Report z Be Twenty s Boys Noize od Sakeé

Taky jste si mysleli, že Boys Noize je seskupení minimálně  dvou hudebníků? Podle mého soukromého průzkumu je nás víc. :) Hudbu Alexandera Ridhy aka Boys Noize sleduji už od roku 2007, ovšem nikdy jsem nepátrala po informacích, lačnila jsem pouze po jeho hudbě. Až nedávno, když jsem se připravovala na jeho set v Roxy, zjistila jsem, jak se to vlastně s Boys Noize má. U tak talentovaného jedince, který svými kvalitami dalece přesahuje většinu svých krajanů, by však byla škoda nevědět více. Kdo chce jít do hloubky, nechť si přečte rozhovor. Sympaťák Alex prožil léto jinak než většina jeho kolegů  – bez objíždění festivalů. Místo toho koncentroval veškeré síly na tvorbu nového alba "Out of Black". Již první vypuštěná vlaštovka "Ich R U" předeslala, že se opět bude jednat o úderné electro kombinující prvky techna i house music a že půjde o album velmi taneční a chytlavé.

V rámci oslav oblíbeného klubu jsme dali dohromady početnou partu lidí a po vydařeném warm-upu jsme se vydali ke klubu Roxy. Těžko uvěřit, že se navzdory pracovnímu dni Roxy tak zaplnila. Kdo z vás si vzal na úterý dovolenou? Kolika lidem utekla úterní přednáška? Před začátkem Boys Noize nám zbyl čas akorát na uložení všeho přebytečného do šatny, zakoupení drinku na baru a ještě jsme se vzájemně ujistili o tom, jak moc se na jeho vystoupení těšíme.

A najednou tam stál (byl skutečně sám). Jeho doprovodem byla projekce se známou lebkou, kterou známe například z jeho prvního LP "Oi Oi Oi". Od té doby ho tahle kamarádka doprovází a dotváří vizuální stránku celého vystoupení. Ke dvacátým narozeninám dostala Roxy dárek v podobě promítacích pláten na bočních stěnách. Z jeho energického setu jako by byl cítit vliv osmi let prožitých v Berlíně. Co vám budu povídat, řádili jsme jako smyslů zbavení, což je trošku paradox, protože právě naše smysly v tu chvíli prožívaly největší extázi. O tom, jaký to byl vydařený mejdan, svědčí i fakt, že v jednu chvíli nám nad hlavou přistála dekorace s nápisem ROXY, která ten večer putovala nad hlavami tanečníků.

Boys Noize se krásně uvedl a tancechtivým posluchačům mixoval skladby jako "The Molecules" od Carte Blanche nebo mou milovanou "Jeffer", jejímž autorem je právě Boys Noize. Právě track "Jeffer" krásně definuje celý jeho dirty set. Velice mě potěšilo, že sáhl i do své starší tvorby, ovšem nebál se toho a rozdováděnému publiku předvedl i již zmiňovanou "Ich R U" nebo "Reality" z nového alba. Kromě novinek z aktuálního alba jsme slyšeli tracky, na které jsme tančili ještě jako -náctiletí – jmenovitě třeba "Da Funk" od Daft Punk.

Nebudu skrývat, že Boys Noize patří mezi mé nejoblíbenější producenty. Mnozí mě však před návštěvou pondělní Roxy zrazovali... Argumenty, že nové album není tak dobré jako předchozí, a že je lepší producent než DJ, jsem neakceptovala a naprosto se nechala strhnout atmosférou. Bylo to skvělé, elektrizující a říct, že mě to mile překvapilo, nestačí! Říká se, kdo nevěří, ať tam běží, proto si jeho příští vystoupení určitě nenechte ujít. Anebo si jeho pražskou show vyhledejte na YouTube.

Tričko polité, boty pošlapané, vlasy rozcuchané a nohy, které se pletly, jak kráčely ulicí. Inu, nebyl to úchvatný pohled, když jsme v ranních hodinách opouštěli klub. Ale to už tak s bujarými oslavami bývá. Já a mí přátelé přejeme Roxy do dalších let jen to nejlepší. Aby byla inovativní a tvůrčí, inspirující. Aby měla pořád nové nápady, své věrné publikum a milé návštěvníky. A aby ti návštěvníci hodně tančili a málo zvraceli, dobře se bavili a vzpomínali. Klub Roxy je dnes už legendární, nezbývá tedy než legendu uchovat i pro další generace. A co byste Roxy do dalších let popřáli vy?

sakeé

foto: saiha