Report z koncertu Ursuly Rucker od Myclicka

Básnířka, která nemá komu přednášet...

Už zase ta důvěrně známá situace... Čtvrt na devět, s jazykem na vestě tančím mezi kapkami deště v té dlouhé Kubelíkově ulici a přemýšlím, zda se mi podaří urvat z živáku předskokana dvě nebo tři poslední písničky, než se začne přestavovat pódium pro hlavního hosta toho velkého večera. Tentokrát pro ve světě hudby snad nejznámější básnířku z Philadelphie. Jaké to asi bude? Opět jsem ignoroval kanál YouTube, abych se dočkal překvapení, která tolik miluju... Bude sedět na židličce a z popsaného sešitu na kolenou recitovat své nové básničky, které si sem zapsala při tom novém kočování Evropou? Bude to acappella, nebo s talentovanými muzikanty? A proč vlastně tam venku nikdo nepostává jako obvykle? Vždyť tenhle koncert by měl být povinně vyprodaný vzhledem k velikosti hvězdy, která tu za chvilku zazáří! Tam dole to nebylo o moc lepší. Před pódiem v rozsvíceném sále ani noha, v Divadelním baru a na Malé scéně jen pár klábosících...Ještě by mohli naši promotéři stanovit taxu pro minimální počet lidí v sále, jako tomu kdysi bývalo při promítání filmů, a budeme na chodníku přemlouvat ty, kteří měli původně jiné plány.

Kate? Pippa? Nebo snad Ursula?

Teď s teplou matonkou v ruce nezbývalo člověku nic jiného, než čekat a doufat. Že si to nerozmyslí, že se neurazí. Tak přece! Zvýšená intenzita hluku v sále o sobě dala vědět až deset minut po půl deváté - právě ve chvíli, kdy ta talentovaná dáma spolu se svými dvěma doprovodnými muzikanty vstoupila na známá žižkovská prkna. Krásné šaty! Celý svět teď řeší, co měla na sobě Kate s Pippou, tyhle sice nebyly svatební, nýbrž s potiskem květin, a její šlachovitou postavu obepínaly dokonale. Všechny čtyři stěny sálu teď mohutně rozpínaly husté klávesové plochy z úvodní skladby Feel Me z toho nejnovějšího alba, které se dmuly z výtečného a tolik vyhlášeného sound systému zdejšího klubu. Pro zamotání hlavy jako stvořená! Klávesy však na dohled nebyly - tohle intro musel od svého pultu pustit zvukař a jim posloužilo k tomu, aby se na novém pódiu v novém městě jejich krátkého evropského putování dostatečně uvelebili.

Speak to me! A nebo ne, buďte raději pěkně potichu...

Bubeník tmavé pleti James “Biscuit“ Rouse ji teď jistil zleva, vytáhlý dvorní kytarista Tim Motzer zprava a takto ve třech bez prázdných frází a dlouhého přešlapování se po těchto vábivých plochách okamžitě sklouzli. Nádherná rytmika a nádherná dynamika s tak přepychově dutými údery s ozvěnou – tohle nebude žádný začátečník a zvukař mu při zkoušce dopřál pohodlí. Při takovém hudebním vábení jen těžko vydržíte v klidu a automaticky se začnete vrtět. :) “Speak To Me!“ naléhala s tím parádním a hlavně tolik aktuálním textem, naštěstí teď nikdo ani nedutal a zůstával uhranut. Její fotografie už pěkných pár let nelžou – ono démonické vzezření ještě více umocňovaly tmavé brýle, které prozatím schovávaly ty obrovské oči. Kdepak básně... Zatímco Josh Winkovi, King Brittovi, 4 Hero a kapele Jazzanova do jejich klenotů tak působivě s vášní v hlase recituje, teď se přepnula do režimu “Zpívající autorka“. Zatím to bylo velmi něžné. Tedy jen ten důvěrně známý klid před bouří, která se tu brzy strhne? Na hlasitosti bych sice přidal, ale aspoň to bylo takové... Komornější! Zvlášť, když teď jejímu umění a hrátkám s hlasem přihlížela jen tak stovka těch, co se sem obtěžovali.

Koncert bez konceptu?

Bez projekce se přitom zcela obešla – všechny páry očí teď stejně přitahovala spolehlivěji než magnet a mohl za to především ten sametový hlas. Naštěstí ho nevyužila k tomu, aby mezi písničkami poučovala a kázala o všem, co ji tíží, ať už se jedná o témata rasismu, utlačovaných žen či problémů amerických měst, aby se toto vystoupení změnilo jen v nudnou přednášku s charismatickým řečníkem. Všechno to, co měla na srdci, totiž obratně spojila s hudebním doprovodem svých spoluhráčů, přičemž jednoho měla ještě v záloze. Trombonistu! Ten jediný střídavě na pódium přicházel a zase z něho odcházel a to podle pokynů, které mu dávala. Zdálo se, že pro toto vystoupení neexistuje přesný setlist. Rozlepené á čtyřky tu na dohled nebyly a celé to působilo dojmem improvizace podle aktuální výroby atmosféry v sále bez pevně seřazených písní. A mýlil by se ten, kdo by si troufnul odhadnout, že s tímto počtem lidí v sále se žádná atmosféra vytvořit nedá. Naopak!

