Report z koncertu Jahcoozi od Myclicka

Čím více je zvete, tím menší zájem o ně je?!

To v Brně se poprvé před třemi roky mohli fandové relativně nového uskupení seznámit s jeho jednotlivými členy a kdo má v hledáčku už pár let indoorový festival New New!, ten snad ani nemůže být překvapen jejich účastí zde... Celé dva roky si museli Pražáci počkat a kdo to nestihl, ten dostal loni v říjnu šanci podruhé. Ani tu jsem nevyužil, času je tak žalostně málo a já si přitom tohle jméno chtěl konečně spokojeně odškrtnout – vždyť oni jsou tolik originální! Jasně, je tu o poznání slavnější M.I.A., kterou znají díky Milionáři z chatrče teď už úplně všichni, ale žádnou další velkohubou divošku, která by se mohla s touhle Sashou poměřovat, už k mikrofonu zkrátka neseženete. Prostě není, je krize, je vyprodáno. :( Čeká se zřejmě na nové talenty, kteří jsou však stále v nedohlednu. Tak pojďme konečně na kontrolu – jak vlastně vypadají Jahcoozi live? Pokaždé jinak – loni tu na stejném místě hostoval RQM, teď byl pro změnu v oficiální tiskovce bůhvíproč vyzdvihován Robot Koch, který patří k tomuto projektu od samého začátku...

Člověk se s tím tiskne a pak stejně nikdo nepřijde...

Prázdná pasáž v těch půl deváté snadno na (ne)zájem publika upozornila. Někdy se skrze ten hrozen natěšených fanoušků už nedá ani projít, jindy lehce odhalíte známé a kamarády, teď bylo na místě zeptat se sedícího ramenáče u vchodu, zda už se vůbec člověk může spustit dolů. Ty dlouhé úzké žlutočerné papírové nudle rozlepené po ulicích totiž již tradičně pro start vystoupení zvaly na jednadvacátou hodinu. Tak ano, prý může... U šatny bez čekání, u baru bez čekání. Aby také ne, vždyť kromě zvukaře a obsluhy nás tu bylo zatím pět. Tehdy tu před půl rokem svá kola údajně roztáčel DJ Five, kterému už zase milou společnost dělala Načeva, nyní se ten dlouhán Ghandi musel spolehnout jenom a jenom na sebe. K dispozici získal obří stůl přes celou šířku pódia, který se tolik osvědčil například při vystoupení výtečných Us3. Narozdíl od jejich gramofonového virtuóza, kterým byl First Rate, byl pro ty jeho hrátky přidělen prostor přesně na opačné straně. Na ten zbytek volného místa už projekt předem rozmístil elektronická fidlátka čítající pouze dva notebooky a MIDI klávesnici.

Je tu ještě někdo, kdo nehraje dubstep? :)

Do vzduchu už jen trčely jako tři černí čápi stojany s mikrofony, na zemi odpočívalo několik odposlechů a k jednomu z nich se teď lísala basová kytara. Ano, i takhle může vypadat v praxi technický rider pro živé vystoupení. V roce 2009 naprosto s přehledem – celý orchestr je totiž tam uvnitř! Ten mladík v modrém tričku stále poctivě spojoval dráhu jednoho černého kola s drážkami na tom druhém a to bez ohledu na to, že neměl vůbec žádnou odezvu. Nosiče drinků si zřejmě neobjednal a tak musel občas na bar hezky po svých, pod rukama mu klouzaly příjemně nalomené a houpavé skladby, mihl se tu i jeden zdařilý bootleg, k zásadnímu zlomu však došlo krátce po půl desáté. Dubstep – tak i on už ho hraje, i on už vábení jednoho z těch novějších stylů, který se zejména v klubu Cross tak zabydlel, neodolal... Bublavé wobbly by však mohly bublat o poznaní lépe – tenhle zvuk si s nimi zkrátka neuměl poradit, vlastně celý ten set jako by na nás dýchal přes nějakou deku.

"Tak my už jdeme, mohli byste se obtěžovat k pódiu?"

Pro pokec ideální, pro poslech či tanečky naprosto nevyhovující. :( Ach, kolik zvukařů už by si u nás potřebovalo zopakovat poslední ročník, vždyť tenhle zvuk už tolikrát dokázal, že umí i z průměrného živáku vykřesat parádní vystoupení. Prostorem teď poletovaly velké odlesky ze zrcadlové koule, které samozřejmě vynikly především na tom velkém bílém plátnu, na němž už si nedočkavá VJane SimaQ zkoušela vizuály pro už (snad) blížící se koncert. Snad... Každý tu většinou ten svůj rozbalí v půl desáté, pokyn pro Ghandiho však stále nepřicházel. Teprve ve čtvrt na jedenáct po jeho levici plynule navázal na započatou práci sympatický blonďák. Tedy? Ano, tohle je Robot či chcete-li Robert Koch a hrát se bude... Dubstep – ten zřejmě teď hýbe světem! Prstíky mu kmitaly po klávesnici počítače, občas zmáčkl tu černý tu bílý pražec svého mini piána, klátil se do rytmu a zároveň pozoroval ten prázdný parket před sebou. Ti dva v šatně mu zdvořile dali prostor pro krátký set a bez fanfár, bez potlesku a bez oslavného představení konferenciérem tu najednou stáli vedle něho. Tak tohle byl teprve pokyn pro všechny povaleče! Všimli si jich, pochopili a konečně prostor před pódiem alespoň v rámci možností zaplnili...

