REPORT
Report z Portishead
AÄŤkoli od vydánĂ debutovĂ©ho alba kultovnĂho skupiny Portishead uplynulo bez jednoho roku jiĹľ dvacet let, v Praze se ukázala aĹľ letos! Ve stĹ™edu 19. ÄŤervna zavĂtali jejĂ ÄŤlenovĂ©, tedy Beth Gibbons, Adrian Utley a Geoff Barrow do holešovickĂ© Tipsport Areny a splnili tak mnohĂ˝m svĂ˝m pĹ™ĂznivcĹŻm sen – koneÄŤnÄ› je mohli vidÄ›t a hlavnÄ› slyšet naĹľivo! A věřte mi, Ĺľe rozhodnÄ› stálo za to na tenhle koncert vyrazit – projev charismatickĂ© Beth spolu se strhujĂcĂmi a krásnĂ˝mi melodiemi kapely se jistÄ› dokázaly dostat pod kĹŻĹľi kaĹľdĂ©mu účastnĂkovi koncertu!
Jako prvnĂ na programu ale byla ÄŤistÄ› dĂvÄŤĂ ÄŤtyřčlená skupina Savages, která začátkem kvÄ›tna vydala svĂ© debutovĂ© album. Nutno Ĺ™Ăci, Ĺľe deska Silence Yourself se doÄŤkala velmi dobrĂ˝ch hodnocenĂ od renomovanĂ˝ch hudebnĂch magazĂnĹŻ, jakĂ˝m je tĹ™eba Pitchfork, a tak se dalo oÄŤekávat, Ĺľe jejich pĹ™edstavenĂ bude velmi kvalitnĂ. Na rovinu však pĹ™iznávám, Ĺľe jejich hudba, která inklinuje k post-punku, nenĂ ĂşplnÄ› mĹŻj šálek kávy, ale našlo se i pár skladeb, u kterĂ˝ch jsem si dokonce podupávala nohou. Tak tĹ™eba skladba Shut Up mÄ› docela pĹ™esvÄ›dÄŤila, stejnÄ› jako o nÄ›co umĂrnÄ›nÄ›jšà Waiting For a Sign. AÄŤkoli byl pro mÄ› ÄŤas strávenĂ˝ s touto kapelou spojenĂ˝ ÄŤistÄ› s ÄŤekánĂm na Portishead, od mĂstnĂho osazenstva se doÄŤkala docela slušnĂ˝ch ovacĂ.
A pak nastalo netrpÄ›livĂ© ÄŤekánĂ na to, aĹľ se na scĂ©nÄ› objevĂ ta dlouho oÄŤekávaná trojice... Patnáct minut po devátĂ© jsme se koneÄŤnÄ› doÄŤkali a za velkĂ©ho aplausu se nám dostalo prvnĂch tĂłnĹŻ skladby Silence. Na LED obrazovce svĂtilo obrovskĂ© „P“, kterĂ© známe z obalu alba zvanĂ©ho „Third“, na nÄ›mĹľ právÄ› „Silence“ najdeme. PokraÄŤovali i dalšà skladbou právÄ› z tĂ©to poslednĂ desky, a to Nylon Smile, ale zabrousili i na svou debutovou desku, kdy nám dopřáli ponurou a opravdu mysteriĂłznĂ Mysterons. NicmĂ©nÄ› jednou z nejlepšĂch pro mÄ› ten veÄŤer byla The Rip. AÄŤkoliv jejĂ začátek, v nÄ›mĹľ vyniká hlubokĂ˝ hlas Beth, pĹŻsobĂ tak, jako by nás mÄ›la opÄ›t zahltit vlna nostalgie a melancholie, The Rip se naopak dokáže zmÄ›nit v rytmickou a pomÄ›rnÄ› sviĹľnou vÄ›c. V Tipsport ArĂ©nÄ› ji doprovázela zajĂmavá animovaná projekce, ale obÄŤas bylo zkrátka lepšà zavĹ™Ăt oÄŤi a vnĂmat jen to, co dolĂ©há ke sluchovĂ©mu ĂşstrojĂ.
