Hafler Trio

V sobotu 24.5. uvítalo Salesiánské divadlo Andrewa McKenzieho, který si nechává říkat Hafler Trio. Nešlo ani tak o koncert, jako spíše o dobře promyšlenou performanci. Andrew totiž neobsluhoval žádný hudební nástroj a veškerý zvukový doprovod pouštěl do reprosoustav ze svého stanoviště na pódiu z CD přehrávačů a na konci svého vystoupení použil i gramofon.

Vystoupení bylo doplňeno projekcí ze tří projektorů. Dva projektory promítaly na plátna detaily částí mužského těla (nepochybuji o tom, že to bylo právě Andrewovo tělo) a to včetně jednoho velice intimního diapozitivu, který se na plátně objevil přesně v okamžiku, kdy vygradovala jedna z mnoha hlukových vln tohoto večera. Třetí projektor zobrazoval divákům hodně minimalistické obrázky a mám pocit, že většina snímků v něm byla jen prázdná okénka bez fotografií.

Zvuk, který se toho večera linul sálem, by se dal označit jako postindustriál, který přesně ladil do show, kterou Andrew spolu s dvěma dívkami předváděl. Zmiňované dívky se před pódiem jaly například připravovat tousty, které pak nosily do publika nebo připravily jakýsi nápoj, který také ve většině případů končil v žaludcích diváků. Andrew za doprovodu svých kompozic předváděl show, která bezesporu byla rituálního charakteru. Obešel hlediště rozsypávajíc u toho mouku, jednou se převlékl, oholil atd. Dvakrát umě zinscenoval výpadek elektrického proudu, což někteří považovali za technický nedostatek.

Andrew si po celé vystoupení získával určitou autoritu svým zvláštním exhibicionismem, a jelikož není tajemstvím, že někteří lidé, pohybující se ve vodách ambientní a postindustriální hudby, inklinují k různým formám magie, bylo jen otázkou času, kdy a jak Andrew využije v průběhu představení svůj budovaný kult. Došlo k tomu v samotném závěru, kdy Andrew vypadající úpně jinak než v úvodu představení, nechal rozdat dadaistický text z roku 1923 od Tristana Tzary. Text nechal promítnout na zeď, na gramofon položil desku s hudebním podkladem, a jal se s pomocí ukazovátka přimět obecenstvo k hromadnému zpěvu. Mnoho lidí však nezpívalo, ovšem ti co zpívali, se projevovali opravdu s vervou.

Nutno dodat, že text se zpíval ve francouzštině a to nejspíš mnohým dělalo problémy. Andrew nám ukázal, jak se dá alespoň částečně manipulovat s davem a ukázal, jak moc se u toho bavil. Bavil jsem se i já, a myslím, že všichni návstěvníci Salesiánského divadla také.

Hafler Trio dovezla do Prahy Nextera, která i ambientní a postindustriální hudbu vydává.