Report z Music Is Everything od Myclicka

Dočkáme se C-Rocka a nebo dojedeme maximálně za Danem Drasticem?!

Mé oči střídavě těkaly mezi tou hromádkou velkých a barevných slovenských bankovek a pátečním partylistem, v němž jsem si po dlouhé době prostě nedokázal vybrat... Bylo rozhodnuto, než se obtěžovat do směnárny či banky, když ztratí již za dva měsíce svou hodnotu, raději je vezmu provětrat tam, odkud pochází, tam kde jsem je nestihl v lednu letošního roku utratit. Jestlipak C-Rock z Motorcitysoul ten studentský klub vyprodá (pardon vypredá) stejně jako tak učinil šéf labelu 2020 Vision Ralph Lawson a prý i Jimpster a Leigh Morgan? Po tři čtvrtě roce absence jsem na ty výzvědy zkrátka a dobře musel. Bohužel však mnohem později než zkraje letošního roku a hodinová zácpa u Velkého Meziříčí hovořila spíše pro návštěvu brněnského Magionu. Vždyť za těchto okolností o set Maroša Glaubica nebo Martina Haberlanda nadobro přijdu. :( Milou společnost nám v autě dělali Anja Schneider a Henrik Schwarz (samozřejmě pouze ze záznamu) a to hlavně díky nim zůstaly nervy v poklidu... Hlouček zde ubytovaných studentů jsme minuli až ve čtvrt na jednu a o pár vteřin později jsme stáli před pokladnou, kde se jeden z místních obyvatel právě rozčiloval, že za tuhle párty po něm žádají neuvěřitelných 199 slovenských korun. Inu, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí, ještě v jedenáct bys to měl o padesát korun levnější, kamarát drahý!

C-Rock

Borovička, Vinea, prostě dovolená v cizině se vším všudy. :)

Opravdu dodnes nechápu, jak sem s pár stovkami návštěvníků, popsaným guestlistem a s kurzem mezi korunou českou a slovenskou, dokáží pánové G & H měsíc co měsíc vozit takovou producentskou špičku, vždyť Manuel Tur už si také pomalu balí saky paky. Tomu se říká nadšení, tomu se teprve říká láska k hudbě! Nadšený jsem byl ovšem také já - ty hvězdy nad Bratislavou totiž při mě stály... I přesto, že si spolu ping-pong zahrají oba rezidenti jen zcela výjimečně, tohle byl přesně ten případ! Deskami s prvním beatem, jež byly propojeny s tím důmyslným systémem Serato, teď otáčel sem a tam Maroš Glaubic, který od své rozdělané práce ještě často odbíhal, CDčka do přehrávačů zase zasouval Martin Haberland v tolik slušivém a pro něho tolik nezbytném tričku labelu Freerange. Bude tahle zdánlivě neslučitelná kombinace placka vs. duhové kolečko poznat i na zvuku? Překvapivě ne, ten byl v obou případech plný i čistý zároveň, snad pouze několik "vinylů" na basech rázně přitlačilo. Návštěvnost rozhodně nebyla v tuto pozdní hodinu taková jako při lednovém vydání a tak se druhý bar schovaný za akváriem otevřel až později, tedy v okamžiku, kdy ten jediný již nestíhal odbavovat přání úplně každého. Zajímavě pak vypadá platba Eury - podáte bankovku silnější měny a zpátky obdržíte slovenské koruny podle barmanem vypočteného kurzu. S kalkulačkou na párty zásadně nechodím, musel jsem mu tedy věřit, načež přiznávám, že Vinea mi teď v našich klubech opravdu chybí. :(

Michal Mishek

Rozhodně tolerantnější publikum tam mají, to naše je více drzé...

Ben Mono s jeho vtipnou peckou Jesus Was A B-Boy, kterého tu chlapci dle očekávání pustili v remixu dvojky TJ Kong & Nuno Dos Santos, mě od barového pultu na parket dostal velmi snadno, zdržel jsem se ovšem i na velmi zdařilou kombinaci Martina Haberlanda, který tu do Elif od Jimpstera vmíchal Flashback od Jake Childse. Už poněkolikáté jsem přitom žasl nad tím, jak slovenské publikum paří na beaty, které vůbec nikam nespěchají, jak si užívá to objetí ploch, jak zdvihá ruce nad hlavu, jak ječí při každém sebemenším nájezdu. Nikdo se tu přitom neopovážil běžet za DJem s tou v našich klubech tolik zdomácnělou větou: "Kámo, zrychli to!" Přesně takhle to totiž chtěli, přesně takhle to také obdrželi, přesně tak si to prožili a ještě se přitom obešli bez porad a dlouhých rokování – zázračné to město! Ne každý mix byl tak čistý, jako když hrají oba pánové odděleně, ale to samozřejmě souvisí s domácí přípravou, která se na sto procent nekonala. Martin bude velký snílek, Maroš zase rád experimentuje, díky tomu byl alespoň výsledek barevnější... Všemi barvami tu hrála také projekce vlevo na zdi od stanoviště DJs, před níž se přitom normálně tancovalo, takže neplánovaně získala ještě stínohru. Zkrátka a dobře tu na ni už nezbývalo lepší místo. Mlha je tu přitom poměrně oblíbená, světla až na stroboskopy v rozích decentní, takže tu nejste úplně potmě, ale narozdíl třeba od našeho Chapeau Rouge si nepřipadáte jako v poledne někde na rozkvetlé louce.

