Luxus 3

Znáte to. Týdny čekání na něco jiného. Objevného, exkluzivního, luxusního. Muka. Datum konání se blíží. Nervozita stoupá a s ní i pochybnosti, zdalipak vše nedopadne naprosto jinak. Očištěni od předsudků - s čistou hlavou - nezaujati, připraveni vnímat, dorážíte na místo konaní. A neubráníte se zklamání.

Subsist ve Fabricu pokřtil minimal. Nikdy předtím se z beden nelinuly tóny šumícího rádia, agresivního skřípání a jemných ploch obohacených o nezbytné klávesové prvky. Subsist zosobňoval všechny tváře minimalu. Exkurze do světa nepoznaného se povedla. Rozebírat techniku mixu není na místě. Důležitý byl hluboký pocit, který ve mně Subsist zanechal.

Pietrova live-actu jsem se trošku obával. Kdo slyšel, slušnými slovy řečeno, nepovedenou tvorbu, která byla volně k dispozici na Ravu, ví, o čem mluvím. Od té doby se Pietro dostal mnohem dál. Technicky a hlavně zvukově, bylo vystoupení hodně dobré. Hudebně ještě nešlo o kdovíjak propracované tracky, ale posun v kvalitě byl znatelný. Kdo ví, kde bude Pietro za rok. Poměrně příjemné překvapení.

Hyde musel přitvrdit. Lidi si žádali zrychlení. Precizní mix, těžké desky. Nikdy jsem neslyšel hrát Hyda tak ostře. Samozřejmě se nezbavil své závislosti na čemkoli s nálepkou Alexander Kowalski, což zajišťovalo i jisté zvolnění a závan svěží originality. U All I Got to Know jsem si zpíval. A nebyl jsem sám. Jasně nejlepší byla poslední půlhodina. Francouzský šanson podbarvený křehkými beaty, nervní a přesto klidný Akufen a Lauxova vesmírná odysea Kick and Kiss. Pan Kanzleramt byl na místě.

O Lauxovi jsem měl jen ty nejlepší reference. Geniální producent i DJ v jedné osobě. Po pár minutách se dalo vyčíst jedno. Heiko se narodil nejen s hudebním sluchem, ale i s mixážním pultem. Ukázal, jak s přehledem zkrotit tři gramofony. Za dvě hodiny udělal přibližně 3 slyšitelné chybičky. Když vzpomenu na jiné DJs... Desky nic moc. Jestli jste čekali propracované struktury, melodie a jiné zvukové pohlazení jako já, museli jste být zklamání. A hodně. Pár světlých okamžiků se našlo, ale nebylo jich moc. Na můj vkus příliš povrchní set. Neosobní. Jako kdyby v Lauxovi vyhrál stroj nad lidskými emocemi. Já si sliboval přesný opak.

Diego ničím nevybočoval z kolonky tuctového dýdžeje. Pouštěl tzv. "věci na parket". Nejslabší set večera, který prostě a jednoduše nezaujal. Prázdný, bez atmosféry. Vyznačující se pouze svou rychlostí a úderností. Pokud bych měl výkony obou pánu z Kanzleramtu nějak shrnout, řekl bych, že hráli pravý opak své produkce. Nechápu proč, ale to se asi stejně nikdy nedovím.

Blond měl těžkou úlohu. A světě div se, vrátil Luxus přesně tam, kam patří. Po celou dobu jeho účinkování za gramofony vládla příjemná nálada. Vinyly, které pouštěl, byly na pomezí techna a tech-housu. Atmosféra šla ihned nahoru. Asi nejlepší set večera. Ucelený, vyzrálý. Nejvíc ze všech připomínal starší Luxusy.

N-Dr.U rozdělil publikum na dvě části. Proč? Může za to čistě jazzový track, nad kterým někteří tanečníci jen nechápavě kroutili hlavou. I další vinyly, kterými nás zásoboval byly výborné, ale na můj vkus až příliš často chyboval. Na jeho obhajobu musím prohlásit, že vina nebyla na jeho straně. Technika může občas nepříjemně překvapit. Jinak nemám k zázemí klubu naprosto žádné připomínky. Aparatura byla skvělá. Možná by neškodily nějaké dekorace.

Luxus s pořadovým číslem 3 je těžké ohodnotit. Čeští hoši opět nezklamali. Naopak hvězdné německé duo se nepředvedlo v zrovna oslnivém světle. Musím ocenit, že na akci opět přijely významné osobnosti, kterými Laux s Diegem jsou, a které jsou pro většinu českých kluberů velkou neznámou. Bohužel, původní atmosféra a celkový sound akce se trošku vytratil. Příští akce buď Luxus opět navede na dráhu exkluzivního hudebního zážitku nebo posune blíž průměru. Pevně věřím v první možnost. Ruku na srdce, kdo očekával od Lauxe něco takového?