Report z Open Air Festival 2011 od Sody

Stejně jako minulý rok jsme si vyrazili na severozápad Čech, abychom si vychutnali vystoupení tanečních hvězd, které u nás nejsou tak často k vidění. Kvůli pracovním povinnostem jsme museli vypustit první festivalový den, kdy vystupovali pouze zástupci domácí scény, tedy až na slovenské Polemic. Přesto do areálu dorazilo prvních 8000 lidí. Toto číslo bylo dobrým důkazem toho, že tento víkend to bude velké. My jsme do areálu dorazili kolem čtvrté hodiny odpolední a už v tuto dobu se začal prostor pěkně zaplňovat. Bez sebemenších problémů jsem si vyzvedl akreditaci a zaparkoval na VIP parkovišti. Takové štěstí ovšem neměli všichni. My jsme byli majiteli jednoho z posledních aut, které se na VIP parkoviště vešlo. Důvod byl jednoduchý... Na našem parkovišti nikdo nerovnal, ani nevytyčil místa k parkování, takže kdo jak zastavil, tam také parkoval. Nikdo už nemyslel na ty, co zabrali místo jako první a klidně jim zablokoval auto, takže ti při troše štěstí odjeli až následující den. Nás tento fakt moc netrápil, jelikož jsme věděli, že odjíždět budeme až v neděli. Po krátkém odpočinku jsme vyrazili zmapovat areál. Hned za hlavním vchodem se nacházela Cool stage, která byla zatím potichu, ale kdo tento stan zažil na loňském Rock for People, ví moc dobře, že se zde ještě budou dít věci. Naproti přes letištní runway se tyčila velká Axe stage. Super! Konečně někdo u nás postavil pódium, jaká můžeme vidět v zahraničí. Stage s balkónem a pevnou podlahou po celém prostoru. Luxus! Připadám si spíš jako ve vymazleným klubu někde v centru Prahy. O pár metrů dál si můžete vyzkoušet adrenalinové sporty nebo si zahrát "stolní fotbálek" s lidskými hráči. Po obou stranách asfaltové plochy se nachází stánky s jídlem, pitím, různými suvenýry nebo oblečením. Stánky zde měly také Besip, Nokia, ISIC, nechyběla ani internetová zóna a dětský koutek. Zkrátit čas jste si mohli také např. školou grilování nebo při soutěžích, kterých zde bylo hned několik. Koho zrovna nezajímala muzika, mohl zaskočit do MF Dnes stanu, kde se celý víkend odehrávala divadelní přestavení.

 

My jsme se zde ale nacházeli hlavně kvůli muzice a že jí bylo požehnaně! Hned na začátku nás zaujal house set, který hrál Dan Cooley pod hlavičkou Axe stage, poté jsme zavítali na Urban Wave stage, která je více známá jako "Camel" nebo prostě pláž. Nezdrželi jsme se tu však příliš dlouho, protože na druhém hlavním pódiu začínali legendy taneční scény - Leftfield. Kapela našeho mládí. :) Historie této formace sahá do devadesátých let, kdy si svou nadčasovou hudbou získali mnoho fanoušků. O to větší zklamání bylo, když kapela před lety ohlásila konec. Říkal jsem si, že už je nikdy neuvidím a hle! Je pátek 12.8. 2011, půl jedenácté a Leftfield nám nastupují na pódium. Od prvních tónů publikum přesně ví, jaká skladba bude následovat. Fanoušků zde měli opravdu hodně, chvílemi až moc. Ti natěšení se prodírali skrz dav, aby byli co nejblíže pódiu a připadalo mi to jako boj o to, kdo bude stát blíž. Je pravda, že v úrovni zvukaře nebylo téměř vůbec vidět na pódium, zato zvuk byl ohromující na fakt, že před námi stál dav lidí. Boj o nejlepší místečko mi zkazil dojem ze začátku koncertu, "naštěstí" ten se mnohým úplně nezamlouval a prostor se začal pomalu vyprazdňovat. Nechápu, když někoho tato muzika nezajímá, proč se musí za každou cenu cpát dopředu. :( Leftfield zde vystupovali s celou řadou hostů, ovládali různé elekronické mašinky a k tomu je skvěle doplňovaly i živé bicí. Přivezli si s sebou také dvojici MCs, která dostala publikum do největšího varu. Jejich hudba je velice pestrá a tak jsme slyšeli elektro, techno, trip-hop, ale i dub nebo reggae. Čím více jejich hudba pomalejší byla, tím více lidí odcházelo a já byl o to víc ve svém živlu. Postupně zazněly skladby z Leftism, prvního alba z roku 1995, ale i z toho druhého Rhythm and Stealth, které ho následovalo o čtyři roky později. Slyšet a vidět tuto legendu taneční scény na vlastní oči byl pro mě velký zážitek!

