Report z koncertu Us3 od Myclicka

Černá před týdnem, teď naopak něco veselejšího na sebe!

Pře více než dvěma roky tahle parta, která se tím pusu roztahujícím singlem Cantaloop zviditelnila, můj milovaný prostor pro koncerty téměř vyprodala, musel jsem si tedy pospíšit, pokud jsem nechtěl přijít o jednu ze dvou možných pozorovatelen. Ale znáte to... Pelášíte na poslední chvíli a pak vám řidič tramvaje jen suše oznámí, že pokračovat v krasojízdě se bude až tak za deset minut, protože těch několik dalších způsobně vyrovnaných elektrik před ním kvůli havárii nemůže dál... Tak honem hezky po svých sedmimílovými kroky a přesně po týdnu opět do toho rozlehlého sklepení. Vypadá to tu o poznání veseleji než na koncertu Project Pitchfork. Příznivci Us3 se do černé nehalí, někteří si vezmou kšiltovky, jiní oblečení pestrobarevné, ti největší fandové se teď blýsknou tričkem s tím povedeným logem. Pokud ho snad nemáte, merchendising u stolečku je pro vás k dispozici a můžete se dojít převléknout - to propocené z toho horkého dne vám paní šatnářka jistě ráda za mírný poplatek uschová. Bylo pět minut před tři čtvrtě na devět, na šatnu jsem si postál pouhé tři a teď už jsem se konečně z balkónu (tentokrát z toho levého) mohl svobodně rozhlédnout do dáli!

First Rate: "A tuhle znáš?"

Tak kohopak tu máme? Není to... Jasně, jejich vlastní DJ First Rate. Video pro vás z toho pražského vystoupení nemám, ale mrkněte na tohle, abyste si udělali představu, jaké roztodivné kousky ten pán umí. Zatím se však šetřil a hudebně to byla pouze přehlídka hitovek. Každá z nich se tu naštěstí ohřála jen tak dvě minutky a vy jste si v tu chvíli mohli připadat, jako hráči nějakého kvizu. "3-2-1, tak co to je?" Fugees! "Správně - a teď?" Snoop Dogg! Pro toho měl velkou slabost a v jeho setu se postupně objevil třikrát, včetně mé oblíbené umlaskané Drop It Like It´s Hot a hodně mě dostala také jiná milá pecka - American Boy od Estelle v kooperaci s Kanye Westem. Co dále? Sean Paul, Cypres Hill, Naughty By Nature, Missy Elliott, Amerie, dokonce i stařičký Michael Jackson a další – prostě hip-hopová a R´n´B elita. Jen ten zvuk, když by měl k téhle parádní exhibici lepší... Až příliš za zástěrou a s basy takovými že by vám ze všeho nejraději utrhly hlavu. Vážně pochybuji, že by měl takový profík problémy s nastavením korekcí, chyba byla někde jinde. :( Škoda, to přijetí mohlo být bouřlivější, ale on si naštěstí tu jarní buřinu uměl nakonec vyrobit i sám. Měl tu sebou bezdrátový mikrofon a byl zároveň pasován do role konferenciéra...

Velmi poslušné publikum dělá přesně to, co chcete, aby dělalo...

"Jste připraveni na Us3? Jestli jo, tak udělejte nějaký ten fu*kin´noise!" Chvíli nato velmi snadno do rytmu se houpající publikum přinutil ke spolupráci. Stahoval a zase vytahoval muziku a oni s ním poslušně mávali rukama nad hlavou a halekali ono: "Hej! Hou!" tak jak si ukázal, tak jak jim to připravil. Časté scratche a to zejména na CD přehrávače byly samozřejmostí, s rozdílnými rychlostmi si příliš hlavu nelámal, divoce se klátil do stran, smál se od ucha k uchu a vypadal nadmíru spokojeně... Tak prý ještě patnáct minut a je to tady, ten tedy umí tu atmosféru nažhavit! Jejich technik při této exhibici ještě naposledy naladil basu, roznesl lahve s dobrou vodou i plechovky s pivem, ke každému stanovišti přihodil také modrý ručník a zkontroloval, zda je každý z těch kabelů přilepen páskou tak, aby nepřekážel. Nelhal, ještě čtvrt hodinky se už dávno narvaný sál kýval a tak ze svého stupínku seskočil a seběhl s máváním dolů do sklepa. Zvukař mezitím pustil podobnou muziku ze záznamu a teď už zbývalo jen vyčkat... Třikrát dal zavalitý muž znamení baterkou, že už jsou tam dole připraveni, než si ho za jedním z obou překrásných mixáků v sále příslušný zvukař všiml. Teprve pak vše utichlo... Chvíle napětí – a jsou tady, už vylézají z děr!

Tady někde byly majky...

