Report z párty La Pascos Dream od Myclicka

Něco je jinak... A hned dvakrát!

Zatímco nás mráz v noci z pátku na sobotu opravdu nešetřil a když by vám někdo z legrace cvrnknul do uší, zřejmě by vás nadobro opustily, teď v sobotu v jedenáct večer to v Revoluční ulici už skoro hřálo... Sníh na chodníku příjemně křupal pod nohama a muž, který bydlí do slova a do písmene pod mostem a ten Štefánikův si pro jeho šikovnou konstrukci zvláště oblíbil, k té víkendové pohodě zvesela vyhrával z tranzistoráku. Těžko říci, jaký má vlastně vkus, ale žádný Essential Mix mu společnost v prvních dnech roku nedělal, to jsem si jistý! Tak ještě pár kroků po dlažebních kostkách, rychle přes lávku a už zase se nacházím na té důvěrně známé palubě. I když... Ten první krok byl tentokrát do neznáma! Místo toho, abyste se tradičně rozhlédli, s kým že budete po tuto noc sdílet ten příjemný obýváček, v němž se tak dobře hraje, ze všech stran vás teď zahalil dlouhatánský závěs! Zdá se, že také Bukanýr dostal vánoční dárek – nu alespoň to od dveří nebude tak nepříjemně táhnout... Že pan majitel nářkům věčně nespokojených pasažérů skutečně naslouchá, prokázal i v druhém případě. Věřte nebo ne, Bukanýr už má konečně šatnu, po níž zejména všichni hrající tak dlouho volali!

Něco je jinak... Potřetí!

Vždyť to právě oni se při rozmíchaném setu často stávali nedobrovolnými a hlavně neplacenými garderobiéry a svým kamarádům a kamarádům kamarádů poskytovali v hromadách desek, CDček a stále se zvrhávajících kelímků a plechovek azyl. Nyní je všechno jinak, jsou tu světlé zítřky! :) Jak tedy onen proces probíhá? Svléknete si své svršky a je přitom pouze na vás, jak moc se před námi všemi chcete odhalovat a hned vedle baru zaťukáte na malé okénko. Do něho nejprve vsunete svou bundu, kabát či nový svetřík, který přinesl Ježíšek a jako bonus přihodíte hranatý dukátek. Ještě pečlivě uschovat malý papírek s číslem, které je jen a jen vaše a teď už je to pouze na vás. Zabořit se do sedačky, usadit se na bar, odskočit si na toaletu či to už teď rozbalit na parketu? Vyberte si – vaším průvodcem večera bude DJ Aimac! Moment – tohle ale přece není Aimac, pod tou kšiltovkou se skrývá... KamCZa! A překvapivě nehraje svá oblíbená lomítka nýbrž beaty rovné, v několika případech jenom jemně nalomené a nestydí se tu ani za Madonnu, Róisín Murphy, za Gabin a další známé i neznámé interprety ve verzích originálních či přemíchaných. Ideální start – nic násilného po náročné pátečním večírku, tohle je příjemné k posezení, k podupávání i ke klábosení, vždyť noc je ještě dlouhá a důvodů k tanečkům bude jistě více než dost!

Josef Sedloň: "Tak co by to asi tak mělo být?"

Kamil přitom sluchové orgány první desítky příchozích poměrně šetřil, bar teď pod čtyřmi palci měli Bady a Marcelka a ti také s napětím vyhlíželi další zájemce o vše, co tu teče proudem... Přijdou vůbec nebo ještě mají v peněžence průvan a na hlavě obklad? Stahují se sem tradičně jako švábi na pivo a to je ho tu v nabídce hned několik druhů. Josef Sedloň si však deset minut po půlnoci s obligátní formulkou: "Ahoj, já tady hraju" vyzvedl oblíbenou matonku, následně rozepnul zip jednoho ze svých mnoha šanonů s CDčky a milý KamCZa se tak mohl odebrat na střídačku... Tak co to bude? U Josefa totiž člověk nikdy neví a nakolik je DJem všestranným prozrazuje hravě v úterý a v neděli na Radiu 1, z očí do očí se o tom zase mohli představit návštěvníci nedávné halovky Electronic Beats. Tentokrát to ovšem nebyl ani dubstep, ani minimal, ani do té elektriky se mu příliš nechtělo – zřejmě house bude to pravé oříškové. Když houseboat, tak jedině house! :) A v tomto případě ten "groovy" a ten pro brouzdání po vesmírných pláních jako stvořený. Pod sebou už možná tři desítky zvědavců, v přehrávačích Spirit Catcher hned na tři způsoby či tolik oblíbený remix Marka Knighta pro Beautiful Burnout původně od Underworld a spoustu dalších anonymních lahůdek z neznámých cukrářství. Na měsíc, kdy byla která skladba vyslána do oběhu, rozhodně nehleděl a tak tu také mohly zaznít i loňské kasovní trháky jako ta deadmau5ovsky nadýchaná Twilight od dvojky Adam K & Soha či oprášená Man With The Red Face znovu od Marka Knighta, jemuž tentokrát vypomohl Funkagenda.

