Report ze Spirit Of Burgas od Honzy Loudy

Třídenní festival probíhal na centrální městské přímořské pláži. Koncerty začínaly každý den od 19:00. Festival, podporovaný představiteli města, byl multižánrový - od taneční hudby, přes tekno, rockovou hudbu až po jazzovou nebo regionální world music. Během dovolené jsme také hodně cestovali, což se projevilo na naší dochvilnosti při vstupu na festival a délce setrvání na něm, zejména kvůli únavě. Jak v sobotu, tak v neděli jsme procházeli bránou těsně před půlnocí, tedy před začátkem vystoupení Mobyho a o den později pak Leftfield.

Koncert v sobotu 13. srpna: Moby

Právě proto, že jsme byli svědkem dvou koncertů a útržků několika dalších, nelze psát o celém festivalu, ale o každém koncertu zvlášť. Moby byl hlavní hvězdou večera a dle velikosti písma na plakátech také hlavním protagonistou festivalu. Nástup měl bez jakýchkoliv pompézností a bez čekání. Obrovský kotel návštěvníků ho ale náležitě uvítal výkřiky, skandováním a potleskem. Aby ne, když to bylo Mobyho vůbec první vystoupení v Bulharsku! Pod pódiem bylo opravdu plno. Tisíce lidí stály od policejních pásek podél moře až pod schody vedoucí na pláž, které mohly být dvě stě metrů vzdálené. Na délku jsem nedohlédl konce. První skladba mi utekla, ovšem hned druhá nás všechny pěkně rozžhavila – zazněla "Go" z nejstaršího alba s prostým názvem Moby. Všichni pařili jak o život. Následovala "Travel So Hard" s mírnou textovou úpravou, kde Moby tentokrát nezpíval "...travel so hard", ale pěkně do noty festivalu "...travel to Burgas". Tím si získal publikum na svou stranu a pod svou kontrolu. Nejméně 4x se nás zeptal a ubezpečil se, jestli se máme fajn a zda se bavíme. No jasně že jo! :) Další song byl pomalejší - "We Are All Made Of Stars". Následovalo probuzení v podobě divočejší "Come On Baby", na kterou jsem dávno zapomněl.

Šestá byla balada v podobě "Sleep Alone". Následovala zajímavá přestávka, kdy Moby neodešel z pódia, ale zeptal se nás, zda nemáme chuť na rockové legendy... Pojďme si zazpívat! S kapelou pak zahrál a zazpíval několik úryvků z notoricky známých pecek – např. "Nothing Else Matters" od Metallicy nebo "Smells Like Teen Spirit" od Nirvany. To bylo něco! Nevím, co tomu řekli ti, kteří přišli na Skunk Anansie, ale většina byla nadšena. Po tomto intermezzu pokračoval doslova v rocku "Bodyrockem"... To už tancoval každý. Následovala další hitovka "Porcelain". S desátou skladbou "Lordy, Don´t Leave Me" mu pomohla zpěvačka s úžasným hlasem - Joy Malcolm. Pak se zpívala "Extreme Way", poté další, kterou jsem nepoznal. Opět jsme zpomalili společně s "Lie Down In Darkness" a jedeme dál. Pro mě méně známá "Whispering Wind", následovaná "Why Does My Heart Feel So Bad?", kterou pro změnu zpívali všichni. Krásná atmosféra – tisíce pohupujících se lidí, moře a měsíc téměř v úplňku.

Další intermezzo pro pobavení, tentokrát laděné do diska. Sedmnáctku si opět zpívala většina, protože šlo o "Honey". Koncert zakončil melodickou a pro mě dojemnou "Lift Me Up", kdy jsme se přidávali zejména při "...higher now ama ...ajajaja". :) Moby si získal místní publikum také děkováním v bulharštině: "blagodarja", které zopakoval nejméně čtyřikrát. Možná bych neměl v tomto ohledu kritizovat, ale napíšu to spíš pro pobavení (abych jen nechválil), že mě Moby dostal se svou sykavkou ve slovech "thank you", což vyslovoval stejně jako Anička Dajdou "fenkjů" a u bulharské děkovačky bylo patrné ráčkování. Nebyl to však konec, protože jsme si mistra nechali zavolat nazpět a on se nám za to odvděčil dvěma přídavky – "It´s Raining Again" (ve skutečnosti nepršelo). Než zahrál poslední kousek, tak představil jednotlivé členy kapely včetně bulharské zpěvačky, která ho při této písničce doprovodila. Opět si připsal kladné body! Tou úplně poslední skladbou mi udělal velkou radost. Přestože už jsem cítil únavu, (celý den bylo vedro, navíc jsme absolvovali výlet autem do Turecka a za sebou tak měli cca 500 km) tohle mě zase nakoplo a zároveň mě to přeneslo do poloviny devadesátek, kdy jsem s hudbou začínal. Skladba, kterou s klidem a hrdě hodím do škatulky rave. Jde o "Feeling So Real". Nohy i ruce mi kmitaly - jel jsem naplno. To už byl opravdu opravdový konec vystoupení. Býval bych počkal na dalšího interpreta Shy FX, ten ale nedorazil kvůli zdravotním problémům a tak zaskočil britský Big Bud ze stáje Good Looking, kterého doprovodil MC Stamina. Ale ty už jsem neslyšel a vraceli jsme se do 50 kilometrů vzdáleného hotelu.

