Report z Telekom Bónusz festivalu 2011 od Čéši

Hezké město na Dunaji.

Do Budapešti jsme dorazili již v pátek večer, jelikož by asi nebylo zrovna příjemné vyrazit po několika hodinách za volantem přímo na mejdan, který si chcete užít. Takto jsme měli díky známým zařízený skvělý hotel vyloženě v docházkové vzdálenosti Hungexpo, kde se Telekom Bónusz festival konal a mohli jsme se náležitě připravit, projít se po zajímavostech města a být takříkajíc v cajku. :) Sobotní, nádherně slunečný den, jsme si tedy přes den užili ve víru památek a procházek a navečer jsme si už jen dali potřebný relax a začali se pomalu připravovat na ten velmi očekávaný večírek. Na hotelu nás bylo opravdu mnoho Čechů a tvořili jsme docela příjemný základ k cestě do kotle s názvem Bónusz. Bohužel jsme tak nějak úplně neodhadli čas a k hlavní bráně se dostali až něco málo po desáté hodině, a to nás ještě velký dav clubberů předběhl, jelikož jsme se zdrželi pořizováním naší hromadné fotografie, že ano... :)

Mladistvým alkohol nenaléváme?!

Díky serveru, který mi umožňuje dělit se s vámi o své zážitky, jsem si mohl po chvilce bádání a posléze upřesnění jedním z členů ochranky stoupnout do správné fronty na akreditace. Fronta to byla vskutku dlouhá a před vchodem pro platící byl také slušný nátřesk. Za pozdní příchod se holt platí! Fronta postupovala pomalu a chlad se do nás dával bohužel o něco rychleji. Naštěstí jsem již stál před slečnou s laptopem a po chvilce dotazování a bádání dohledala mé jméno a dala mi kartičku, kterou jsem se prokázal o něco dále. Oklikou jsem se dostal na stejné místo jako všichni ostatní příchozí clubbeři a slečna mi dala na ruku pásku, standardní zelenou pásku s číslem 18+. Nejprve jsem nechápal, co to znamená, ale je to prý kvůli nalévání alkoholu na barech, jak jsem se dozvěděl o několik sekund později od znalých situace. Jo, kdyby jen věděli, kolik těch plus už za tou osumnáctkou mám. :)

Za 2000 forintů 10 žetonů za 5 minut.

Ihned jsem vešel do první haly, která nesla název Burn Arena. Hned na úvod zmíním, že je opravdu skvělý nápad promítat line-up na stěnu každé haly. Ušetříte si tak námahu s hledáním toho konkrétního místa a mrznutí, jelikož venku byl opravdu znatelný chlad a bloudění by se nemuselo zdravotně vyplatit... V této areně hrála jména jako např. Jay Lumen, Sasha, Joris Voorn, Dandy a další. Právě Jay Lumen byl ten, který dával záhul reprobednám ve chvíli, kdy jsme se dokodrcali na místo. Zvuk! Zvuk je asi to největší NEJ z toho všeho, co krom jmen dává pocítit změnu oproti našim festivalům, ale o posuzování "tady a u nás" ještě bude řeč... Jay Lumen hrál dunivě a já ho poslouchal necelých pět minut. Asi tak dlouho mi trvalo k výměně peněz za žetony v jednom z mnoha Token okýnek. Za 2000 forintů dostávám 10 žetonů a mám pro celou noc vystaráno! Mohu se tak sám odebrat do hlavní areny číslo jedna, která nese název Telekom Arena 1. V této hale se odehrávalo to hlavní, řekněme si, že možná to nejlepší, ale já měl nejdříve v plánu odložit si zde bundu. To již ale nebylo možné. Po jedenácté hodině mi pán u šaten sdělil, že je "full“. Odbíhám tedy do nejvzdálenější Rise FM Areny, kde nebylo skoro ani živáčka a já jsem v podstatě tuto čtvrtou stage využil pouze jako šatnu. Nebylo v mých silách obíhat opět vše, co se kde dělo, bohužel...

Bez ucpávek jasná sebevražda, aneb vnitřnosti na kaši.