Čas se ovšem posunul a než jsme stačili strávit skvělý koncert Leftfield, na hlavním pódiu už už začínala další legenda - The Chemical Brothers. Prostor před pódiem byl zcela zaplněn, až jsem si říkal, že se sem všichni návštěvníci nemůžou vejít, protože prostor zde není moc velký. Organizátoři nejspíš nečekali takový nával návštěvníků a s obtížemi jsme se sem nakonec nacpali. "Chemici" měli na pódiu celé obří studio, několik mixážních pultů, efektorů, syntezátorů a nevím čeho všeho dalšího. Vím jenom, že nebyli přes ty všechny mašinky skoro vidět a chvílemi museli lézt po schůdkách, aby se dostali k tomu správnému čudlíku. Nad sebou měli velký světelný válec a za sebou obří projekci. Každá skladba získala originální aranžmá a celá show byla do detailů promyšlena, přičemž jim vše vycházelo na výbornou. První polovina setu byla složena z největších hitů této britské dvojky a při skladbách jako Hey Boy Hey Girl, Saturate nebo Star Guitar mně šel mráz po zádech. Před očima mi běžel celý můj život a jak jsem před mnoha a mnoha lety objevoval taneční muziku. The Chemical Brothers bezesporu patří k těm nejzásadnějším projektům, které určovaly trend celé generace. V setu také nechybělo několik nových věcí z posledního alba Further vydaného v loňském roce. Závěr byl složen z nejznámějších skladeb, které byly v jednom velkém megamixu a po celou dobu bylo slyšet a vidět, jak si s jednotlivými skladbami pohrávají. Jejich ruce měly stále co na práci, až jsem čekal, kdy se do sebe zamotají. Prostě live koncert s velkým "L". The Chemical Brothers předvedli strhující show, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat a děkuji organizátorům Open Air Festivalu, protože mi splnili hned dva sny za sebou.

Vzápětí už na druhém hlavním pódiu svou show zahájili belgičtí elektro-rockoví Goose. Člověk nestačí strávit jeden koncert a už je tady další - tenhle maraton nedáváme. :( Nevím, proč mezi koncerty nejsou alespoň malé pauzy, abychom mohli jít třeba na WC, či si dát drink. Goose začali zajímavým elektrem, které nás bavilo - spousta zvuků, pazvuků, kytar a zpěvu. Tohle všechno dohromady bylo jednou velkou divočinou. My jsme ovšem potřebovali menší pauzu a tak si jdeme oddychnout na jednu z mnoha laviček, kterých je tady opravdu dostatek, což na festivalech nebývá až tak zvykem. Jako další v line-upu nás nalákali novozélandští Shapeshifter. Ti vystupovali v O2 Extra zóně, která byla zcela zaplněna. Našlápnutý drumandbass s doprovodem MCho sice "jenom" z gramofonů, ale mixy stály za to. Pro nás ovšem tento ohraný styl už moc není, za poslední dobu se nikam neposunul a ani Shapeshifter nás nepřekvapili. Jdeme tedy okouknout, co se děje na Axe stage. Zde mixuje jednu komerční hitovku za druhou DJ Gomes. To už na nás bylo moc a tak se odebíráme spát, abychom konečně natáhli naše bolavá těla. Vážně nechápu, proč zrovna DJ Gomes musel hrát třikrát za festival a nedali tu raději prostor nějakým lepším DJs...