Tak víc už nás asi nebude...

Chtěl prostě těch pár návštěvníků pobavit a to se mu dařilo znamenitě... Tentokrát však nebyl tolik rozevlátý a do rytmu si tleskající, tentokrát spíše až přehnaně u každého mixu soustředěný – přesto velmi dobře naložený! Ani kolem druhé hodiny, kdy se mu již za zády ochomýtala ta blonďatější polovička projektu WeKi, Bukanýr rozhodně ve švech nepraskal. :( Vyčerpanost fyzická i ta finanční byla tento víkend dle očekávání opravdu znát. Josef se se sympatickou bárkou loučil zřejmě ještě plný dojmů z nedávné "Konference" čtvrthodinovým breakbeatovým pásmem, v němž samozřejmě musel zaznít i ten zbrusu nový remix skladby Foem, kterou pro Sonorityho přemíchal on sám jakožto člen projektu Uncless. Snad za to mohla mamutí délka téhle věci či nepřipravenost návštěvníků na rytmus zlomený, každopádně už takhle řídký parket prořídl ještě o něco více. Steve Aoki pak byl tím prvním, kdo ze záznamu upozornil na fakt, že směna pro všechny elektrikáře a elektrikářky právě začala... Navzdory několika dekagramům prstenů zůstaly prstíky Kima Pixy stále dobře ohebné a tak k téhle věci hned v úvodu přibyly ještě odvážné hrátky s korekcemi. Styl těch dvou byl zcela rozdílný, přesto do posledního Josefova kotoučku pasovala tahle skladba přepychově! Nepoznával jsem je! Ještě před rokem si tu pod jejich dohledem podával Lützenkirchen štafetový kolík s Thomasem Schumacherem, beaty byly mnohem pomalejší, všechno vonělo minimalem a nyní?

"Elektro? My jsme přišli na pivko..."

Velmi hravá náplň, velmi rychle míchaná, střídání s Wegou klasicky po odehraném CDčku, snadno zapamatovatelné melodie, kytarové riffy, přehlídka samplů i ostrých zvuků... Jako malí kluci, kteří by si nejraději ze všeho chtěli pořád jenom hrát! :) Neopomněli ovšem ani na vlastní vyzrálejší produkci a sice skladbu Women On The Seafloor, jedinou zpívanou věc z jejich repertoáru. Když měli pocit, že osádku houseboatu brzy utahají, zařadili pro zpestření i slavnou a téměř silvestrovskou We Are Family, původně od Sister Sledge. Samozřejmě v módním trendu roku 2008! Parket si zkrátka neustále hlídali a na případný úbytek námořníků okamžitě reagovali. Byla tu však jedna skupinka, která ho vždy použila pouze pro cestu na toaletu či k baru, jinak jí byla veškerá hudební produkce zcela lhostejná. Kšiltovka tu byla povinnou výbavou a svůj stan si tahle parta rozbila již krátce po otevření v prostoru u fotbálku, kde do sebe lila jedno pivo za druhým. Tedy až do okamžiku, kdy ještě kapsy ukrývaly nějaké ty bankovky. Co však dělat, když je jedna prázdná a ta druhá vysypaná? Ne, není to nic těžkého, obejde se zbytek posádky a on se jistě najde někdo, kdo vám k tomu svému kelímku přikoupí i ten druhý. :) A právě zde se to ve čtvrt na pět stalo...

"Tak z který strany ji chceš?"

Nejdříve byl slyšet zvýšený hlas, pak se jen tak postrkovali ze strany na stranu, náhle pěst jednoho z nich zamířila přímo do tváře toho druhého. Ten si nenechal políček líbit a takto se naštěstí vystrkali až ven na náplavku, kde měl onen silácký souboj zřejmě dohru! Nevím, zda jde o psané či nepsané pravidlo, ale v okamžiku, kdy oba mladí pánové na protest svou hudbu vypnuli, ze šatny vystartoval muž, který se doteď staral jen o ošacení, aby potyčku zpacifikoval! Tak vida, i tady jsme zřejmě pod dohledem, to je moc dobře... Čas se nachýlil, bylo půl páté a přestože WeKi ještě stále ukrajovali další tracky, dobrovolně jsem vyrazil vstříc mrazu, který opět sevřel Prahu do svých kleští. I přes tuto nemilou potyčku spokojen! Vždyť jsem se konečně mohl na parketu svobodně pohnout a produkce těch čtyř byla velmi pestrá. Tak přesně takhle to mám rád...