Report z Elektry s Dave Clarkem od Čéši

Z Prahy se v mém blízkém okolí na tuto klubovku nikdo nechystal, ale i tak jsem byl přesvědčen, že já se tam podívat rozhodně musím, a vydal jsem se tedy osamocen na cestu po kolejích Českých drah, směr Brno, příjemným D1 expressem... Po večeři a relaxu jsem se na Flédu dostal v celkem rozumném čase a ve velmi uvolněné náladě. Opakoval bych se stále dokola s tím, že lidé tady v Brně na mejdany přichází  vlastně hned od samého začátku, ale proč to nepřipomenout a nepoukazát na tento fakt, který tady v Praze značně schází.



Je to přeci tak příjemné, nejen pro samotného DJe, který má jméno na prvním místě na seznamu, že se v klubu tančí a baví a nemusí se čekat  na zaplnění lidmi do pozdních hodin. I pro samotné lidi to přeci přináší velká pozitiva. Většinou si totiž mohou poslechnout někoho, kdo se snaží předvést kvalitní sound, využít své šance a jeho snaha tak nezůstane nedoceněna. Navíc zpětná vazba je tak důležitá... Já bohužel z tohoto prvního hrajícího DJe Sebastiana DeLucy stihl již pouze samotnýzávěr, ale kluk se s tím vůbec nepáral... Nebylo to žádné deep šolichání, ale pěkný rozjetý warm-up set, jenž roztancovával již několik desítek párů nohou. Sebastian DeLuca je dle informací, které se ke mně dostaly, prý i velkým talentem, a tak mi nezbývá nic jiného, než se podívat, co má tento DJ za sebou a jakými tracky se prezentuje. Snad to opravdu stojí za to...


Po všech těch klasických přicházecích peripetiích, seznamováním se s okolím a nasání atmosféry, se na pódiu oba pánové náhle prostřídali a místo převzal pan DJ Roger Venzent. Nevíte, o koho se jedná? Myslím si, že vám stačí minuta na to, abyste poznali toho chlapíka s dredy a s tolika tetováními... Roger Venzent aka DJ Džejár je neodmyslitelnou ikonou taneční scény u nás. Stojí nejen za proslaveným festivalem Svojšice, ale i jeho hudba pro mnoho lidí znamená neotřelý zvuk a kvalitní přednes. Roger Venzent se velmi snadno dostal pod kůži již značnému počtu tanečníků a jeho set byl taneční a hodně příjemný. Krásné tracky nám navodily úžasnou atmosféru a tančit se prozatím dalo bez problémů úplně všude. Chvílemi přikládal pod pomyslný kotel Flédy tak vehementně, že kdyby někteří mohli, dokázali by se rukama dotknout stropu. Krásně se za Džejárem vyjímala i jednoduchá, o to krásnější a účelnější, stěna tvořená pyramidami, na které se promítalo. Jak málo stačí k posunutí obyčejné projekce na plátno k plastičtějšímu a příjemnějšímu dojmu z celé vizualizace...

Roger Venzent vložil CD s posledním trackem večera a už jen maličká pauza nás dělila od nevšedního hudebního zážitku s legendou techna, panem Dave Clarkem. Ten již prvním trackem dokázal, že jeho zvuk je autentičnost a originalita sama. Vždy měl svůj specifický zvuk a jeho temné strany se střídaly s neskutečnou bravurností mixu a vyhráváním si se scratchy a korekcemi. Žádný jeho track nezněl zdlouhavě, nudně a bez  nápadu. Dave si to užíval a jakožto muž nejchladnější tváře (za fotku, kde se usmívá, je snad vypsaná i odměna) dokázal se na chvíli odvázat svým hraním tak, že několikrát opakovaně zvedl ruku nad hlavu a mávnul směrem k party people...



To jsem ještě neviděl, on komunikoval s davem! Popustil uzdu svým emocím na maximální možnou úroveň a tento večer byl absolutním králem, aniž by dohrál. Při hraní si popíjel své předem vyžádané saké a opět nám dokázal, jaké to je, když vám hraje mistr svého oboru. Já byl nadšený z totálně v úžasu protancovaném setu a s velkým díky, řádným potleskem a jásotem vyprovázený pomalu mizel v útrobách Flédy... Po Clarkeovi nastoupil náš oblíbený a v Brně domácí DJ Orbith. Nemohl, a rozhodně se jím nenechal zahanbit, a lidem servíroval jednu pecku za druhou. Jasně, Dave Clarke nastavil laťku velmi vysoko, ale bylo krásné sledovat a hlavně naslouchat tomu, jak moc to Orbith na Flédě má rád a jak lidem dává to, co od něho očekávají. Tady se nikdo nenudil, tady nikdo nic neflákal, i když občas by to chtělo trošku více pohybu do těch  nohou... Ale chápal jsem, že ne každý je ochoten tančit do propocení prádla.

Posledním vystupujícím tohoto dílu byl můj oblíbenec a pražský fantom - DJ Subgate. Tento večer měl velmi nabitý program. Po odehráném setu v Pardubicích přijel obratem na Flédu a s grácií sobě vlastní se aklimatizoval v prostředí svých známých a kamarádů, aby dokázal, co umí. Za přehrávače nastoupil v přesně stanovený čas a s žádostí o taneční support jal se ještě zcela plné Flédě předvést opět nezapomenutelný "closing set".  Ondra ty závěry prostě umí, sedí mu a stojí za to vydržet na ně až do konce. V jeho setu bylo slyšet spoustu zajímavých tracků - například od Mauro Picotta a také zde zazněla vysamplovaná Nina Simone. Lidé ho tu od minulých návštěv mají v oblibě, a tak nebylo s podivem, že i tentokrát tančili až do samého vypnutí přehrávačů a rozsvícení světel...

Závěrem konstatuji, že jsem byl potěšen tím, že na Flédě nebylo takové vedro jako minule a i zvuk se zdál být opravdu vyladěným k dokonalosti. Největším plusem Flédy je ale ta velká odlišnost od klubů v Praze. Tady, kde se již tančí od začátku a vždy do konce, je z lidí cítit velmi pozitivní a příjemná energie. Baví mě tady být, baví mě to všechno vidět a slyšet a hlavně mě baví sem stále jezdit. Škoda, že v Praze většinou mejdany začínají až po půlnoci - lidé by si krásných a kvalitních hudebních zážitků totiž měli užívat co možná nejdéle... Díky Flédo, díky Brno a brzy zase naviděnou. :)

čéša

foto: Lukáš Vorčák & bladeblade

video: ronny 

Autor se zřekl svého honoráře za tento článek ve prospěch Klubu nemocných cystickou fibrózou, o.s. Přispět můžete i vy - více informací zde.