Report z prvomájového DrumiXu

Posezení u Karlova mostu aneb šetříme síly

Začátky akcí bývají v poslední době dost vlažné a na prvního máje tomu nebylo jinak. Ostatně se s tím možná i trochu počítalo, přece jen se docela rozmáhá trend „oslav pálení čarodějnic“ spojený s konzumováním alkoholu, a pokud někdo trochu přebere… no znáte to… a tak možná tohle byl jeden z důvodů proč některým trvalo delší dobu, než se postavili na parket. Nebo je tady ještě druhá varianta – zlákala je terasa, která vedla ke Karlovu mostu a ke spokojenosti jim zatím stačilo posezení s kamarády v téhle romantické scenérii a pivčo. I k těm ale doléhala hudba, o kterou se staral pražsko-poděbradský Bano. Vybíral pěkně svižné věci, takže spát se vážně nikomu nechtělo, ale k tanci dlouho nikoho nepřesvědčil. Nepomohla ani senzační Let Me Hold You od Calibre. Po desáté mu přišel na pomoc MC Procter, aby jej doprovodil skvělými vokály. To už se ale Bano pouštěl tak nějak víc do junglu, ke kterému mi sice hlas MC Proctera tolik nesedí, ale na druhou stranu nevidím důvod, proč neudělat změnu. Jak hodina pokročila, Bana vystřídal Bifidus Aktif, který pokračoval v podobném, atmosféričtějším duchu a lidí na parketě pozvolna přibývalo. Aby také ne. Zazněla stará, ale nesmrtelná With All My Heart od Brooklyna nebo třeba commixácké Belleview. Ale to už se také blížila půlnoc a příchod prvního velikána..

Kasro, my ale máme vážně rádi i deep!

Na Kasru, jsem se těšila ze všeho nejvíc. Očekávala jsem nějaký ten hutný bas, zřetelný a měnící se rytmus a nějaké to „bublání“. Takže bych prosila třeba Rockwella, Straye, Sabre, a Kasra by také mohl vybrat nějaké vlastní dílko. A docela jsem se trefila. Proběhla třeba věc prvního ze jmenovaných s velice pomalým náběhem, ale o to živějším pokračováním. Full circle. Celkem nedávno jsme si jí užívali na stejném místě přímo od jejího autora. Stačilo tedy zavřít oči, vrátit se o měsíc a půl nazpět a vybavit si tu neskutečnou atmosféru, která ve velkém sále panovala. Tuhle skladbu jsem si opravdu užila, stejně jako Kasrovu Perception a i spoustu dalších, které jsem nepoznávala. Jenže tanečníci se nějak vytráceli, což mi nešlo na rozum. Dobře, našly se chvilky, kdy byly basy tak nízko, že bychom toho mohli začít dostávat nějakou sentimentální nebo snad depresivní náladu, jenže takovéhle skladby umí nabrat také grády a velice svižný rytmus. Možná takové chvilky přiměly některé zúčastněné k uvědomění, že na deepu  zase není tolik špatného, a na parket se v intervalech vraceli. Naštěstí se mezi nimi našly i stálice, které si rytmus a zvuk, jenž nám Kasra z Velké Británie dovezl, užívaly plnými doušky.

Vlna optimismu a puntíků/proužků/čtverečků

To hlavní ale teprve mělo přijít, a to tří gramcová show v podání Cyantifica. Ten k nám nepřijel poprvé a rozhodně ani naposledy. Úvod jeho setu se nesl vyloženě v rytmu elektra, které bylo rozhodně příjemné, ale my jsme od něj chtěli slyšet něco jiného že?! Po pár minutách nastal okamžik, kdy jsme se konečně dočkali zlámaných beatů a následně i věcí z Cyantificovy tvorby. Třeba takové Hong Kong Express nebo společné věci s Logistics. Dostalo se nám nadmíru optimistického setu, který byl protipólem toho předcházejícího. Lidi tančili a skákali jak zběsilí, protože jinak to snad u tak rozjařené a hravé hudby prostě nešlo. Nastal čas doopravdy vypnout, vůbec na nic nemyslet a jenom si ji užívat. Ostatně i na ten rozradostněný dav, který víceméně zaplnil taneční plochu, byl příjemný pohled. Ve tři hodiny Cyantific ukončil své ohromné představení a za pult nastoupili Deadly Viperz aka Akira a Anakin, aby pokračovali ve stejném nasazení. Nevybavím si jediný track, který jsem od nich slyšela, zato před očima vidím míhající se barevné proužky vodorovné i horizontální, plusy, čtverečky a puntíky. Opět pěkná projekce od plzeňských VJS, kteří si říkají Trippl-Krippl!

Celý večer mi tak nějak rychle utíkal, že jsem ani mockrát nestihla zavítat na druhou stage umístěnou o patro níž. Zezačátku se tam o její chod staral drumixovým fandům jistě již známý Nikola. Později jej vystřídali Deadly Perverz aka Akira a Anakin, kteří se ve tři hodiny proměnili na Deadly Viperz, aby zahráli ještě na horní stagi. Jednu věc od nich si snad přece jen vybavím: Jonesovu She´s a lady v novém kabátě. V ranních hodinách, pak pro sebe ještě měli chvilku KamCZa a Franill. Jenže. To už jsem zase nechávala unášet hudbou od trojice Rudeboy + M4Y4 + ahZ. Tihle kluci to za mixáky fakt umí. Nerozhodil je ani fakt, že z tanečníků zbylo jen torzo těch, kterým ještě zbyly síly a došlo i na pořádně vybasovanou Patience (jo, tu jsme moc a moc chtěli slyšet!), kterou má na starosti Jubei a DBridge. Prostě skvělá tečka za ještě skvělejším večerem.

Některé věci se prostě opakují a já jsem za to ráda. Třeba ty sobotní večery, kdy prší a já vyrážím na DrumiX. Tam se dočkám vybrané muziky, dokonalého ozvučení a nakonec se za rozednívání vracím unavená, ale nadšená domů. Už teď se těším na další díl, jehož line-up, datum a místo konání jsou zatím neznámá. DrumiX crew pro nás určitě připraví zase něco výtečného, na čem si my, fanoušci kvalitního drumandbassu pochutnáme. :)