Report z koncertu Library Tapes od Katky!

Kytary dneska taky uvítáme.

Experimentální prostor NOD měl tedy na čtvrteční večer jasný program – koncert plný zamyšlené a emočně laděné hudby. Někteří příznivci ambientu a experimentu okupovali prostor na baru už od osmi, i když začátek celé akce byl naplánován až o hodinu později. Prostě nemohli si nechat nic ujít. Co kdyby náhodou… Ale ne. Začalo se opravdu v devět a v post-rockovém duchu. Skladbou, která trvala víc minut než je obvyklé. Já nevím, tak patnáct? Až potom se nám představili. „Ahoj, my jsme The Pattern Theory.“ Carl Schilde, Lukas Creswell-Rost, James Yates a jejich kytary, syntetizátor, bicí. A dali se zase do hraní. Dostávalo se nám směsice zvuků strun, melodií a rytmu a také notné dávky optimismu. Ideas for fun. Pozvolný začátek, ve kterém slyšíme vybrnkávané tóny a pomalejší rytmus, který se záhy mění na svižnější a pak zase do toho původního. Trochu divočina? Ani ne. Bell Curves už mi připomínala zvuk kapely Epic45, která celkem nedávno zahrála v Akropoli. Akorát že těm sympaťákům, kteří stáli před námi, se někde zapomněl zpěvák. Nikomu to ale nevadilo, protože působili dojmem, že ví, jakou hudbu hrají, a tak to prostě má být. A líbila se nám tak, že jsme si řekli i o přídavek!

Tak na které planetě jste?

Následovala krátká pauza, aby si další interpret mohl nachystat vše potřebné pro svůj výstup. Pár lidí usazených na zemi a jablíčko, které svítilo do tmy. A pak už seděl na místě a dopřával nám první tóny své hudby. Obličej zahleděný do počítače jménem Woodchucker. Vybavuji si hodně šumů a myšlenky, které mi proletěly hlavou. Najednou se ocitám ve vzduchoprázdnu. Stojím na pevnině, která je mi neznámá, a rozhlížím se kolem. Jenže tam toho moc k vidění není. Velké plochy prázdných míst a nikde nikdo. Mám na sobě skafandr? Já nevím. Ale zkuste si pustit skladbu Tonight We´re Seamonsters a napište mi pak, na kterou planetu jste si udělali výlet, jo? Střih. A najednou jsem zase někde jinde. Slyším zvuk štěbetajících ptáků. Goodbye. Tak se tahle věc jmenuje, ale v tu chvíli to ještě nevím. Jsem totiž ještě v polospánku a říkám si, že se mi ještě nechce vstávat. Jako vždycky. Jenže najednou je ticho a konec. Jonatan Nästersjös alias Woodchucker se zvedá ze židle a odchází se posadit mezi nás. Na řadě je přece ještě Library Tapes!

V knihovně se nemluví.

Následovala krátká pauza, během které jsem stačila rozlít na zemi celé(!) pivo a trošku tu škodu napravit. Ale to už za pianem sedí David Wenngren aka Library Tapes. Jindy také působící pod pseudonymy Forestflies a Xeltrei. Ale dnes není jindy. Feelings for something lost in two parts.  Pár stisků kláves a trochu toho šumění. Tak jako jsem s Woodchuckerem cestovala v prostoru, s touhle hudbou cestuji v čase. Kam, to je vlastně jedno. Doléhají ke mně tóny té snad nejvíc dojemné skladby, jakou si vůbec dokážete představit. A přicházejí další. Skiss Av Träd. Aspoň myslím. A další už nevím, protože ačkoli se snažím plně soustředit, jako by mě rušily hlasy zvenčí. Ne doopravdy netrpím halucinacemi. To jenom hned ve vedlejší místnosti je bar, kde se lidé setkávají, aby si popovídali. Bylo to nešťastné rozhodnutí, zvolit tento prostor pro hudbu, která vyžaduje tolik ticha. Stane se. Nicméně tyto podmínky byly jistojistě nepříjemné i pro samotného Davida, což vyjádřil v závěru za pomoci Woodchuckera hlasitým třískáním do klavíru. Bylo to prosté, ale přece nad slunce jasné gesto.

Každopádně, příznivci alternativní hudby, tleskejte! I když jste tam zrovna nebyli. Bylo to nádherné a dojemné. Všem interpretům můžeme poděkovat za terapii, kterou nám na tento jarní večer přichystali. A já jenom doufám, že se v nejbližší době zase někdo odváží a přiveze zase nějaké méně zvučné, ale o to zajímavější jméno!