Teď konečně zpět v hlavní Telekom Areně a konečně mohu vnímat tu záplavu lidí a mohutný dusot zvukové aparatury... Lidí tu bylo opravdu spousta, haly velikosti přibližně pavilonu P v Brně, či jednoho křídla Průmyslového Paláce v Praze, poskytovaly slušné zázemí pro tisíce tancechtivých, i když jejich rozdělení bylo pokaždé trošku jinak - přesně dle potřeb hudebních fanoušků... Právě hrál DJ Gary Back. Na toho jsem se fakt těšil, byl pro mě velmi příjemným překvapením v Holandsku a já si ho chtěl moc poslechnout znovu - poštěstilo se! Od začátku do konce jsem na tom zdrcujícím soundu vnímal jeho plynulé a krásně hutné techno. Jeho techno masáž vás nenechala jen tak stát a já si mohl nechat v první řadě promasírovat vnitřnosti i hlavu. Velmi příjemné na začátek a při rozkoukávání se a nákupu prvního drinku dokonalé hudební pozadí. V této areně, a pravděpodobně ani v žádné jiné, nebyla k vidění mega přehršel světel a nějaké extra výzdoby či lasery, ale o tom to prostě opravdu není. Já jen, že by pravděpodobně spousta jiných lidí mohla mít jiný názor, ale na lasery si fakt dobře nezatancujete. Tady nebyly a vůbec nechyběly...

Pan učitel? Pan DJ? Ne! Pan umělec...

Zpět v první řadě a naštěstí i celkem blízko pódia. Naštěstí, jelikož po Gary Backovi se mělo odehrávat to největší, co festival Bónusz pravděpodobně pro tento rok přichystal. Richie Hawtin aka Plastikman! Jeho alter ego, které předvádí umělecký výkon s jeho mašinkami a vizí elektronické hudby. Když vám mám popsat, jak to celé začalo, bylo to asi takto... Nastala nehorázná tma, všude byl jen kouř a na pódiu se pohybovalo pár pánů s baterkou v hrozném frmolu a jen jakési hudební pozadí v tichém módu dávalo předurčit, že přijde něco velkého. Pískot, maďarské pokřiky a opět pískot, pomalu se to blížilo... Najednou se roztáhl černý závěs a ten odkryl mohutný půlkruh síťovaného čehosi, co se skládalo z mnoha LED světýlek, a za tím vším se skrývala ona blonďatá hlava pana Hawtina. Bomba! Richie spustil a bylo to neuvěřitelné. Pomalé, poslechové, ale totálně vymazlené a zvukově dokonalé. Richie nám dal všem ochutnat, jak zní elektronika vyššího levelu. Lidi se pomalu začali pohupovat, ale hala byla plná. Dalo by se polemizovat o tom, jestli to všichni opravdu vnímali "umělecky", ale tady rozhodně lahve nelítaly a to byl čas na hodinkách 01:15. .) Já si to vychutnával plnými doušky, ale před koncem odběhl dál - přeci jen mám hodně rád i taneční pohyb a tady jsem se jen pohupoval a hlavně poslouchal...

U nás fenomén, tady vedlejší stage...

V hale s názvem Beck´s Arena se hrál trance. Tato hala na obrázku vypadala obrovsky, chyták byl ale  v tom, že když jste si obešli šatnu, byla vlastně otevřena a zastavěna jen do první třetiny. Na to, že se tu hrálo to, co u nás vyprodává O2 Arenu, docela síla! Ferry a ostatní tu prostě měli místo pro pár tisíc lidí a ani tolik jich tu nebylo. Každopádně to tu tedy asi nemá takové zázemí jako u nás. Ferry měl ze začátku ke stylu trance poměrně daleko, vše se neslo spíše v rytmu takové rychlejší house music, nebo jak to nazvat, a vokálů se tu také příliš neozývalo. Vše se změnilo až ke konci setu, jelikož Ferry měl opět k dispozici tři hodiny hraní, ale k tomu se ještě vrátíme...

Je možné aby byl bůh černý?