Byla nám nabĂdnuta i ta pravá trip-hopová jĂzda prolnutá skladbami z desky Dummy, a tak jsme se mohli pozvolna zavlnit u Sour Times a Glory Box, nebo se zasnĂt u Wandering Star, která v ArenÄ› dostala „unplugged“ podobu. SoudÄ› dle ohlasu, u publika by uspÄ›la na vĂ˝bornou, stejnÄ› jako tklivá Magic Doors a energická Machine Gun. Projekce, která ji doprovázela nás vzala na prohlĂdku industriálnĂho prostoru, na jehoĹľ konci jsme mohli vidÄ›t dveĹ™e. DveĹ™e, kterĂ© nám na videu nikdo neotevĹ™el, zato jako by nám bylo naznaÄŤeno, Ĺľe se za nimi skrĂ˝vá spousta barev, kterĂ© na nás pozvolna blikaly... MelodickĂ˝ závÄ›r uĹľ ale patĹ™il jen ÄŤervenĂ©, která zalila celĂ© pĂłdium. To totiĹľ na obrovskĂ© LEDce zrovna vycházelo slunce, kterĂ© jakoby s sebou pĹ™inášelo novĂ˝ den a lepšà zĂtĹ™ky. Nebo alespoĹ takovĂ© pocity ve mnÄ› vyvolávala kombinace tÄ›chto zvukovĂ˝ch a vizuálnĂch efektĹŻ.
ÄŚas na hodinkách ale neĂşprosnÄ› utĂkal a publikum se mÄ›lo doÄŤkat uĹľ jen Chase the Tear, Cowboys a Threads. Pak uĹľ kapela zmizela ze scĂ©ny, a tak nastalo dlouhĂ© a vytrvalĂ© rámusenĂ osazenstva Areny, protoĹľe pĹ™ecejen stále nezaznÄ›l ten jejich nejznámÄ›jšĂ a nejpovedenÄ›jšà kousek. Nutno Ĺ™Ăci, Ĺľe naše snaha byla náleĹľitÄ› odmÄ›nÄ›na a kdyĹľ se rozeznÄ›lo nÄ›kolik tĂłnĹŻ Roads, prostorem se rozlehl krásnĂ˝ zvuk, kterĂ˝ mimojinĂ© kombinoval i potlesk a pĂskot. Byla to prostÄ› radost slyšet tuhle silnou skladbu naĹľivo a ještÄ› za takovĂ©ho aplausu. VĂce se o tom snad ani nedá Ĺ™Ăci, Roads se dá jen proĹľĂt. :) NicmĂ©nÄ›, ÄŤekala jsem ještÄ› na svou druhou velmi oblĂbenou a zároveĹ těžce depresivnĂ Undenied, jenĹľe ta se do koncertnĂho playlistu bohuĹľel neprobojovala... Na rozlouÄŤenou jsme tedy dostali o nÄ›co rozvernÄ›jšà We Carry On, v jejĂmĹľ závÄ›ru Beth sebÄ›hla pod pĂłdium a s tÄ›mi šťastlivci, kteřà obsadili prvnĂ Ĺ™ady pod jevištÄ›m si podávala ruce. Části tĂ©to scenĂ©rie jsme takĂ© mohli sledovat na plátnÄ›, protoĹľe po celou dobu koncertu snĂmaly jevištÄ› kamery, a tak nÄ›kterĂ© ze zábÄ›rĹŻ byly rovnou promĂtány na LED obrazovce.
Projekci rozhodnÄ› hodnotĂm kladnÄ›, stejnÄ› jako hudebnĂ stránku celĂ© akce. Slyšet Portishead naĹľivo by mÄ›l rozhodnÄ› kaĹľdĂ˝ fanoušek elektronickĂ© a hlavnÄ› trip-hopovĂ© muziky. Je to vážnÄ› nÄ›co nezapomenutelnĂ©ho! Jedinou vadou na kráse tohoto koncertu bylo jen tamnĂ ozvuÄŤenĂ, kterĂ© nebylo ĂşplnÄ› ideálnĂ. PosluchaÄŤ si chce koncert samozĹ™ejmÄ› uĹľĂt a ne hledat chyby, ale tĹ™eba u poslednĂ skladby uĹľ zkrátka bylo slyšet, Ĺľe jsou mĂstnĂ reprobedny jaksi unavenĂ© a pĹ™Ăsunu zvuku uĹľ nestaÄŤĂ... Ale jinak patřà obrovskĂ© podÄ›kovánĂ poĹ™adatelĹŻm z Charm Music, Ĺľe nám koneÄŤnÄ› Portishead do ÄŚeskĂ© Republiky pĹ™ivezli!