Report z deep4ever v Central Station od Myclicka

Arco: Vydává ho celý svět a on je teprve podruhé v Praze...

Sleduju ho už dlouho a stále kroutím hlavou nad tím, kde se to v něm bere... On musel být v minulém životě Amík jako poleno! K mé velké radosti tu počet producentů holdujících zrovna house music příjemně roste, někteří dokonce utíkají od rozdělaného drum´n´bassu, ale nikdo zatím nedocílil zvuku, jaký má on. Vždyť tohle je west coast jako vyšitý - tohle je prostě jackin s brněnskou příchutí a jeho autorem kluk, který svou muziku vydává na Ukrajině, v Argentině, ve Francii i v samotné mecce tohoto stylu – v americkém Chicagu. Myslíte si, že se stále se zvětšující diskografií úměrně o pár řádek poskočí také biografie doplněná o zajímavé destinace a o zvučná jména, s nimiž si vyměnil sluchátkového jacka? Ne, zatím ne, takhle to u nás bohužel nefunguje. :( S největší pravděpodobností Michala potkáte v jeho rodném městě a to v místech jako jsou Perpetuum či Vyhlídka. Vždyť v Praze byl loni poprvé a to nejen jako DJ, ale i jako občan této republiky. :) Takže? Kdo ví, kdy se tu zase objeví – jde se a to na párty, která je pro každého milovníka tohoto stylu už podle názvu tolik lákavá a sympatická...

Tolik snahy úplně zbytečně?

Sice netuším jestli navždy, to jistě ukáže čas, ale ten, kdo chtěl to jeho míchací umění okusit, ten se musel v Sabinově ulici s modrou dvojkou na fasádě ihned po otevření těch bílých dveří spustit řádně "deep" pod úroveň chodníku – tak příště bacha na hlavu! Tak takovýhle obrázek mají všichni barmani i majitelé klubů mnohem raději než ty malované v galeriích - obsypaný bar a spokojeně rozvalení hosté na všech těch pohodlných sedačkách k dispozici. A to je teprve tři čtvrtě na jedenáct... Tam z dálky je přitom slyšet muzika, rychlost jí udává a ten stále veselý spolek M&gors Sound System reprezentuje... Roman! Pouze pět zelených diod mu na mixážním pultu poskakuje, ty další se snad přidají, zatím je totiž úplně zbytečné, aby to tu halekalo, těch pár prázdných sedaček, kovových stolků, dvě plazmy, ba ani ten kříž vyšší hodnotu decibelů stejně neocení. Ano, na baru to žije, v sále to spí a tenhle obrázek je naopak poměrně smutný. :( Obrazovky s projekcí blikají, se světelnými efekty se zvláště teď v době už tolikrát zmíněné krize úzkostlivě šetří. Všechno je připraveno, naleštěno, vyluxováno, prachovkou setřeno, ale ti, kterým se takhle vyšlo vstříc, nikde...

I vetřelci chodí na záchod. :)

Ale vlastně ano, jsou tu – zatím však vedle nasávají tekutiny s alkoholem i bez, než aby nasávali ty Romanovy nově stažené pecky! Občas sem některý z nich nakoukne, rozhlédne se vpravo i vlevo, párkrát si přešlápne do rytmu a vrátí se zpátky. A když má zrovna potřebu a je tu nový, optá se vás, zda se za těmi bílými dveřmi skutečně skrývají toalety. Ano, označit je, by bylo moc fajn, tedy pokud se automaticky každý návštěvník nestává zároveň průvodcem sklepením... :) Teď už jen vymyslet vhodnou cedulku, aby s tím "vetřeláckým" designem příjemně ladila a H.R. Gigera neurazila... Jsme-li u tohoto fantasty, který je označován za zakladatele biomechanického surrealismu, právě dokumentární DVD od Davida N. Jahna s názvem H.R. Giger – Revealed si tu můžete již dobrý měsíc zakoupit. A pokud snad máte hluboko do kapsy, stavte se také - s největší pravděpodobností vám ho tu během večera i s českými titulky rádi protočí. Bylo to příjemné zpestření v jinak prázdném sále a díky za něj! Zhruba v půl dvanácté už to děvčata na baru nemohla vydržet, zatoužila po tanečkách a vtrhla na parket. Ne, tohle neznělo jako deep house – Roman byl o návštěvě hlavního hosta informován a tak také on teď sahal po tom rozpustilém jackinu, v němž se stále něco děje a který vás prostě k tomu vrcení boky tak vehementně přemlouvá.

A už se tančí, ale jen chvilku...

Tohle je opravdu svižný styl, zažijete s ním spoustu zábavy, jen se připravte na to, že vaše nožky budete od koberce odlepovat o něco rychleji než obvykle. :) Na Joey Youngmana si dámy dokonce zavýskaly, ale příliš vytrvalé nebyly – za sebou měly asi hodně náročný týden a na baru se už zase po pár minutách potřebovaly op(ř)ít. Roman postupně zvuk vyšrouboval nahoru a právě, když mu digitální tachometr ukazoval 130, ještě jednou se podíval na hodinky a otěže tohoto rozjetého spřežení předal do rukou hosta z daleka. Vážně nevím, jak přesné je má, ty mé s jistotou tvrdily, že už je půl jedné. Jeho mixy byly stejně parádní jako obsah toho penálu s CDčky... Žádné zpívánky, když vokály, tak pouze kraťoučké útržky, díky prima zvukovému zázemí byl každý z úderů bicích přesně mířený, všemu bylo bez problémů rozumět a také ten jeho expres řádně uháněl... Došlo samozřejmě i na vlastní tvorbu, kterou si teď z portálu Stompy může užívat celý svět, bylo to fajn, ale bylo to pro nikoho... Majitel Pepe kromě sběru použitého skla neopomněl měnit program oslepujících světel tak, aby nenudila, ale ve špičce si to Michalovo umění užilo tak deset neposedů. Ono známé heslo: "Lidi chodí tam, kde jsou lidi," tu bylo k vidění v praxi velmi často.

"Je vás tu pět a půl, ale hulíte jak fabriky..."

To se skupina šesti až osmi příchozích zastavila, rozhlédla, na chviličku posadila, hrdlo svlažila a za dvacet minut už se zase sunula jinam. :( Škoda... Přitom kromě tentokrát opravdu obrovské zakouřenosti prostoru, z níž mi téměř nepřetržitě slzely oči a špatně se mi dýchalo, nevím opět o ničem, co bych mohl vytknout. Záchody čisté, v pražských klubech není snad rychlejší barmanky, za pultem nabídka všeho co teče dostatečná, ozvučení příjemné, jen ta atmosféra, ta se tu s pouhými pětadvaceti návštěvníky prostě nevytvořila. :( Přestože je M&gors Sound System poměrně početným spolkem, dostat některého z magorů v zimě do klubů, je věcí takřka nemožnou... Mají rádi léto, přírodu, sluníčko a čerstvý vzduch - kterej magor by lezl do sklepa, že? To finále tedy patřilo už jen Jirkovi, který tu solidárně za CDčka pustil občas jak hlavního hosta tak Romana, nic zásadního už se tu nestalo a přestože muziku hráli parádní a na podbízivé hitovky si nevzpomněli ani náhodou, po třetí hodině se i těch pár dorazivších začalo sbírat k odchodu. Takže tentokrát jen do čtyř, jak zněl pokyn od Pepeho a jde se zase na kutě. Bude to příště lepší? Doufejme, ještě bych tu hůl nelámal, těším se na další šikovné hráče a producenty...