Report z vystoupení Zeds Dead v klubu Yes! od Sakeé

Jako warm-up čtvrteční noci jsem zvolila klub Bukanýr. Ano, pokud čas od času přemítáte, kam zajít ve čtvrtek, směle doporučuji právě House boat u Bukanýra. Je takřka nemožné šlápnout vedle. Někdy je to mejdan poklidný, ve stylu lounge, velmi často se však stane, že dorazivší partička je natolik rozdivočelá, že mejdan končí s prvními paprsky opřenými o rozhoupanou loď... Pořadatelská firma Fource Entertainment je na trhu již 20 let a vozí sem to nejlepší a nejčerstvější maso. Na svědomí má třeba nedávný koncert Bassnectara v pražské Roxy a pokud tíhnete k elektronické a indie hudbě, určitě se vyplatí ji sledovat. Kromě klubu Yes! pořádají akce i v MeetFactory nebo již zmiňované Roxy.

Do klubu jsem dorazila deset minut před půlnocí. Chyba! Nenechala jsem se odradit davem lidí před klubem a namířila si to přímo ke kontrole lístků. Odtamtud mě ale hezky odporoučeli na konec fronty. Předbíhat se nemá, ano. Pak jsem si ovšem vyslechla, že v šatně již nemají místo a tudíž mi po dnešní noc bude dělat doprovod má bunda. Dobře mi tak! Pro vás z toho plyne rada, že pokud je na sociální síti přihlášeno takřka 500 lidí, jděte do klubu s dostatečným předstihem, pokud si chcete dát věci do šaten a drink na baru.

Pro pořadatele to zase znamená, že by měl posílit obsluhu na baru. Protože jakkoliv byly slečny milé, ochotné a snaživé, nápor nápojů chtivé omladiny se nedal zvládnout ve dvou. Mimo sociální sítě mohl být dalším indikátorem počet prodaných lístků. Já osobně jsem na baru strávila skoro čtvrt hodiny, proto mi začátek koncertu utekl. Toliko výtky směrem k organizátorům, teď už jen samé výhody a pozitiva. A mejdan. Celý Yes! jsem prošla celkem třikrát, než se mi povedlo najít místo, kde jsem zakotvila. Vzhledem ke svému doprovodu jsem odmítla pobývat na parketě, kde bylo pekelně (čti nesnesitelné vedro, dav rozdováděných, tlačenice) a zvolila místo nad schody u zábradlí. Tím jsem si zajistila přísun kyslíku, zábradlí posloužilo jako věšák a výhled na Zeds Dead taky fajn.

Když jsem tak poslouchala jedince okolo sebe, uvědomila jsem si jednu věc, které jsem si všimla už na Bassnectarovi. Dobrou polovinou návštěvníků byli cizinci. Vzhledem k tomu, že léto je již nenávratně za zenitem a turistická sezona s ním, musí to být jedině studenti z výměnného programu Erasmus. S několika z nich jsem mluvila a dali mi za pravdu. Faktem je, že u nás v Čechách je dubstepová obec fanoušků zatím nevelká. Ale roste a promotéři to začínají brát na zřetel. Vystoupení Zeds Dead můžeme bez skrupulí nazvat smrští. Hráli své nejnovější počiny včetně písní "Adrenaline", "Victor" a "The Living Dead". Pokud byste však čekali 90 minut čisté dubstepové nudy, spletli byste se. Dvojice střídala tracky rychlostí blesku a dubstep tu a tam prolomila třeba electrem nebo čistým nefalšovaným diskem ála 80. léta. Při jejich remaku písně "White Satin" s nimi fanoušci procítěně zpívali: "Yes, I love you!".

Dvakrát během vystoupení jim zkolabovala technika. Jednou ji nahodili docela rychle, podruhé fanoušci museli čekat dobrých deset minut. Ale skandovali, podporovali a své hrdiny nezradili. Odměnou jim byl cover písně "Intergalactic" od Beastie Boys, jenž potěšil i mé ouško. Do další dubstepové pecky pak zcela nečekaně vstoupil motiv písně "Love Is Strange", kterou znáte z Hříšného tance. Ten večer se ovšem tančilo víc než hříšně, zazněla i dubstepová verze "Smack My Bitch Up" starých dobrých Prodigy. Chybět nemohl "Song 2" od Blur a celá fantastická show byla zakončena víc než stylově – písní "We Are Your Friends" od Justice vs. Simian. V té nové, neokoukané verzi, jí to moc slušelo. No a na mě se zase slušelo jít domů. Výjimečně za tmy. Bylo to totiž značně vyčerpávající... A co na večírek říkate vy? Diskutujte!

sakeé

foto: J. Roberto Alvarez