REPORT
Report z Noční směny od Honzy
Nedávno jsem obdržel příkaz, abych se dostavil na mimořádnou Noční směnu, která proběhla 20. února z pátku na sobotu. Ani vám nemusím říkat, jak mě to naštvalo. Ale pokud jsem si to nechtěl rozházet u šéfa, musel jsem dorazit, stůj co stůj. Nakonec jsem byl rád, že jsem šel, protože se pracovalo v příjemném tempu a přátelském kolektivu. Byla to tak trochu zašívárna. A navíc dvě kolegyně slavily narozeniny. Nechte si to vyprávět…
Do dílny – Faux Pas – jsme měli dorazit na devátou hodinu. Jde o jednu slévárenskou dílnu, někdy bych to spíš překřtil na nalévárenskou dílnu. Přiznám se, že jsem dorazil o něco později, vždycky chodím pozdě, to je můj zlozvyk. Ale co mě může nakrknout, když někdo přijde ještě později, než já. Někteří spolupracovníci už byli v práci, jiní se převlékali a další (těch byla většina) se trousili.
První části Směny měl pod palcem mistr Sanny. Řeknu vám, že umí vzít pěkně za práci. To víte, když se přijde večer do práce, nikomu se nechce makat, někdo zívá, jinej se zakecá s kolegou. Sanny roztápěl kotel. To je vždycky nejtěžší, než se ten malý plamínek rozdoutná a pomalu se zvětší. Místo, abychom mu pomohli, tak jsme s chlapama a ženskýma kecali, co je novýho. Až na místě jsem se dověděl, že vedení povolalo na Noční směnu zasloužilý a schopný zaměstnance, protože se jedná o důležitej projekt. Dneska je všechno projekt. Nevím jak u vás, ale u nás v práci se pije. Co pije?! Chlastá. A to všichni, i ti zasloužilí. Podle toho taky vypadá pracovní morálka, ale nechci jmenovat.
Mistra Sannyho vystřídal ve 23 hodin další slévač – mistr Pety. To už nás bylo na place víc. Krom toho tam byly i česnekové jednohubky, protože se slavily dvoje narozeniny. Čekal jsem, kdy mě kdo zaúkoluje. Mezitím jsme hodnotili situaci v hutnictví s mistry Gingerem, Dahem a Elektrabelem. Není nejrůžovější, a proto jsme taky tady – na tom jsme se shodli. Mistr Pety mezitím už měl slušný plamen na to, aby mohl kout železo. Někteří se tedy pomalu přesouvali k peci, aby dále zpracovávali rozžhavené železo. Kolem půlnoci už nás byla skoro celá směna - jeřábnice Martina a Zuzka (oslavenkyně), dělnice (frézařky, zahlazovačky, kovolitkyně, odlévačky, brusičky, …) Martina, Lucka a Lucka, … a dělníci (různé profese – převážně obráběči kovů, hutníci a soustružníci) – Martin, Filip, Tomáš, Honza…
Po půlnoci došlo k příjemnému aktu – krájení dortu. To už jsem si ale řekl, že pak už se taky konečně pustím do práce. A aby ne, když v půl jedný si musel jít mistr Pety odpočinout. V tu dobu už bylo tolik roztavené hmoty, že se mistrování musela ujmout dvojice Daho a Ginger. Jsou to zkušení pracovníci, a taky přísní mistři, takže nás spousta naběhlo na plac, abychom od nich nedostali sprďana. Pracovní tempo bylo o poznání rychlejší než na začátku. Plivnul jsem si do dlaní a šel na věc. Vyfasoval jsem kvalitní nářadí a pustil se do práce. Kvůli nasazení a horku, které šlo od pece, jsem se pěkně zapotil, ale pracoval jsem s chutí a radostí. Dokonce mi bylo do zpěvu. Všichni jsme si notovali, dílna byla, zejména v části u pece, plná pracujících. Každý chtěl pomoct, každý se chtěl podílet na celkovém výsledku. Tu kolektivní náladu nedokážu dost dobře pochopit, natož popsat, ale přál jsem si, a nejenom v tento okamžik, aby bylo víc takových Nočních směn.
Po dvou hodinách byli mistři vystřídáni hostujícím mistrem Elektrabelem. Ten používá jinou metodu včetně nástrojů pro práci s kovy, jako například kalení ocele a jiných metalurgií. Někteří jsme se šli osvěžit, ale velmi rychle pokračovali v práci. Musím vyzdvihnout um mistra Elektrabela,není náhodou, že se od něj učili i slévači v Japonsku. Poslední části směny mistroval Yanota, bohužel toho času jsem byl už unavený a vyčerpaný. Teprve nad ránem, poté, co dorazila Kateřina Neumannová, mi došlo, proč to byla mimořádná Noční směna. Zmíněným projektem byla výroba medailí pro účely MS. Kateřina nám osobně poděkovala a předala ocenění v podobě řádu Noční směny, který s hrdostí nosím připnutý na prsou.
Už se těším na další Noční směnu…