Report k party Euroconnections v Akropoli

Euroconnections v Akropoli jsou nějakou dobu zárukou kvalitní hudby a atmosféry. Pravidelné akce zaštítěné Francouzským institutem vyplňují to, co podle mě chvílemi chybí na scéně repetetivních rytmů a co lidé, nechodící v Praze jen na taneční, ale přesto elektronickou hudbu, lačně (a bohužel kolikrát marně) vyhledávají. Posledně to byli například francouzští No Bluff sounds se svou strhující world-music-jump-up-show – partička, která mistrně ovládá pohyb, zpěv i hudbu samotnou a dávají do toho evidentně kus srdce. Wide open cage sice neslibovali žádnou brilantní ukázku choreografie ani mluveného slova, zato jsme se za 250 CZK mohli těšit na špetku francouzského experimentování.

Jako předkapela vystoupil domácí projekt Khoiba, o kterých jednak příliš nevím a druhak jsem si bohužel vyposlechl jen asi poslední čtyři tracky. Bohužel píšu mimo jiné z důvodu, že mě kapela zaujala poměrně vyspělým zvukem, který mi s trochou nadsázky připomínal fůzi starších Ecstasy of St. Theresa – z těch jakoby si kapela vzala inteligentně filtrované, jemně nalomené rytmy, a pak také Hooverophonic; za to mohl projev zpěvačky i celkové vyznění a pocit z jejich skladeb.

Technicky to nebylo úplně dotažené, co do motivů se mi hudba zdála v určitých pasážích chudší, zpěvačka zpívala typickou českou angličtinou, ale pokud budou nadšenci z Khoiby pokračovat v nasazeném úsilí a směru a zároveň se nebudou bát naplno vykouknout tu a tam ze škatulek, můžeme se brzy dočkat dalšího přírůstku do skupiny kvalitních českých projektů.

Po asi 20ti minutové pauze bylo pódium přestavěno, ze stropu se spustilo skoro úplně průhledné, projekční plátno, které oddělovalo celou přední část jeviště od diváků a začali se dít věci.

Wide open cage v sestavě: DJ, týpek za mašinkami, kytarista (také obestavěn nějakou tou technikou) a VJ, spustili něco, z čeho jsem ze začátku, než mě jejich audio-vizuální projekce vtáhla do sebe, docela nevěřil. Samý začátek setu (ačkoli jste od sebe mohli oddělit jednotlivé tracky, škatulka set se pro jejich vystoupení hodí určitě lépe) zněl hodně stepově, se spoustou industriálních ploch; hutný atmosférický zvuk podtrhovala všudypřítomná kytara, která občas tvořila i celé, kovově působící ambientní pasáže.

Když zvolnil rytmus a zdálo se, že i atmosféra bude celkově o něco klidnější, do hry naplno vstoupila projekce se světly a Vám nezbylo nic jiného než zírat s otevřenou pusou a naplno vnímat, jak Vám tihle pánové otevírají a předvádějí zákoutí jejich neuvěřitelně kreativních, snad i trochu temných a nepředvídatelných myšlenek.

Když DJ umným skrečováním v některých momentech nakláněl zvuk více do hiphopu, v jednom tracku dokonce pustil celou, zrychlenou accapela verzi Vadimovo počinu s Moshun manem – The Terrorist a na plátně pronásledovalo auto neustále kličkujícího a zakopávajícího člověka, málem jsem šel do kolen. Vyspělé, plynule se měnící, inteligentní experimentování se jakoby cíleně dotýkalo hluboko zakořeněných pocitů všech, asi 200 lidí v sále a málokdo byl podle mě zklamán nebo nepříjemně překvapen. Pravda ale je, že kdybych se z ničeho nic objevil uprostřed koncertu, asi by nebyl problém přijít nejen o uši, ale i o mozek.)

Technicky byl jejich (jen asi 50 minut dlouhý) koncert neuvěřitelně dobře zvládnutý, skvěle jsem si ho užil a odcházel s pocitem, že Francouzi prostě neumí produkovat nekvalitní a neinvenční hudbu. Pokud nevlastníte cd ani žádné jejich mp3, zkuste se alespoň podívat na oficiální stránku Wide open cage (www.wideopencage.fr.fm) a nechte si jejich zvukovými ukázkami a grafikou přiblížit čeho všeho jsou schopni a co v pátek v Akropoli předvedli.