Report: Elektra special – Jonty Scrufff a Fidelity Castrow

Do klubu pomalým krokem šourám se, temnou Dlouhou ulicí procházím, na lidi v dáli divám se...

Na hodinky koukám a hle, půl hodinky před dvanáctou do vchodu vcházím...

U ochranky se zastavím, občanku na stůl poslušně házím, pro jistotu pánovi své jméno hlásím...

Do tašky pánové jen nahlédnou, drsným pohledem mě od hlavy dolů prohlédnou a hezkou noc mi nakonec popřejou...

Po schodech už rychle dolů jdu, bundu mám sundanou na půl rukávu...

Pokládam tam svršek svůj, dvacku hledám v tašce dlouho, bože můůůůj!

Uklizeno, lístek v kapse, na parketu jen pár lidí, co je tohle za morálku zase?

Zatím nikde nikdo není, jdu se projít, možná potkám známé, nožná ne, možná je to znamení...

Ale v tom, na balkóně skupinka, píská, volá, mává, to je ale paráda, zatím stále brzká hodina...

Hraje Airto, hraje zvuky pro nás, hraje pohodu, nic, co by duši chtělo vymlátit z Vás...

Posedím chvíli v sedačce, pohodička žádný stres, se známými začíná ta pravá legrace. :)

Čekáme netrpělivě na ty dva, na Jontyho a Fidelity, na ty dva, co hrají jak splašené igelity...

Jooo, už je tam, ten blonďák v ohozu, to je pááán a za ním malá krásná milá drobná, hned by se ráda přitulila...

Jonty gramofony ihned pevnou rukou hladí, super elektro tóny na nich ladí...

Fidelity kouká, usmívá se, lidem drinky nalévají se a do debaty klidně připojí se. :)

Je to fajn, je to milé, komunikace s lidmi a přístup, málokdy u DJs vídané, o to více příjemné...

Všichni tančí, baví se, elektro sound z repráku do nás valí se...

Není to zvuk ale příliš dobrý ani silný, ale tancují i ti, co obvykle ve středu bývaj líní.

Super mejdan rozjíždí se, úsměvy na tvářích každého rozzáří se, rozzáří se pokaždé, když Jonty s tracky něco zajímavého prokáže...

Míchá horem dolem, míchá pádem, Fidelity svléká kabát, ukazuje nám, co umí udělat se svým spodním prádlem!

Rozstříhané závěsy místo punčoch, spoďáry jak z filmu Jake a Tlusťoch. :)

Je to pecka a zvuk silnější je, hurá děcka!

Hraje trošku lépe než-li Jonty, je to živel ta žena, věř mi Monty...

Všichni na ni zíraj, všichni vejraj, Jonty CD rozdává a v davu lidi nohy tejraj...

Je to velká show, přijeli jsme za zábavou a budem odcházet až nám nohy "auvajs" řeknou.

Hodina letí, druhá taky, při třetí už z peněženek mizí prachy.

Na baru to jde rychle, poslední hodinku hraje dívka, co každého muže za srdce chytne.

Loučím se však trošku dřív, nezlob se příteli, moje tělo už nemůže, je mi líto vážení. :)

Bavil jsem se skvěle, lidí přišlo málo, skoro, jako by se báli, že jdou do p*dele...

Nevadí to ale vůbec ani za mák, já si to užil hrozně moc a to je důvod, proč hudbu považuji za svůj životabudič a proč mi není nikdy šumák.

Mějte protančené noci rádi, tak jako já i mí kamarádi.