REPORT
Report z Aquaphonicu od Sody
Po vánočním přejídáním vším možným a nemožným jsem vyrazil nějaké to deka vyskákat na 9. ročník liberecké party Aquaphonic. Po loňském velkolepém ročníku v Tipsport aréně se party přemístila do původních prostor libereckého výstaviště. Výkony všech Djs, stejně jako zvuk a celou organizaci hodnotím velice kladně. Celý večer se nesl v příjemné atmosféře a mohli jsme slyšet hned několik hudebních stylů od elektrohouse, přes trance, d´n´b, jungle až po nářezové techno.
Ach, ten Liberec...
Ještě než jsem vyrazil směr severní Čechy, už mi něco říkalo, že návštěva Liberce nebude jen tak... Liberec je na řízení auta jedno z nejhorších měst u nás. Opět jsem bloudil po celém městě tam a zpět, než jsem dorazil na výstaviště. Žádné značení, žádná mapka na webu, nic podobného, ani má navigace po 45min bloudění po Liberci nemohla najít Masarykovu 24, kde se párty odehrávala. Psychicky zničeni konečně po jedenácté hodině dorážíme na místo činu. Tady už vše běží na plné obrátky, oba dva pavilony duní jako při zemětřesení. Jsme tu správně!
Kam dřív?
Prostor je z větší části zaplněn tancechtivými návštěvníky. Zatím se ale žádné velké tanečky nekonají. Na hlavní Kamikaze stagei hraje Orbith. Ten svým elektrem příjemně ladí návštěvníky na pozdější mazec. Zároveň na jungle stagi hraje moje oblíbená Djka Katcha, která opět potvrdila roli naší nejlepší d´n´b královny. Jungle stage praská ve švech a návštěvníci se náramně baví. Z beden se teď valí parádní lámaný beat, který nám příjemně lechtá naše zvuková ústrojí. Drum´n´bass v podání „Káči“ mě snad nikdy nepřestane bavit. Čas se posunul a přichází střídání stráží. Na jungle stagei nastupuje Pixie a hned od začátku řádně přitvrdil. Tvrdý jungle nás drtí na kousíčky:) Na main stagei přebírá štafetu organizátor této party a majitel projektu Trancegate Aleš Povr. Jak bývá zvykem, jeho set je promyšlený a stále se vyvíjí. Udržuje si pomalejší tempo, což nebylo vůbec na škodu. Tento chlapík nám ukazuje, že nám má stále co nabídnout. Škoda jen, že se na jeho dovednosti často zapomíná, přitom patří k našim nejlepším projektům. Teď mám velké dilema kam dřív... Pixie nebo Trancegate? Běhám tam a zpět jak fretka:) Jelikož má Aleš vyhrazených pouze 45min, většinu času trávím právě na jeho setu.
Techno is not dead!
Hlavní osudový čas je tu! Na main Kamikaze stage nastupuje anglický techno veterán Ian Void. Začátek setu je pomalejší a trochu utahaný, ale jak se říká: „to byl pouze klid před bouří“. Ian hraje velice pestrý set, který se stále mění a doplňuje ho různými efekty. K hraní, jak bývá stále častěji zvykem, používá notebook, který řídí speciálním mixážním pultem. Skladba od skladby nabírá grády a z poněkud utahanějšího začátku tady máme parádní techno jízdu. Atmosféra houstne, muzika je tvrdší a tvrdší. Druhá stage teď musí chvíli počkat, protože se spolu s libereckým výstavištěm vracíme časem do dob, kdy techno bylo technem a kdy šlo na party především o dobrou zábavu. Jsem velice mile překvapen. Ian Void hraje klasické techno, tak jak jsem ho měl vždy rád. Tvrdé nekompromisní detroitské techno v rychlých mixech naprosto strhává už tak výbornou atmosféru. Tady máme dobrý důkaz, že techno není mrtvé, stačí si jít svojí cestou a nepodléhat moderním vlivům. Chvílemi jsem si říkal, že to ani není možný, takový comeback. Jsem v sedmém nebi:)
Mozek říká ANO, nohy NE
Mezitím na junglu nastoupil Philip T.B.C. Ten nedávno vydal debutové album Audible Thoughts, které sklízí nemalé úspěchy. U nás je toto album jednoznačně nejlepším tanečním albem roku. Filip ještě více přitvrdil a rozpoutal hotové jungle peklo. Myslím si, že se ani nemusím zmiňovat o umění tohoto Dje, snad každý zná jeho mixy a zběsilé scratchování. Moje síly už říkali dost, ale Filip nás vůbec nešetřil. Jdu tedy okouknout main stage, kde už hraje jedna z našich nejlepších DJek LayDee Jane, ta ale neměla po setu Iana Voida vůbec lehkou pozici. Udrží si rozjeté publikum až do konce či ne? Od samého začátku hraje nad očekávání tvrdý tech-trance, který nás nenechá jen tak oddychnout. Laydee Jane si mě pro tento večer naklonila na svou stranu, protože takhle tvrdý set jsem od ní ještě neslyšel. Krátce před půl pátou mě už definitivně přestaly poslouchat nohy a to byl jasný impuls odebrat se na cestu domů.
Co říci závěrem?
Po loňském velkolepém ročníku se bohužel akce přestěhovala do menších prostorů, které se zdaleka nedají srovnávat s luxusní Tipsport arenou. Při dnešním minimálním zájmu chodit na akce se ale není čemu divit. Párty to byla opět velice vydařená po všech stránkách. Kvalitní hudba, kvalitní zvuk, dobré ceny na barech a hlavně výborná atmosféra, kterou severočeši umí vytvořit jako nikdo jiný. Jediné, co mi chybělo, byly dekorace, které by zajisté zútulnily poněkud strohý prostor starého výstaviště.