First Rate dole shodil svou zelenou soupravu se třemi proužky, aby odhalil obrázky na namakaných pažích, Geoff Wilkinson, šedovlasý kapitán tohoto spolku se postavil k notebooku vedle něj, pár centimetrů čtverečních po jeho pravici teď uzmuli hráč na klávesy a basák s nezvykle hubeným nástrojem. Čtyři mikrofony v té přední části byly mezitím zprava obsazovány v tomto pořadí: saxofonista Sean Freeman, trumpetista Bryan Corbett, MC Brook Yung a MC Sene. I když... Dle očekávání ty poslední dva na stojanech příliš dlouho nevydržely. Oba mladíci je automaticky popadli do ruky a od té chvíle už pusy nezavřeli. Zpočátku to vypadalo, že Sene není jen tím uřvanějším, ale také mnohem větším exhibicionistou, nicméně už ve třetí skladbě Brook dokázal, že se hned tak zastínit nenechá. Jeho hlas byl zkrátka jinak položený a tím lépe – alespoň se tak mohli skvěle doplňovat. Po ní sem po čtyřech až k okraji pódia přiskákal Ivo Zázvorka a naprosto profesionálně těch pár fotografů rozehnal... Pravidla byla neúprosná a oni na ně jistě dopředu upozorněni. Možná jen zapomněli počítat. :) Celé uskupení se stáhlo do stran, sál náhle potemněl a reflektory se opřely pouze na jedno jediné místo.

First Rate: "Člověk aby vám tu ještě vláčel gramce na zádech..."

To First Rate si znovu vysloužil pozornost a hravě dokázal, proč o něho Geoff a tahle parta pořád tolik stojí. Teprve teď tu dobrých pět minut protáčel desky tam a zase zpátky, škrábal je i zády ke gramofonům, jeho ruce byly neskutečně rychlé a díky polepkám věděl, kam přesně má přenosku spustit. Vrcholem téhle show, při níž ho všichni v sále neustále  hecovali, byl gramofon na jeho hřbetu. Ani v tomto případě nepřestal s deskou skřípat! Přiznám se, že od roku 2000, kdy jsem žasl nad uměním DJe Lorda při vystoupení Public Enemy, jsem něco podobného nezažil. Proti němu jsou všichni dýdžejové u nás pouhými pouštěči... Přestože už tolikrát viděl šéf bandy tohoto chlapíka v akci, přesto vzal svůj mobil a natočil si ho na památku, stejně jako to bujaré veselí, které jsme mu tady vytvořili... Stačil ústřední riff z té slavné skladby Cantaloop, v níž si zcela neplánovaně polívčičku ohřál Herbie Hancock a mohutný řev teď dopadal na jejich hlavy. K mé velké radosti bylo tohle parádní dílko přímo na místě předěláváno. Oba mladíci neměli s originálem vůbec nic společného, přesto se tu pro ně našel prostor, trumpeťák Bryan tu také improvizoval a nekopíroval jen hloupě to, co už bylo jednou vymyšleno. Už jsem v to ani nedoufal, ale nakonec ty vtipné samply "Funky! Funky!" nám alespoň na závěr do té obrovské vřavy Geoff jednou pustil.

Za vším hledej ženu!

Oba rapující hoši se rázem stali miláčky publika a jakmile vtrhli v jednom okamžiku z pódia dolů na parket, ochotně si s nimi dámy daly taneček, za který ti dva způsobně poděkovali. Při návratu zpět udělal ještě Sene elegantní kotoul vzad, moc dobře ovšem věděli, že nebýt zbývající šestky, asi by si tu příliš slávy neurvali... Při sólu každého z muzikantů vyprovokovali publikum, aby konkrétního hráče odměnilo potleskem, vtipnou scénku si připravili také s téměř karnevalovou skladbou She´s With Me z jejich zbrusu nového alba stop. think. run. Jeden si vždycky světácky vybral dívku v hledišti, ukázal na ní prstem a mnul si bradu, druhý mu skočil do řeči s oním: "She´s With Me!" a takhle se to opakovalo, aby si po chvíli své role prohodili. Milá vsuvka v koncertu, v němž mi paradoxně "She" opravdu chyběla. Ano, oba byli slušně upovídaní a mleli páté přes deváté a deváté přes páté, ale ženský hlas jsem tu pro tu vyváženost prostě potřeboval a smutně jsem vzpomínal na nedávný koncert Incognito na témže místě - tam byly dámy dokonce v převaze. Ten ze záznamu ve skladbě Can I Get It? mi tady opravdu nestačil. :( Vyslyší snad Geoff pro příště mé zbožné přání, když má v souboru takovou fluktulaci? :)

Geoffe, pamatuj si, co jsi nám slíbil!

Po hodině a půl se svorně tvářili, že už je na čase to vzdát, samozřejmě byli vytleskáni zase zpět – na to bylo tolik dlaní v sále příliš hlučných a pískot velmi pronikavý. Tak ještě pro colu k barmance s naprosto odzbrojujícím úsměvem, vychutnat si další tři skladby a po nich ujištění, že se příští rok určitě vrátí – to je slovo chlapa, Geoffe! Vypadalo to velmi přesvědčivě a originální byla také jejich vzájemná představovačka. Každý předstoupil před své kolegy, uklonil se, zamával, pak se otočil vzad, ukázal na svého souseda a předal štafetu dál... Zatímco už mizeli nenávratně dolů, za gramofony se znovu vyhoupl First Rate s mikrofonem v ruce... "Are you ready fore some fu*kin´party?" Rozhodně! A fanfára z Jump Around od House Of Pain jeho závěrečný set odstartovala. Ne, neskákal jsem, ale kolena jsem si rozvrzal tím houpáním slušně - přesto díky za tenhle jedinečný zážitek a už teď se těším na návrat! S nějakou zpěvandulí, samozřejmě... :)