C-Rock: "Tak tohle už jsem hrál, to si můžu škrtnout..."

Ještě předtím než se pustí C-Rock do díla, dal jsem si za úkol navštívit rezidenty druhého pódia, kteří se tu za gramofony a za CD přehrávačem Technics s tím velkým talířem střídali přesně po hodince. Ať už to byl C.O.D.E., který svým kolébáním do stran každý parket vždy tak snadno rozhýbe či seriózní Michal Mishek, vždy byla hlavním jmenovatelem muzika zábavná, muzika houpavá, místo tu měl jazz, hip-hop i funky, dostalo se i na bootlegy starých pecek v nových kabátcích, mihnul se tu třeba i 50 Cent s Disco Inferno, zpívalo se také vo slovenčině a ani zde si oba pánové rozhodně nemohli stěžovat na nezájem. Tempo o poznání pomalejší než vedle, těm na parketu to však vůbec nevadilo a s pusou od ucha k uchu "sa zabávali na jednotku!" C-Rock svou bekovku odložil ve tři čtvrtě na dvě, aby mu sluchátka na hlavu lépe přilnula, nejdříve si ovšem musel připravit své budoucí pracoviště. Také v jeho případě mu zajisté dobře poslouží Serato, které on ovládal pro změnu bílými plackami a ani teď nebylo nutné Marošův notebook sundávat ze stojánku. Ten jeho měl totiž sklápěcí displej, takže zabral minimum místa a každou tu skladbu spouštěl pomocí dotekového pera. Skoro to vypadalo, že si odehrané skladby jen dlouhými tahy odškrtává, zatímco on je ze seznamu vhazoval do bílého otáčejícího se kolečka. :) A co že si tedy mohl nakonec odškrtnout?

"Naše nové album si pusťte v neděli, teď vám pořádně naložím!"

Stejně jako před hodinou a půl Maroš s Martinem podlehl také on nové verzi "houbařské hymny" od Marshalla Jeffersona a zejména na slůvko "beautiful" se v tom novém editu pamatovalo nejčastěji. Jindy zase vylovil známou acappellu, kterou jen tak přihodil k rozjetým beatům a často svůj lahodný pokrm kořenil scratchováním. Obdobně jako Trávovy scratche připomínalo tohle věčné škrábání beatu kulometnou palbu - on si prostě nemohl pomoci a střílel jako o závod. Nálada na teď už plném parketu? Prvotřídní, stačilo mu ovšem, aby z něho jen na chviličku ucítil chlad a sám ze své kuchyně zařval z plna hrdla, aby ty spáče zase řádně rozhýbal do stran. Tak to měl rád a oni mu ten pokřik zase tak rádi navrátili zpět! :) Marně jsem ovšem čekal na skladbu Change You z dílny jeho a Matthiase, ta se mu prostě do tolik rozjetého setu vůbec nehodila. Tahle zamilovaná věc by byla vhodná spíše pro začátek, který mu však oba rezidenti tak sprostě vyfoukli. :) Trochu tedy přitlačil na pilu a v tom čase hlavním servíroval především materiál údernějšího charakteru, často s minimalistickými postupy a na snění tak nezbýval prostor. Kdo chtěl odpočívat, ten se mohl pohodlně usadit ve vedlejších místnostech... Místa bylo dost, kolem půl čtvrté začal prostor zase pomalu řídnout a tak byl hbitě druhý bar za akvárkem opět uzavřen a C-Rock kolem čtvrté vystřídán.

Music Is Everything stále platí, na Slovensku určitě!

Finále patřilo Martinovi, vlastně spíše našemu Lumierovi. Právě jeho remix skladby Gentle Lies, kterou v originále napsal Kubatko a která se také již brzy po masteringu Roba Pearsona objeví na křídlech labelu Nightphunk Records, byl opravdovou tečkou za říjnovým dílem Music Is Everything. Na tenhle závěr však byli všichni pijani upozorňováni s předstihem. Kdo přišel na bar krátce před pátou, ten uviděl už jen smutný obrázek... Veškeré lahve spolu s chipsy postupně mizely do zákulisí, na pultu se objevila také cedule informující o tom, že nalévat už se nebude, přičemž barmani se nenechali obměkčit. :( Tak takhle se na Slovensku zavírá krám - rozhodně ponaučení do budoucna! :) Vyndal jsem tedy z kapsy už jen kroužek s číslem 125, obdržel zpět bundu, která mi sem byla uschována zcela zdarma a kterou budu teď rozhodně potřebovat a zvolna se vydal na Autobusovú stanicu (vďaka Zuzanka)... Tak nějak víc o muzice to mají - nefotí se tolik, nepózují a svým DJům plně důvěřují, prostě jedna velká rodina, která si ten velký pátek opravdu umí každý měsíc užít. Už jen ten potlesk a obdivné hvízdání, když si přímo za pultem Maroš převlékal tričko. :) Teď už jen doufám, že si oba organizátoři nemusí po říjnové edici sundávat i kalhoty z důvodu menší návštěvnosti a v listopadu to bude na Manuela Tura opět bzučet jako v úle. Znovu palec nahoru pánové a díky za vše, co i pro nás z Čech všechno děláte – znovu to byla skvělá volba aktuálního jména!     

Video: C-Rock @ Elam

foto: Lukáš Mička, lukas.micka@techno.cz Dušo Dash dash@stereodisco.sk