Prostě "exciting"! :)

Je to vážně k nevíře, ale teprve tohle byli skuteční fanoušci, kteří tu na ni tak dlouho čekali a teď své nadšení z příjezdu mohli dát konečně hlasitě najevo... Neskutečný feedback! Takový, který leckdy nezažijete ani v do posledního místečka nahuštěném sále. Vážně... To se pak přistavuje další patro, to se to pak vrství a ačkoliv to zpočátku nevypadalo, svou přísnou masku sňala ve stejném okamžiku jako tmavé brýle a najednou z ní byla ta hodná tetička ze sousedství. :) Z ničeho nic se nás optala, kolik je hodin a pak se začala rozplývat o Praze, přičemž u toho jejími krajany tolik nadužívaného slůvka “exciting“ musel lesk v jejích očích vidět snad i zvukař na druhé straně sálu, který tentokrát, kdo ví proč, trval na vysokých frekvencích... “Tak si to představte - je čtvrtek 12. května roku 2011, devět hodin večer a já jsem úplně poprvé v Praze!“ Opravdu velmi vzrušená a celá rozzářená. Hotové herecké číslo a já si určitě co nevidět musím doplnit vzdělání a shlédnout snímek The Black Candle, v němž si tahle velká dáma před třemi roky zahrála doopravdy! Hereckým nadáním tedy rozhodně oplývá a tahle vsuvka se jí náramně povedla. Herečka, zpěvačka, básnířka... Co ještě umí?

MC Ursula? Yo!

Rapperka! Ano, se svižným číslem So What, do něhož zahrnula také pohybovou stránku věci, už by si mohla střihnout i nějaký ten battle o zajímavou cenu! :) To by jí však musel fungovat majk, bez něho to nejde a ta nervozita byla na ní v jednu chvíli znát. Vyměnit kus za kus bylo pro zdejšího technika naštěstí dílem okamžiku a tak mohla dál laskat i upozorňovat na nešvary všude kolem nás... Uf! Finále tohoto večera patřilo skladbě “She Said“, podle níž také poslední album pojmenovala... Není divu - při svém dalším vzrušeném vyprávění tohoto výrazného kousku se teď divoce kroutila v bocích a bouřlivě gestikulovala. Také muzikanti se do nástrojů opřeli, Tim tu na svou kytaru vykouzlil jakési volné pokračování Nothing Else Matters od Metallicy, a ti pod pódiem už svorně tančili jako na nějaké párty. :) Takovou má moc, tak dobře umí s lidmi manipulovat.

She said: "she said!"

Tuto verzi byste však na desce nenašli! Těžko říci, jak dlouho si onu scénku trénovala, ale působilo to velmi spontánně. Do úplného závěru totiž s tou stále opakovanou frází “she said“ vtipně vmontovala i velmi osobní vyznání každému z muzikantů včetně vytažení nějaké té perličky z jejich soukromí a to za dalších a dalších ovací rozparáděného publika, které na tuhle novou hru ihned zareagovalo. Tomu se panečku říká originální představovačka a soudě dle potlesku, bubeník to v ten čtvrtek vyhrál na celé čáře. Souhlasím, paličky se panu Sušenkovi v ruce míhaly naprosto přirozeně a ani jedna z těch mnoha uštědřených ran nepadla vedle. A pak? Ještě pár velkých gest pro intenzivnější potlesk stále hrajícím muzikantům a náhle byla pryč, přičemž publikum ne a ne s aplausem přestat. A zatímco hlavy všech stále směřovaly k pódiu s nadějí, že se ještě jednou vrátí, ona jen proběhla backstage a přišla svým parťákům zaplácat ze strany přímo mezi nás. :)

O šest! Nevídáno, neslýcháno!

Ti, co byli v předních řadách, jí mohli vzápětí podat ruku a osobně pogratulovat za dobře odvedenou práci, načež se ona s každým dala do řeči a ochotně konverzovala. I takové věci se stávají a po opravdu dlouhé době byl zvukař benevolentní a o celých šest minut ji oproti normálu nechal přetáhnout. Díky, na tenhle koncert budu ještě dlouho vzpomínat a nejenom proto, že i přes pouhých šest zastávek v Evropě s premiérovým vystoupení u nás, byla účast tak mizivá. To ona by přitom mohla být se svými zdravými a odvážnými názory na aktuální situaci ve světě jednou vhodnou političkou! Ne jako ty pětadvacetileté žáby, které mají naše další osudy v rukou a za každé příležitosti se nechávají nahrávat, aniž by měli takhle sametový hlas a dokonalý přednes... Jí bych věřil a kvůli ní snad i k těm volbám znovu šel. :)

myclick