Report z festivalu Na jednom břehu od Sody

Festival Na jednom břehu se každý rok koná v Letním kině Širák, ale letos ho pro nepřízeň počasí organizátoři přesunuli do prostor Univerzity Hradce Králové. Nejprve jsme měli obavy, jak bude festival v prostorách Univerzity probíhat, ale po příjezdu jsme zjistili, že obavy byly zbytečné. Nová budova Univerzity vypadala jako jeden velký klub s balkóny po celém obvodu a to ve třech patrech. Hrálo se v přízemí a všichni návštěvníci měli šanci si najít nějaký ten kousek pro sebe. Chvíli jsme hledali druhou stage, pro kterou výborně posloužila jedna z poslucháren. No není to krásné si sednout do posluchárny a poslouchat třeba Xindla X nebo Xaviera Baumaxu? Ale teď vše pěkně popořádku.

Na Jeden břeh jsme připluli trochu později, takže jsme přišli o vystoupení Yellow Sisters & Magic Band a o virtuózy z jižní Indie Ganesh Anandan na druhé stagi. V klídku si vypijeme čajík a čekáme na další koncert, ten patří maďarským Cimbali Band. Jak z názvu vyplývá, jde o cimbálovku s velkým "C". Taneční nářez s doprovodem stylového tanečníka, který nám dobře dokazoval, že to skupina myslí vážně. Navíc vybízel chlapce z řady návštěvníků, aby se přidali, ale nevím, nevím, kdo by mu stačil. Cimbálovka se vším všudy - živá, taneční, energická - ne jako ta naše. Nejvíc mi ale z tohoto koncertu utkvěl v hlavě ten šílený hudební nástroj… Byly to housle nebo trubka? Houslotrubka? Housle bez těla jen krk, z kterého vycházela trubka, že nevíte, o co jde. Hrálo se na to jako na housle a zvuk vycházel jako z trubky.

Mrzí mě, že jsem nějakým způsobem přišel o koncert Xindla X. To je to kecání se všude přítomnými kamarády a známými. Tak aspoň na koncert zpěvačky z Brazílie, Anastacie Azevedo & Band. Při jejich koncertu jsem si připadal jako někde u moře na pláži, jejich samba a funky tím uplně dýchaly. Slunná Brazílie na Univerzite v Hradci. Že si vymýšlím? Tak to jste tu asi nebyli. Všichni se kroutí a nechávají se unášet příjemnými rytmy. Všechno, ale jednou končí a tak z Brazílie zase zpět do Čech na Xaviera Baumaxu. Baumaxa dostal prostor na druhé stagi tedy v posluchárně, "tak se pěkně usaďte, já vás trochu pobavím". O Baumaxovi jsem toho hodně slyšel, ale ještě jsem ho neviděl naživo, tak mě to dost zajímalo, co tento šoumen má v repertoáru. První dvě skladby zatím nuda, ale od každé další se můžu potrhat smíchy. Co tenhle borec dovede s hlasem je nevídané, chvíli zpívá krásnou píseň, která ovšem graduje do beatboxu, že nevěřím svým uším. Vtipné, smysluplné texty doplněné vždy nějakým tím vtipem - to je Xavier Baumaxa.

La Cherga je skupina, na kterou jsem se těšil nejvíce a jak se ukázalo, tak zcela oprávněně. Skupinu tvoří emigranti z bývalé Jugoslávie. Z jejich muziky je cítit balkánská dechovka doplněná hutným elektrodubem. Hlavní postavou byl Dj a zpěvák v jedné osobě Neonko Bucan, který doplňoval zvuk samply z notebooků. Hutný elektrodub s balkánskou dechovkou bylo výborné propojení starší muziky s tou novodobou, což i mě donutilo si z posledních sil trochu povyskočit. Bohužel pronájem Univerzity končil půlnocí, tak nám nezbývalo nic jiného než se s tím smířit a vyrazit k domovu.