Report z koncertu Xaviera Baumaxy v LMB od Myclicka

V Litvínově jsme nebyl ani jednou, ale on tady už tolikrát...

Přišlo to tak náhle... Nejdřív jsem se při poslechu rádia podivoval tomu, jak se někdo může dobrovolně do éteru takhle pitvořit, pak jsem se zaposlouchal do jeho textů a vzápětí byl lapen. Nebral si servítky, uměl s tím naším jazykem tak dobře zacházet a dvojsmysly a nově vzniklá slova miluju úplně stejně jako přesušený humor, ironii a nadsázku. Další z lidí, které jednoduše nemůžete imitovat, protože oni už zdařile imitují jiné – to je Xavier Baumaxa, buránek z Litvínova. Jen jsme si k sobě dlouho hledali cestu. :( Buď vystupoval v rámci festivalů, které mě k aktivnímu pohybu nevyprovokovaly nebo jsem jednoduše upřednostnil úplně něco jiného. Čas jsem si paradoxně udělal teprve až v tom předvánočním shonu, v němž jsou laskavá slova zapotřebí ještě o něco více. Budou však vlastně laskavá? V případě toho velkohubého drzouna opravdu jen výjimečně, na druhou stranu na cizí účty já se směji rád – asi nějak takhle. :) Návštěvu snad největšího hudebního baru v Praze jsem tentokrát opravdu nepodcenil a na místo dorazil raději už v půl deváté. Tušil jsem početnou fanouškovskou základnu i fakt, že bude tenhle písničkář pěkně nedočkavý...

I tady se dá pořídit vánoční dárek!

Před vchodem překvapivě jen pár zájemců, fronta na šatnu kolem stolku s CDčky a tričky však postupovala o poznání rychleji než v neděli. 1x CD 200,- / fšecky tři 500,- stálo na té papírové ceduli. A to se vyplatí! Situace v sále? Ty nejlepší židličky u madel balkónů už byly zabrány - proč neposedět u vínka, když vám k tomu tak hezky hraje Lenny Kravitz, že? Před jevištěm teď postávalo pouze dvacet lidí, zdá se tedy, že velmi komorní večírek nás teď čeká! Naštěstí ne – pravidelní návštěvníci už moc dobře vědí, v kolik hodin tu živá produkce startuje a tak se až do půl desáté ti další trousili tak úspěšně, že pár čtverečních centimetrů zůstalo volných jen v těch místech, z nichž je toho vidět opravdu jen minimum. Zatímco kytaru ten muž odnesl od podzemí bez povšimnutí, jakmile ji naladěnou za dvacet minut vracel do stojanu, ti pod ním už to nevydrželi a začali vřeštět... Ještě ne, ještě chvíli je nechávala ta hvězda tam dole vydusit, aby konečně pět minut před půl desátou přišla uklidnit rozdmýchanou atmosféru. Na šatnu se prý ještě stále stojí fronta, raději už dopředu oznámil hrozivý počet písní, které nám hodlá zahrát a čas strávený čekáním na ty opozdilce vyplnil tedy přednes básní ukrajinského autora Em Rudenka.

Na koledy je dost času, teď si dáme Rudenkovu poezii!

Aby v tom slavný Ukrajinec nebyl sám a hrdlo mu zbytečně nevysychalo, nakonec s Xavierem přednášeli ty vzácné kusy zpaměti pěkně na střídačku a Xavi tak mohl ukázat, jak mu ona paměť stále tak dobře slouží. :) Až na výjimky se přitom básně točily kolem tématu celkem očekávaného – ženský (včetně jejich třech tolik důležitých otvorů) a... Chlast! Jen pro představu – tu je například text básně s názvem Milostný akt: "Poprosil jsem mou ženu o milostný akt. Nic vážného, prostě se pomazlit. Ale měli jsme smůlu. Mezi nohama se jí zrovna zdržoval ekologický menstruační kalíšek. Musel jsem čekat, až se naplní a až potom jsem dostal prostor. Zadržte divocha jen na chvilinku a udělá ródeo! Ach vy, staromilci! Tohle je moderní báseň!" Ty jadrné verše přitom fungovaly na jedničku – smích se už teď rozléhal celým sálem a publikum se příjemně uvolňovalo, co víc si mohou muzikanti přát? Možná větší klid na práci... V okamžiku, kdy Xavi ještě jednou milého hosta představil, aby pak už sám s kytarou usedl na židličku a pustil se do svých prvních písniček, našlo se tu až příliš těch, kterým na srdci více ležely vánoční nákupy a naplánované firemní večírky, než aby Mistrovi vytvářeli ideální prostor k vyjádření. Proto jste také poměrně často slyšeli jen každé třetí slovo. :(

