Raz Mesinai aka Badawi

Říkal jsem si, jestli mám psát report, který za žádnou cenu nenechám sklouznout do úvahy, nebo rovnou úvahu, skrz kterou by každý, kdo si jí přečte pochopí, jak na mě hudba Badawiho působila. Navíc těžko se dá popsat jak jeho "liveact" vnímalo přibližně jen asi 50 (škoda přeškoda) návštěvníku páteční Akropole, nicméně doslova přiletět z práce (s frekvencí myšlenek o několik desítek procent vyšší než by se ambientní hudbu slušelo:) na koncert, u kterého je potřeba hudbu pokud možno naplno vnímat a nenechávat myšlenky poletovat, asi není ten správný "setting".

Než popíšu svůj pohled na jeho vystoupení, musím napsat, že s mojí kamarádkou jsem se druhý den po koncertu asi hodinu hádal o tom, jak rozpoznat mlácení do popelnic od umění, které posouvá hudbu mimo konvence a jak se pozná zabedněný člověk od pseudointelektuála. Faktem zůstává, že hranice oddělující tyhle a podobné škatulky je hodně tenká a ambientní a experimentální hudba je o tom, že slyšíte přesně to, co slyšet chcete. Nic víc a nic míň.

Předkapela se nekonala (znáte snad u nás podobný projekt vystupující jinde než doma?:) a kolem 20:30 vešel na pódium nenápadný a hubený Raz Mesinai, kterému bych netipoval víc než třicet. Usadil se na malou židličku obklopenou technikou, hudebními nástroji (v podstatě jen perkusemi) a dvěma (opravdu hodně) citlivými mikrofony.

Jako první vzal do ruky nástroj, který připomínal klasické bongo, s tím rozdílem, že nástroj byl kovový (nebo tak vypadal) a na druhém konci úderné plochy byl otvor. Ze začátku jemně a pomalu bubnoval nepravidelný, jednoduchý rytmus, později přidal na rychlosti a složitosti; využíval hrany a naplno využíval plochy bubnu (jako u klasických perkusí - čím blíže hraně, tím vyšší tón). Po nějaké chvílí zase tempo zvolnil a natáhl ruku k jedné z mašinek, nejsem sice žádný zvukový inženýr ani technik, ale určité povědomí o tom jak se chovají "analogové" nástroje v digitálním prostředí myslím mám, ale to co následovalo jsem opravdu nečekal. Tichá ambience, příjemný reverb, prsty, buben, duté a plynulé zvuky - všechny tyhle věci a vjemy, které je provází se proměnily v dlouhou a nekompromisní řadu nul a jedniček. Každý dotek bez varování spustil ohlušující vlnu zvukových distorzí, žádné plynulé najíždění, žádná příprava ušních bubínků na takový nápor, v téhle digitální dimenzi existoval jen ohlušující řev a ticho, nic mezi tím. Když mají tu správnou formu tak mám vazbení a "hranaté" oscilace hodně rád, ale ze začátku jsem měl problém se v tom doslova masakru orientovat. V hlavě se mi promítaly scénáře a obrazy čehosi, co mi krystalická hudba asociovala. Kupodivu obrazy, které mě napadali a zvuk, jindy kolikrát ostře oddělený od vizuálna, dávaly dohromady neurčitý pevný celek a mě napadalo, že Badawi skrz všechny tyhle vzorce kyselých zvuků vyjadřuje něco, na co slova nestačí. Koho napadá, že jsem asi něco požil nebo zakouřil nějakou přísnost, musím ho vyvést z omylu, tahle hudba (tomu kdo chtěl a měl na to, jak jsem zmínil na začátku;) opravdu otvírala a rozšiřovala vědomí a vnímání. Frekvenci a tóny Raz měnil zasouváním ruky (ups hehe:) do z jedné strany otevřeného bubnu, oddalováním nástroje od mikrofonu a změnou oscilací vazeb (ovládal nohou).

Asi v polovině produkce vzal do ruky nástroj podobný tamburíně, jen asi 4x větší a v podstatě předchozí část vystoupení zopakoval, s tím rozdílem, že nasypal na údernou plochu mince, které při dotyku poměrně věrně napodobovaly déšť. Opět se poté opakoval digitální terror a několik lidí začalo nervózně přešlapovat na místě a popravdě, když se odprostím od zaujetí Badawiho hudbou, moc se jim nedivím - hlasitost a určitá "nepřehlednost" byla asi opravdu vysoká.

Když skončil, publikum si vytleskalo a vydupalo ještě jeden "track" (Raz k tomu s úsměvem poznamenal, že na tak dlouhé vystoupení byl lístek docela levný;), tentokrát čistě na bubínky, bez technického "strašení".

Mě osobně se vystoupení opravdu líbilo, hudba byla hodně osobní, bez zbytečného škatulkování a smyček, působila tak nějak upřímněji než většina hudby co jsem za posledních pár měsíců měl možnost slyšet.