Moby live @ Spirit Of Burgas (playlist)

1. ?
2. Go
3. Travel So Hard
4. We Are All Made Of Stars
5. Come On Baby
6. Sleep Alone
7. rockové intermezzo
8. Bodyrock
9. Porcelain
10. Lordy, Don´t Leave Me
11. Extreme Way
12. ?
13. Lie Down In Darkness
14. Whispering Wind
15. Why Does My Heart Feel So Bad?
16. disko intermezzo
17. Honey
18. Lift Me Up

19. It´s Raining Again – přídavek
20. Feeling So Real – přídavek

Koncert v neděli 14. srpna: Leftfield

Opět jsme přijeli po celodenním výletu autem, tentokrát od UNESCem chráněného Nasebaru a Varny, opět po celý den vedro, opět cca 400 km. Jen tak tak jsme stihli začátek, který byl načasován rovněž na půlnoc. Už u vchodu jsme si všimli, že lidí je v areálu méně, než předchozí den. Vždyť byla neděle. U nás není zrovna obvyklé dělat festival i v neděli, pokud po ní nenásleduje státní svátek. Nástup na pódium nebyl, podobně jako u Mobyho, nijak spektakulární. Každý přistoupil ke své mašince a jelo se. Vlastně tomu ještě předcházela omluva za chybějícího Neila Barnese, který byl hospitalizován, viz oficiální prohlášení Leftfield. Vše začalo nevinně, zvuky, které se postupně vršily, až z toho vznikla koláž, načež se výsledný sound proměnil v "Song Of Life". A už se tančilo! Většina skladeb, které zazněly, pocházela z alba Leftfism. Během koncertu toho moc nenamluvili, ale zato se na pódiu vystřídalo několik zpěváků a MCs, často k jedné či maximálně dvěma písním. Dalším trackem byl "Space Shanty", třetím myslím "Dusted" a čtvrtým "Afro-left". Černošský zpěvák nás stále popoháněl a povzbuzoval, taky jsme se nechali vést jako stádo. :)

U "Storm 3000" jsme zvolnili a zaposlouchali se do kosmických zvuků. Oči jsme měli zavřené, nebo připoutané k obřím obrazovkám, kde se odehrávala vizuální pastva pro oči. Ze snění jsme se probrali při "Release The Pressure", pro mě jedním z vrcholů koncertu společně s další skladbou "Inspection (Check One)", která měla správné gradace a snad každý si rapoval "ček van"! Většina návštěvníků měla pravděpodobně největší radost z osmičky – "Africa Shox", což bylo poznat na otevírajících se ústech. Suprově se pařilo i na "Open Up", což byla oficiální tečka. Muzikanti nám poděkovali, uklonili se a šli od válu. To by ale bylo, abychom si je pískotem nepřitáhli zpět! Ti nás ale vůbec nešetřili. Nahodili motory mašin a spustili valivý zvuk "Phat Planet", který z nás dostal poslední zbytky energie. Opět bezvadně gradující a nabalující se zvuky a ruce a nohy lítaly vzduchem. Pak najednou nastalo ticho, konec koncertu a my se probudili... Mnoho návštěvníků, kteří čekali právě na Leftfield, odešlo, ale i tak zde zůstalo dost lidí. Další pódia, např. jazzové, rozhodně nezela prázdnotou. Poslechl jsem si ještě asi 20 minut uskupení Scratch Perverts, ale to už bylo nad mé síly...

Leftfield live @ Spirit Of Burgas (playlist)

1. Intro – Song Of Life
2. Space Shanty
3. ? (Dusted)
4. Afro-left
5. Storm 3000
6. Release The Pressure
7. Inspection (Check one)
8. Africa Shox
9. Open Up

10. Phat Planet - přídavek

Střípky.

