Report z 1.dílu House Revolution

Celou akci rozezněl úder 21 hodiny, od které za mašinky nastoupil resident, spolupořadatel a tvůrce této party dj M(i)ke. Jeho set jsem sice neslyšel, ale jak sám on říkal už před akcí, chtěl lidi navnadit na vlnu houseu postupně. Tzn. z komerčního disco housu pomalu přejít ke klubové muzice. Je to náctiletý klučina se sice malými zkušennostmi, zato ale s velkou dávkou nadšení a snahy něco nového vytvořit. Proto mu dejme trochu času na zdokonalení v pořádání podobných akcí.

Druhým vystupujícím v pořadí byl od 23 hod DJ Looky – nikdy jsem ho neslyšel, takže jsem na něj byl docela zvědavý. Můj poslech ale už při příchodu na hlavní stage zarazil hrozný zvuk (přebasovaný, volume na maximum), což se nedalo dlouho vydržet. Takže hodnocení taktéž musím odložit na dalšího vystupujícího, protože jsem raději rychle odešel do vedlejší místnosti na "Oldies".

Do třetice všeho dobrýho byl od třičtvrtě na jednu připraven hlavní headliner večera – Dj Lafayette. Jeho styl se mi moc nelíbil, tudíž nemohu být moc objektivní. Dodnes nevím, jestli si byl vědom, že hraje na house party a ne na "piškoték party". Když už se ke konci jeho setu začínala objevovat i progressivně laděná muzika, šel jsem si na chvíli zatancovat na prořídlý kouřem zalitý parket. Mé nadšení to vydrželo jen pár minut, to když najížděla další skladba, opět v piškotékovým stylu.

Poslední mojí nadějí na dobrou pařbu byl dj Efendy – stálice Jihočeské Klubové Scény. Začátek jeho setu byl přesně takový, jaký jsem očekával, tedy pravý house se špetkou undergroundu. Po pár minutách už na mě ale volala moje banda. Jdeme pryč je to tu o ničem a já z důvodu odvozu jsem musel jít s nimi.

Teď si zhodnotíme bary, personál, hnusnej vzduch, atmosféru, světla, pódium, interiér, organizační stránku a přijde řada na menší postřehy přítomných už né náctiletých partypeople.

Bary – ceny docela vysoký, točená Cola 0,25 za 35 KČ a Budvar 12 velká točená taktéž za 35 KČ. No, tak co si asi každej dal? Přijde mi to trochu dost na jih Čech a na diskotékovej lokál, ne nějak moc luxus. Tři bary bohatě na celý prostor stačily, fronty malé i při slušné návštěvě stíhaly v pohodě do pár minut. "Slečno trochu úsměvu do toho", povídá jeden mladík docela pohledné, ač znuděné barmance. "Jedno pivo" povídám. "Nemám velký sklenice už" odvětí barmanka. "No tak mi tuhle umejte a příště si donesu vlastní půlitr".

Personál – až na ty některý zapadlý úsměvy a hlavního vrátnýho na pokladně to všichni zvládali bez problémů, jak obsluha na barech, sběrači sklenic, tak místní ochranka s drátama v uších. Ten mladej u vchodu, co vybíral 80 KČ za vstup, ale neměřil všem stejným metrem. I když mi nejdřív tvrdil, že má od klubu nařízeno nikoho ven na vzduch tam a zpět nepouštět, jeden příklad za všechny. Hezká slečna v bílým s velkým výstřihem: "Pane já se jdu jen podívat ven na svý auto, za chvíli jsem zpátky". "Jistě slečno vás si budu pamatovat." Když chtěli pánové na chvilku ven, nadejchat se čerstvého vzduchu a vrátit se aniž by museli znova platit vstupný, měli holt smůlu, výstřih bohužel na sobě nevykouzlili.
Nebýt členitosti celýho objektu, kam se člověk mohl uchýlit před všudypřítomným vydejchaným, zakouřeným, místy saunovým vzduchem, tak se asi pobleje. Klimatizace jela jen v určitých částech, takže jste si museli vychytat to správný místo na regeneraci. Nejhorší situace byla u záchodů (taky nic moc), bylo to jak ve skleníku.

Atmosféra se teda krájet rozhodně nedala. Takový průměr odpovídající tomu co hrálo z repro beden. V jednu chvíli byla dokonce lepší na "Oldies", to když dj spustil hity od Gipsy Kings a pak Mambo Number Five. Světla bylo třeba na "Oldies" podle mnohých příliš mnoho. Každej nemáme rád, když je na nás moc vidět. V hlavním sále byl světelnej park docela dobře propracovanej. Co mě ale zarazilo a zároveň zamrzelo, bylo špatné umístění pódia, odkud DJ komunikoval s publikem. Klub je totiž už po několikáté rekonstrukci a přesunutí hlavního pódia ze zadní části do přední blíž k barům se ukázalo jako velká blbost. Nevyužití zadního pódia, které tam pořád stojí a byla nad ním umístěna jen videoprojekce, byla docela škoda.
Co mě velmi mile překvapilo, byly luxusní béžové kožené pohovky, kterých jsem napočítal zhruba 30. Jen škoda, že nebyly umístěny v klidnější zóně, na místo u parketu, kde se má pařit a skákat o sto šest a ne sedět a čumět na lidi, co se baví. Proto asi taky ty ceny na barech byly tak vysoké. Již předem avizované dekorace buď byly neviditelné nebo jsem asi slepej. Jeden army hadr přehozený přes rám a toť vše. Pánové, příště si dejte víc záležet na výzdobě.

Gogo tanečnice jak pro pány, tak i pro dámy. Dva tanečníci s na černo pomazanými ksichty, vrtící se před hlavním djským podiem byli na mě fakt moc! Ještě, že se střídaly s fosforově žlutými slečnami.

Na příští akci bude ale hrát člověk, který v tomto klubu jako DJ a promotér začínal. Tudíž by sem mohly dorazit davy jeho fanoušků a né dětí co jdou na diskotéku. To hvězdou bude Michael Burian. Dovolím si snad ještě jednu zajímavost z minulosti. Víte, že v roce 1997 tu dokonce hrál sám velký PAUL VAN DYK? Tehdy se tento podnik jmenoval New York a patřil k nejlepším v Čechách. Dnešní název DD Palm Beach, bohužel nezní nijak světově...