Le-Quang Dao tak dlouho zpíval, až se mu rozvařily nudle... :(

Naštěstí se ta jeho slova o skladbách poklidného charakteru dlouhých stopáží nenaplnila a už v té druhé pořádně hrábnul do strun své španělky. Neuplynula však ani čtvrt hodina a ze zákulisí přišel první nepřehlédnutelný host. Měl na sobě bílý kuchařský úbor a tu vysokou čepicí na hlavě. I tentokrát Xavier ochotně představoval a tohle nebyl nikdo menší než sám Le-Quang Dao, který si jen odskočil od vaření nudlí, aby nám zazpíval. Tak co to bude? Vždyť to zní jako Holubí dům od Schellingera! Byl to Holubí dům, jen ne ten remix od Schellingera, ale konečně originální verze - tedy ve vietnamštině! "To byla naše písnička!" pravil pak hrdě Asiat a kdo ví, proč ho v tu chvíli zalila salva smíchu?! Líbila se a tak mohl pokračovat – Severní vítr je krutý s kytarou na klíně už si střihl v češtině, Dianu si dal dvojjazyčně a vzhledem k ohlasu ho pan kapelník přemluvil i k přídavku, jen měl jednu prosbu – měl být trampský! A znáte snad lepší pecku z trampské TOP 10 než track Bedna od whisky? Cítil jsem, že se ručičky mých hodinek konečně zastavily... Vždyť on je vůbec nemusel ke spolupráci pobízet. Oni prostě chtěli zpívat, oni prostě chtěli vzpomínat, chybělo snad už jen praskání toho ohníčku. Tolik rozzářených, rozesmátých a spokojených tvářiček jsem teď měl kolem sebe – tolik jich ani na všech víkendových akcích za měsíc nenapočítám, čím to je?

Kam on na to jenom chodí?

Publikum bylo přitom velmi vzdělané a kromě těchto klasik si rádo zazpívalo i muziku o poznání novější, která se s velkou pravděpodobností teprve klasikou stane. Mistr mohl být spokojen, vždyť oni ten jeho repertoár už znali nazpaměť a síla potlesku a rozechvění hlasivek záleželo vždycky už jen na tom, jak se jim ta která skladba líbí. Fantazie mu opravdu nechybí a dokazoval to neustále, navíc je velkým pamětníkem – vzpomínal na vykoksovaného Hugo Haase, Adinu Mandlovou, která si šla před divadlem koupit mandlovou zmrzku a narazila tu na maličkou Jiřinu Jiráskovou, pro níž se tohle divadlo stane jednou osudným... Chvíli nato zase věrně předváděl bývalého prezidenta Havla, který měl právě problém se svým rozhodnutím, také Bohouš Josef, ale i Zdeněk Svěrák toho času na Severním pólu byli na přetřesu - slovy klasika by se dalo říci, že kdo se v textech jeho písní neobjeví, ten jako by nebyl! :) Návštěvy na pódiu pozváním zpívajícího kuchaře nekončily – dalším v pořadí byl sympatický chlapec národnosti české, který měl nesmírně šikovná ústa. Ne, nepřisál se k hlavní hvězdě večera, ale nejdříve názorně vysvětlil, jak se dá vyrobit kopák, jak hajtka, jak snér a jak to všechno propojit dohromady, abyste se bez celého orchestru obešli... A Nasty opravdu válel!

Je toto naozaj ozajstný hip hop?

Jak dokáže do toho přesného rytmu zapojit i samply, klávesovou linku a všechny ty scratche, to už bylo nepochopitelné a rozdováděné publikum ho logicky stále hecovalo k dalším výkonům. V závěru své show předvedl ještě drum´n´bassové postupy, které byly od bicí mašinky k nerozeznání a po ovacích, kterých se dočkal a na které evidentně nebyl v takové míře zvyklý, se na pódiu ještě zdržel. Buránek dostal chuť na Ozajstný hip-hop a kdo jiný ho mohl doprovodit než právě Nasty? I jemu však patřily vzrušené výkřiky a salvy potlesku, ale z úplně jiného důvodu. Stačilo mu svléknout si tričko a několikrát zmáčknout faldy na bříšku! Hlavně dámy teď byly k neudržení... "Stará mama, starý otecko," rozléhaly se úvodní sloky sálem, každý se stejně jako MC Xavi klátil dopředu i do stran a koncert tak získal další rozměr. V době, kdy ze zákulisí pozval na pódium konečně i svou doprovodnou kapelu, měl už své fanoušky na lopatkách a dělali všechno, co mu jen na očích viděli. "Mami-Papi," zpíval teď jeden pruh dorazivších, "tatínek, strýček, tetička," postupně ty další části kotle. Hlubokým hlasem "táta-táta!" zase ti na balkónech. Teď už jen rozdával pokyny a oni skákali přesně tak, jak on pískal... Také kapela byla dobře naložena, pilo se pivo, víno bílé i červené, putovaly tu voňavé cigarety a přestože Xavi pravil, že je víc pivní než travní, nakonec nepohrdl ani jedním artiklem a stále se sháněl po dalších a dalších lahvích na posilněnou. :)

Příště u voleb jedině Baumaxovu Lidovou Stranu!

Především v oné teskné Romale Rap se jim tento doping náležitě hodil, pro zpestření tu pánové vykouzlili na své nástroje i ústřední znělku večerníčku Pohádky z mechu a kapradí a úplně každý se královsky bavil! Přesto, že už stál dvě a půl hodiny na nohou! Ano, hodinky, které se mezitím znovu rozeběhly, tu teď ukazovaly stylově za pět minut dvanáct, když se on poprvé loučil a marně mizel do podpalubí... Ten obrovský řev ho i s pomocníky zase nahnal zpátky a definitivně se tak s publikem rozžehnal až deset minut po půlnoci! Měl by být politik... S ničím se nepáře, všechno má na háku, co na srdci, to na jazyku, šikovný je taky moc a přestože se mnohdy těm legračním pánům v diskuzních pořadech také směju, tady jsem se za břicho popadal. Ruku na srdce – nemáte pocit, že je toho smíchu mezi námi čím dál míň? Já ano, proto jsem šel na Xaviho a vám tuhle ozdravnou kůru teď mohu jenom doporučit! Díky buránku za každý úsměv, i ta slůvka o Praze si vezmu k srdci a to nejsem žádný buránek, ale opravdu jsem se tu narodil. :)