Sobotní ráno bylo zamračené, spadlo i pár kapek, ale jinak počasí dělané jak na festival. Jenže... Nevím, jestli slyším dobře, nebo je to jen špatný sen. Bohužel sen je skutečností! Ze sousedních aut zněla dechovka, Zagorka, Věra Martinová a podobné skladby. Jsem tu dobře?! Co nás ale překvapilo víc, kolik aut zmizelo a kolik dalších lidí odcházelo nebo si právě balili stany. Nejspíš zde byli, ostatně jako my, hlavně kvůli pátečnímu večeru. Po důkladném pročtení line-upu zvažujeme, zda raději neodjedeme také. Vždyť dneska zde skoro nic zajímavého nehraje. Včera zbytečně rychle po sobě tři skvělé taneční koncerty a na dalších pódiích bylo tolik zajímavé muziky a dnes skoro nic. Nechápu jak, proč a kdo zrovna takto sestavoval časový line-up? Stejné to bylo i vloni. Po pátečním večeru spoustu lidí odjelo, protože druhý den pro ně jednoduše nic nehrálo. Ještě několikrát hledáme v line-upu něco, co by nás zvedlo se židle, ale Kryštof ani No Name to nebudou. Náš čas nastal až se setměním, kdy se rozjíždí taneční scény. Axe stage pro změnu ovládá DJ Gomes, takže jsme kolem ní prošli rychlým krokem a zastavila nás Urban Wave, kde je slušný dav lidí a už z dálky to znělo hodně dobře. Deep house na pláž... To je ale paráda! Úplně se vidím za týden touto dobou na Mácháči. Pecku od Depeche Mode - Personal Jesus jsem slyšel tolikrát a v tolika verzích, že jsem myslel, že mě už nijak nepřekvapí, ale tenhle mix byl prostě nejlepší. Tak dobře zde hráli, že jsem úplně zapomněl na koncert Nightwork. Second stage, respektive prostor před ní, teď okupuje větší dav než na Leftfield, ale moc mě to nepřekvapilo. Nightwork předvedli parádní show a nepotřebovali k tomu žádné projekce, ani další obvyklé vychytávky. Celou dobu bavili publikum, ze všeho si dělali srandu a koncert si užívali naplno. Nechyběly pecky jako Gay, Tepláky nebo Mája.

Po vystoupení opět míříme k Urban Wave a už z dálky slyším moji oblíbenou Sky and Sand od bratrů Kalkbrennerů. To pro mě byla jednoznačně nejlepší chvilka sobotní noci. Opět se necháváme unášet na vlnách house music, až zapomínáme na dvojku Tokátko & Ufi DaMan, jež už baví ty, kteří dorazili do prostoru Axe stage. Začátek setu byl velmi pestrý - hráli elektro, tech-house a znělo to velmi dobře! Posléze už za pultem zůstal jenom Ufi DaMan, ten trochu změnil styl, míchal teď do sebe tvrdší elektro, nu–rave a nechybělo ani několik známých pecek. Na to, že hrál pouze z notebooku, jeho set jsem si hodně užil. Jako další nastoupil Benji Boko, který měl u nás premiéru. Mladý Angličan s afrem na hlavě rozjel velký megamix všech známých a ještě známějších hitů posledních let. Všechny tyhle pecky bravurně mixoval a každá ta věc nehrála déle než pár desítek sekund. Sice zajímavý nápad, ale po chvíli to omrzelo, poslouchat skladby, které známe nazpaměť. V podstatě nezahrál nic, co by nebylo velkým hitem a to mi připadá, jako když se chlubí cizím peřím. Raději jsme si šli poslechnout indonéskou krásku, která si říká Nakadia. Ta hrála tech-house s nápadem a přesností, jakou by jí mohl kdejaký DJ z Evropy závidět. Celou dobu si set moc užívala, rozdávala úsměvy na všechny strany a skákala za gramofony jako střelená. To pro nás byla parádní tečka za druhým ročníkem tohoto multikulturního festivalu. Teď už se jen budeme těšit, jakou další pecku nám Open Air Festival přiveze za rok. Na závěr ale musím dodat, že nejlepší byli stejně Kryštof! Tuto hlášku jsem slyšel v neděli ráno ze sousedního stanu. Bohužel...

soda soda@techno.cz

foto: blaster blaster@techno.cz