Aquaphonic 2002

Liberecké novorenesanční lázně, jakoby se již smířili se svým osudem chátrajícího skvostu a tak předsilvestrovská akce Aquaphonic určitě nepotěšila jen její návštěvníky ale určite i stavbu samotnou. Opět mohla, stejně jako loňský rok, ukázat více jak devíti stovkám nadšencům beatu celou svou krásu a poskytnout prostory, které si pro své plavecké radovánky oblíbil i sám veliký Vlasta Burian a kde svou inspiraci nacházel tvůrce bájných to mašinek, pan Porsche. Snad i proto se pro letošní rok promotérovi podařilo přilákat mnohem zářivější obsazení.

Hlavní GAS stage začal od půl deváté rozehřívat resident Aquaphonicu DJ Hech. Velmi pohodovým setem trvajícím přes dvě hodinky výborně připravil půdu pro formaci Blow. Ta představila zejména skladby z nového alba Catch the light. Koncert musel každého potěšit svou živou energii, houpavými a vtipnými rytmy, které rezonovaly do celého, v tu dobu ještě ne zcela zaplněného sálu. Neodpustím si otázku, proč nedostávají i na ostatních parties více příležitostí kapely? Naživo je prostě naživo.

Jelikož jsem byl v dobré náladě a stále ještě malinko pod vlivem vánočních jídelních orgiích, trávil jsem hodně času na barech, které byly rozprostřeny podél hlavního pódia, na U merkura house stage jsem zapeneřil pouze při cestě na toaletu, takže budu tlumočit kamarády. "Totálně plno, pohodový housík, no prostě klasičtí a výborní Merkuráci". Jungle stage v patře na tom nebyla o nic hůře. Všichni se těšili zejména na Touchwooda. Ten určitě nikoho nezklamal a vypumpoval ze všech těch rozjařených těl maximum. Navíc jako bonus pro návštěvníky dostal příležitost kanadský DJ Casper.

Ale zpět na hlavní scénu, kde jsem byl jako doma. Po Blow nastoupil usměvavý Michael Burian a zahrál velmi dobře svůj specifický wet and hard. No a po něm nastoupil již anglán Ian Void. Začal rázným funky technem a skončil pořádným mazcem. Parket byl plný, lidi jásali, Ian se bavil, rozhazoval desky. Ve tři Void předal štafetu Orbithovi a ten se také nestyděl. Ian Void ho občas přišel podpořit, tedy pokud zrovna nebyl na baru. Po Orbithovi zahrál Miquel, lidi tancovali a tancovali. V 6.15 se gramci objevil ještě jednou Ian Void, chvíli se s Miquelem střídal a poslední nadstavbovou pul hodinku odehrál již sám. Sice na chvíli ztratil rovnováhu a spadl za pódium, ale nenechal se vyvézt z míry.

Aquaphonic byl letos minimálně o třídu výše. Kvalitně vytopená hlavní scéna, super videoprojekce (dovádějící delfíni nad vytvářeli atmosféru megaakvária), spousta dekorací k tématu, lepší zvuk i světla, atmosféra taktéž vynikající. Takže za rok na viděnou.