme minuli velikostí dva stejné stany – první poskytl zázemí umělcům z labelu Freude Am Tanzen a druhý nesoucí pojmenování Broken Harmony. Vydali jsme se směrem k břehu přehrady, kde byly umístěny zbylé arény – druhá venkovní stage se zvukem jako břitva, stan hudebního impéria Cocoon, který byl právě přeplněn lidmi kvůli živému vystoupení projektu Extrawelt, plážový bar s početnými tancechtivými a konečně stan Muna. Po krátkém zorientování zbývala snad jen ochutnávka piva, po které jsem radši zvolil zcela odlišný nápojový program; proběhlo setkání s přáteli a mohlo se jít na Extrawelt. Cocoon stan však praskal ve švech a vlhkost vzduchu uvnitř dosahovala maximálních hodnot. Nastala tedy změna plánu a následujích několik desítek minut jsme podupávali v rytmu beatů pocházejících od Dje jménem Rec de Weirl na druhé venkovní stagei. Tento chlapík díky svým dlouhým dreadům vypadal spíše jako reggae DJ, gramofony měl však na pultu postavené zase jako hip-hopový DJ, ale z jeho vinylů vycházely minimal houseové skladby s občasnými pro mne trochu tvrdšími electro prvky.

Byl čas opět zkontrolovat atmosféru v Cocoon stanu, kde v tu dobu měl na podstavci pevně připevněný svůj Apple notebook Dubfire. Bavících se lidí v tento okamžik ubylo, stále však se dala atmosféra krájet, vlhkost vzduchu nikterak zvlášť nepolevila a tak i proto Ali Shirazinia alias Dubfire poměrně často šahal po svém bílém ručníku. Dubfire u hudebního publika za poslední dobu zaznamenal v oblíbenosti velký skok, hlavně díky svému hitu RibCage a početným remixům, jako např. pro Gregora Treshera nebo Booka Shade. Svižné a hutné tempo minimalových skladeb, ze kterých se DJ set od Dubfire skládal, publikum bavil, ale čas pokročil a my jsme chtěli vidět po hlavní stagei typicky skotačícího Mobyho, který měl připravené vystoupení v pojetí Live:Remixed. Tohoto postavou malého energického pána jsem viděl naposledy v r. 2000 v pražské Lucerně po vydání alba Play a jeho živé vystoupení se od té doby nijak výrazně neobměnilo. Za podpory vokalistky a dje, který zajišťoval hlavní instrumentální obsah skladeb, zazněly postupně v remixech skladby Go, Disco Lies a několik vybraných tracků z alba Play. Moby typicky sám ovládal a střídal několik nástrojů současně jako např. kytaru nebo klávesy, v rámci vystoupení mne však nevyhovovaly všechny zvolené remixy, které byly až příliš mainstreamové. To mu ovšem nelze mít za zlé, mimo jiné je totiž hudebníkem, jehož produkce přesahuje rozsah výhradně elektronických žánrů. Symbol SMS visící na vysoké ruce jeřábu naproti hlavnímu pódiu hrál nyní všemožnými barvami a festival zažíval jeden ze svých vrcholů. My jsme však usoudili, že nás dnes Moby již ničím nepřekvapí a tak jsme v polovině jeho vystoupení zamířili na bar, kde jsme nabrali další síly pro zbytek večera.

Další zastávkou byl opět Cocoon stan, kde oproti plánu o půl hodiny později předával Dubfire štafetu Ricardu Villalobosovi, který měl před sebou čtyřhodinové vystoupení, které nyní zpětně hodnotím jako jeden z vrcholů festivalu; Ricardo Villalobos volil neotřelé skladby, které byly různorodé, zábavné a neotřelé. Jeho DJ set nebyl tak progresivní jako Dubfireův, byl více klubovější a melodičtější. Vzhledem k novému vývoji počasí, který se vyznačoval dešťovou přeháňkou, se stan opět zcela naplnil a jaká zde panovala atmosféra snad není nutné kdovíjak popisovat. Křik, jásot, ruce nad hlavou, přátelští a usmívající se lidé, toť obrázek, který byl typický pro většinu prostorů v rámci SMS. Ze stanu jsme si odskočili na hlavní stage, kde v tu chvíli za velkolepé vizuální podpory hrál Sven Väth. Jak jsem se dozvěděl od německých kolegů, na SMS často vystupuje v bujaré náladě a údajně se ani moc nezabývá přechody a tak jsem dostal doporučení si ho poslechnout na jiném místě někdy jindy. Během mé přítomnosti tuto pověst nepotvrdil, ale zdržel jsem se až příliš krátce na to, abych podal kvalifikované hodnocení.

Aréna, kterou měla pod palcem značka Freude Am Tanzen, byl nejméně vyšperkovaným stanem, jehož dekorace (nebyly zde téměř žádné) a světla nebyly tak imponující jako v ostatních prostorech. Přesto byl interiér něčím atypický, a to na kraji v několika řadách vzestupně nainstalovanými sedačkami, ze kterých jste si atmosféru party mohli vychutnat v klidu a s odstupem. Marka Hemmanna v živém vystoupení jsem již nestihl a tak jsem si atmosféru ve stanu vychutnal při hraní Wighnomy Brothers. Na tomto místě jsem se však necítil úplně ideálně, čemuž zcela jistě pomohl přebasovaný zvuk a příliš mnoho vypouštěné mlhy a tak jsem s mezi zastávkou u Ricarda Villalobose přešel do stanu Maincircus, kde se měla odehrát pět a půl hodinová oslava desetiletého fungování labelu M_nus s DJs Richie Hawtin, Troy Pierce, Magda a Heartthrob (živě). Venku již pomalu svítalo, když rytmus v tomto obrovském stanu udával Troy Pierce. Má energie však po několika dalších desítkách minut čerpala už ze svých nejhlubších rezerv, a tak po šesté hodině ranní jsem již neměl sílu na to, abych si poslechl Matthiase Tanzmanna a další. Jak příjemné také bylo zjištění, že v tichém kempu na kopci poměrně obstojně panoval klid a pro spánek bylo tedy vše perfektně nachystané a my tak mohli obnovit síly pro sobotní program, ze kterého Vám zážitky povyprávěl již Myclick.