Veneer a EOST v Roxy

Pokud jste viděli plakáty na koncert Veneer, určitě jste si všimli malého dodatku "Velice speciální host: nechte se překvapit, je to přeci jen tajné". Kdo trošku zapátral nebo ho alespoň minimálně zajímalo, kdo to tak může být, došel ke jménu Ecstasy Of St. Theresa. Letmým pohledem po Roxy vám ale muselo dojít, že to velkému množství lidí nesecvaklo. ;) Když porovnám přecpanou Roxy při křestu 'Slowthinking' a ten samý, poloprázdný prostor ve čtvrtek, který spíš připomínal obývák (s trochou nadsázky - co člověk, to "veřejně známá tvář") říkám si, jestli je utajování takového jména coby hosta na místě, když se v první řadě jedná o koncert u nás skoro neznámé slovenské kapely. Na druhou stranu, pokud teď mlátíte hlavou do zdi, že jste za 100 peněz nezašli na EOST, příště si na "utajené speciální hosty" dáte větší pozor. ;)

EOST hráli jako EOST. Pokud je znáte, víte o čem mluvím a co všechno to zahrnuje: dokonalý zvuk, nemožnost škatulkování a odtrhnutí očí od pódia. Řád v chaosu v podání Honzy Muchowa a nezávisle na tom fungující těžko uchopitelná, jakoby naivní hlasová "nirvána" od Katky Winterové, skvělý Sifon, k tomu stoprocentní zvuk od Dušana Neuwirtha a bylo vymalováno. Když někdo dělá hudbu tak propracovanou (i když to tak na první poslech možná nepůsobí) a má tak zažité jméno jako mají EOST, může si dovolit lecjaký exces, třeba i v podobě pár falešných tónů (Janu P. párkrát "ulítla" kytara;). Jinak by se o této skupině dalo mluvit hodiny a polemizovat čeho všeho se od nich ještě dočkáme, čeho už nikdy, jestli je Katka Winterová až taková herečka, nebo prostě trochu trdlo (v tom dobrém slova smyslu:) a podobně. EOST zahráli asi 5 tracků z alba Slowthinking a kolem deváté uvolnili místo slovenským Veneer se svým křestem alba Light.

Veneer ve složení bubeník, kytarista, bassa, kytarista/klávesák, zpěvačka odehráli hodně příjemný koncert. V jejich hudbě je ke slyšení mix vlivů všeho možného, v určitých momentech mi připomínali rytmiku Propellerheads, jeden melancholický track měl zase blízko k Sinead O'Connor, vše ale v poměrně dost osobitém, uvolněném a příjemném hávu, takže o kopírování prověřených postupů, jak jsem se trochu bál, nemůže být řeč. Celý koncert díky skvělému nazvučení (opět Dušan N.) dal vyniknout chytlavým a skvěle znějícím spodkům; baskytarista doslova ukázal jak se to má dělat. Se zpěvačkou to tak jednoznačné nebylo, její projev mi připadal více o drilu než o talentu a bohužel to bylo docela znát. 6 (místy 12) strun a klávesy dostaly spoustu prostoru a vlny kytarových ploch podpořené příjemnou rytmikou se výborně poslouchaly a aplaus po každém tracku byl o něco hlasitější než ten předchozí. Pódium bylo rovněž příjemně nasvícené a stroboskop do rytmu bubnu také dobře sednul.

Po asi 40 minutách odehraného koncertu přišel na řadu křest alba 'Light', křtili Jan P. Muchow coby "odšpuntovač" a Klára Nemravová, která CD s "light" přáním, hodila do "davu". CD bohužel bez zájmu spadlo na zem, nicméně z těch co Veneer večer prodávali za 230 kč, zbyly nakonec jen dvě - slušné skóre.

Nadmíru povedené koncerty obou kapel, symbolické vstupné, zkrátka kdo nepřišel, může jen litovat.


Více o novém albu Veneer se budete moci dozvědět z připravované recenze spojené s rozhovorem by Myclick (bude to 52 nebo 68 stránek?... tipněte si;).