Ceny: V předprodeji stála jednodenní vstupenka 25 EUR (necelých 625 Kč) a třídenní 60 EUR. Na místě jste jednodenní vstupenku pořídili za 30 EUR (tedy necelých 750 Kč) a třídenní více než jednou tolik, tedy za 70 EUR. V areálu se dalo i stanovat a to za cenu 15 EUR za den. Půl litru piva stálo 2,5 leva (cca 31 Kč) a stejný obsah nealka (cola, ledový čaj) 3 leva (cca 38 Kč).

Ochranka/bezpečnost: Byli jsme pečlivě prohledáni u vchodu včetně našich příručních zavazadel (batoh, pánská taška přes rameno), dámskou kabelku neprohledávali. V areálu hlídkovala ochranka, jen jednou jsem viděl, jak mezi sebou vedou jednoho namol. Agresivitu ze strany návštěvníků jsem nezaznamenal, a přestože se nijak neomezovali, zdálo se mi, že umějí lépe pít. Pivo bylo v kelímkách, nealko se podávalo v PET lahvích bez uzávěrů. Celkově se nám zdálo, že se málokdo z návštěvníků přijel na festival vyloženě zrubat. :) Většinou jim asi opravdu šlo o hudební a společenský zážitek, případně pouze doplněný nějakými těmi posilovači nálady. V naší zemi to bohužel bývá často naopak... Zahlédl jsem také několik čtyřkolek, které se po pobřeží nebo písku snadno přemisťovaly. Před areálem hlídkovala policie, zčásti kvůli dopravě. Když jsme se při příjezdu ptali, kam zaparkovat, ochotně nám možnosti vysvětlili.

Lokalita: Burgas je asi dvousettisícové město, které leží na pobřeží Černého moře. Na sever i na jih se rozkládají větší či menší turistická a prázdninová centra, takže je zde i mnoho cizinců. Festival se odehrává na centrální pláži, kam se lidé chodí normálně koupat. Z centra je to na pláž několik minut chůze. Během festivalu se v moři koupat nedalo. Hlavní stage byla na (jemném, sypkém) písku, jiné byly umístěny "na pevné půdě". Tím, že je pláž přímo ve městě, budou mít zřejmě místní, které festival nebere, z hluku "radost". Ale – festival je multižánrový a také multigenerační. A jenom třídenní. :) Areál nebyl nijak rozlehlý, takže člověk ho poměrně rychle přešel a nemusel přitom jít kilometry daleko. Je možné, že někde se mohl navzájem rušit zvuk, ale na hlavním pódiu jsem nic rušivého neslyšel.

Doprovodné akce: Kromě stánků s jídlem a pitím jsem zaznamenal stan s módou, kde se daly pořídit i trika s motivem festivalu. V dalším stanu byly různé drobné předměty, např. bižuterie. Dále byste tu našli čajovnu, tetovací salon, televizní koutek, kde se točily rozhovory s návštěvníky jako na běžícím pásu. Mile mě pobavila škodovka 105, užovka, která byla celá pomalovaná nazeleno. Měla otevřený kufr, který byl plný plyšáků. U ní nebo dokonce na ní se návštěvníci rádi fotili. Ti, co v areálu kempovali, se museli mít bezvadně – slunné počasí, moře, dobré jídlo a večer pařba. :)

Historie festivalu: Tento ročník byl čtvrtý a podle organizátorů už se prý můžeme těšit na pátý. Ještě větší a ještě lepší! Letos zde bylo 5 pódií a každé věnovaváno jinému hudebnímu žánru. Akci zaštiťuje samotný starosta města.

Hlavní tahouni letošního ročníku: Moby, Skunk Anansie, Leftfield, Gotan Project, Deftones nebo třeba Suicidal Tendencies. Celkem vystoupilo přes 100 umělců, a pokud Moby nelhal, tak festivalovými branami prošlo na 40.000 návštěvníků.

V roce 2010 vystoupili: The Prodigy, Apollo 440, U.N.K.L.E, Andy C, DJ Shadow, Grandmaster Flash a řada dalších.

V roce 2009: Faith No More, Fun Lovin´Criminals, The Crystal Method, Speedy J, Clawfinger, Dreadzone, LTJ Bukem nebo De Phazz.

V roce 2008 (při prvním ročníku): Kosheen, Asian Dub Foundation, The Sisters Of Mercy, Bonobo, Pendulum, Groove Armada, Michel De Hey nebo Chris Liebing.

Přes poměrně krátkou historii získal festival několik ocenění. Namátkou: v roce 2008 finalista mezi patnáctkou nejlepších evropských festivalů, v roce 2010 byl vybrán britskými hodnotiteli mezi desítku nejlepších festivalů mimo Británii. Pokud bych byl v Bulharsku na dovolené ve stejné době konání festivalu, šel bych jednoznačně znovu... 

Oficiální web v angličtině
Facebook
YouTube

Honza Louda

foto: archiv pořadatele