Basa tvrdí muziku, tedy když je aspoň trochu slyšet! :(

Snadno jsem si vybral, na který cíl teď budu soustředit svůj zrak. Trumpetu u úst a se vznešenou chůzí teď přistoupila k mikrofonu, tak to je ona - Sasha Perera. Na sobě žluté kraťásky s hnědými kšandami a kukuč jako Lejla Abbasová. Ta důstojnost jí však příliš dlouho nevydržela, tedy jak ta se hýbala, má ona vůbec kosti nebo je snad celá z gumy? Takhle se klepou jen ty osiky, staří lidé a nebo pak všechny ty nestydaté holky v R´n´B klipech! Ne, od té prdelky se prostě nedaly odtrhnout oči, vyzývavě s ní kroutila, roztahovala své dlouhé čokoládové nohy – nebyl sem dnes náhodou vstup až od osmnácti? :) Svůdná byla ovšem i hudba, kterou sem z notebooku ládoval a poněkud fádními a stále stejnými efekty načechrával Robert. Dokonce si k téhle náročné činnosti přizval i svého dreadatého parťáka... Opravdu hodně jsem se těšil, až ten svůj noťas vymění Oren za basovku, aby tu byl zastoupen alespoň jeden živý nástroj. Stalo se, vyslyšel mě, ale teď to vypadalo, jako by měl v rukou pouze dekoraci. :( Brnkal na struny, ale ač jste uši napínali sebevíc, nebylo ho vůbec slyšet, stejné to však bylo i s vokálními příspěvky obou pánů. Buď se takto upozadili schválně, protože si nevěřili a nebo jim zvukař jednoduše nepřál.

Tak velké pódium, ale Black Barbie prostě nestačí!

Bude závada na našem přijímači odstraněna? Zatímco oba hráči byli na svých pracovištích poměrně statičtí a Oren se kromě pár kroků vpřed a vzad omezil jen na občasnou stráž u notebooku, ona byla opravdový živel a pódium už znala dokonale... Stále pochodovala sem a tam, cestou tak rychle drmolila texty z jejich repertoáru a dostalo se tak i na trefnou Black Barbie, karnevalovou Monkey, ve které se opět vrátila ke své trumpetce, ale třeba i Gameboy, z níž by taková Madonna stoprocentně udělala o poznání větší hit. Projekce přitom obdobně jako světla hrála všemi barvami, v prostoru se v ní otáčel název "kapely" a při jejich zatím nejslavnější BLN si tu všechna písmena užila své tři čtyři minuty slávy. Ano, každý ten kus byl poměrně krátký, o to více však energický. A Sasha to zvládala - i se svými akrobatickými čísly se do všech těch beatů, zvuků i pazvuků strefovala bez zadýchání. Měla uhrančivý pohled, publikum hecovala a také se dožadovala podobných tanečků. :) Náhodou... I přes poměrně pochybný zvuk se ti dole velmi rozvášnili, vždyť také prostoru tu vzhledem k okolnostem měli více než dost. A že vás zadek neposlouchal?

Sasha Perera: "Dá si někdo vodku?"

Pak jste pili málo vodky – vezměte si z ní příklad, třeba to pak půjde lépe. Přihýbala si z ní slušně, ale nebyla také žádný skrblík. Pódium už jí bylo tak malé, že musela mezi nás, láhev vzala sebou a provokativně ji při návratu zapomněla na jeho okraji. Osmělili se, přišli blíže a lokli si s ní, vždyť kdo by odolal panáku s touhle divoženkou, když byla tak přístupná? Krátce po půl dvanácté se nám s máváním opět ztratili do podzemí, ale přestože nás nebylo tolik, dokonce dvakrát jsme si je vyvolali nazpět, aby ještě přihodili. Zvláštní, teď už to Orenovi konečně basovalo jako o život – byl snad tohle zlatý hřeb večera a nebo zvukař nalezl to správné tlačítko? Byla přesně půlnoc a všichni doufali, že to hlasité vřeštění a pískání by je mohlo zlomit... Dlouho, velmi dlouho trvalo to napětí, absence zvukaře, stejně jako přítomnost DJe za gramofony, kterým byl tentokrát Sepap, svorně prozradily program pro následující minuty. Tentokrát už tedy beaty rovné, každý to však bral jako startovní výstřel s cílem doběhnout do té své stanice metra. Bohužel... Alespoň si nemají oba dýdžejové co vyčítat, hrací čas opravdu tentokrát nehrál roli. Spíše ten nezájem veřejnosti. :( Přijede k nám po tomhle fiasku tahle parta znovu? Možná ji teď mnohem víc ocení ti mimopražští...