Pádil jsem totiž opět na hlavní stage, protože se tam bude chystat on, ten velký černý, s mezerou mezi zuby. Jasně, Carl Cox! Tohoto chlapíka jsem u nás slyšel už několikrát. Na mega legendární Orion Hall v pavilónu Z, na letním festivalu a na menší halové párty v osm večer v Praze. Ovšem to, co předvedl tady, to zbořilo opět všechna moje očekávání. Co zbořilo - zašlapalo je do země! Vlastně nezašlapalo, tím zvukem je vdrtilo až k protinožcům a jestli na Novém Zélandu neslyšeli to, co já, tak fakt nevím už. Carl si střihnul skvělé intro: "This is a revolution, this is Caaarl Cox!" a opět, tak jak je u něj zvykem, svým nezaměnitelným hlasem a svým charismatem s mikrofonem v ruce udělal show, na kterou nezapomenu ještě dlouho. Pustil se do nás zostra, přesně jako si zahrál Pablo Hasana, tak si zahrál i s námi. Dával nám přesně to, co jsme chtěli a my jsme chtěli tančit. Tohle byl pro mě vrchol, opravdu. Neskutečná taneční euforie plná zvratů, zvuků, ploch k oddychu a chvílemi jsem byl vděčný za ten moment, kdy jsem se mohl nadechnout a posléze se s vervou pustit do dalších tanečních kreací. Měl jsem co dělat, abych vydržel ty dvě hodiny, co Carl dostal, a naštěstí jsem to vydržel... Díky za něj, díky moc - tohle stálo za vše na Bonuszu! Odběhl jsem si ještě na chvíli poslechnout Ferryho a ke konci už to opravdu znělo jako pravý trance. Lidi měli zrovna ruce nahoře a z reprobeden se linul jeho vlastní track Everything Is Beautiful a na projekcích byla promítána nápověda pro ty, co si chtěli zpívat spolu s ním... Úžasná atmosféra právě teď - vážně!

Konec dobrý, všechno dobré...

Už dost unavený končím v Burn Areně, kde právě hraje DJ Sasha. Tenhle chlapík už hraje zcela jinak, než si já pamatuji z těch dob kdysi dávno minulých a je to mnohem pomalejší, mnohem více hutnější a vlastně celkově to zní úplně jinak. :) Já už si jen tak posedávám a poslouchám. V modrém světle se v dálce krásně míhají tisíce nohou a já si vychutnávám poslední chvilky na tomto povedeném festivalu. Snažím se vydržet na Jorise Voorna, to se mi daří asi tak deset minut, ale pak už jen odbíhám pro bundu, rozloučit se s lidmi, kteří paří v areně na parádního Adama Beyera a pomalu se odebírám do tmy. Sám v chladné Budapešti a mířící do hotelu s příjemným názvem "Happy Hotel". Koukám na vchod, kde září tenhle název, koukám na sebe a úsměv se roztahuje. Bylo to prostě super!

Jak to shrnout v krátkosti?

Jasně, venku je to jiné, tady u nás nemá nikdo koule na to, udělat 4 alternativní pódia krom letních festivalů a našlapat je takovými jmény, najmout si ty nejlepší zvukaře a udělat to dobře. Nebo jich je tu velmi málo. Ale tady u nás asi už není ani takový sponzor, jako na Bónuszu a to je také důležitý faktor. Chtělo by to omezit různá pozlátka a cinkrlátka, postavit zvuk a pozvat jména, která i když nejsou provařená, by se k nějaké hlavní hvězdě hodila dokonale. Ale pravděpodobně by to tu beztak dopadlo stejně a brblající český clubber by opět nebyl spokojený a promotér by se opět nezavděčil, jak jinak. :) Každopádně i tady byl hrozný bordel, na WC fronty a k jídlu jsem toho také moc neviděl, krom hot-dogu u stánku, na který byla fronta jako blázen. Lidi si tu mejdan užívají také mnohdy víc, než je zapotřebí, a mnoho z nich tam stejně jako u nás jde spíše za pořádnou kalbou. Pravděpodobně už vím, kde se vzalo ono přirovnání: "být na maděru". :) Já říkám jen jedno - chce to jenom to nadšení, odhodlání a lásku k hudbě a dodám ještě to nejdůležitější pro mě: "Doma, je doma!" Užívejte si kdekoliv a tančete!

čéša

Množství fotografií z této velkolepé akce u našich sousedů najdete zde a zde.