Report z The Sun Festivalu od Čéši

Pohodový pátek začíná...

Celý víkend jsem měl nabitý díky festivalu The Sun. V pátek jsem jel s první skupinkou z Prahy a naše cesta začala lehce před sedmou výjezdem z hlavního města. Značení na festival bylo perfektní! Ukazatele na každém důležitém místě a první hezký dojem z toho všeho. Po příjezdu k branám festivalu nás rozdělovala ochranka přesně dle plánu k milým slečnám, jež prodávaly parkovné pro jednotlivé vozy. Ano, první placení na festivalu zadarmo. Bylo avizováno a problém v tom žádný nevidím, tudíž 250,- za auto jsme zaplatili rychle a nyní už zbývalo jen najít fajn místo a vydat se vstříc hudebním zážitkům... Bylo krásné procházet kolem stovek aut a desítek stanů. Dávalo to člověku pocit, že by to tu mohlo být opravdu velké, úžasné a plné pozitivních nálad. :) Pomalu ale jistě jsem se nechával unášet příjemným pocitem z lidí a obavy z průběhu se začaly vytrácet, i když hořký pocit již několika odřeknutých vystoupení DJs stále zůstával (v pátek oznámena neučást DJe Rushe, vyjádření Jay Becka a dalších, jež měli problémy s domluvou). Ochranka na bráně byla milá, pánové k pánům, dámy k dámám, prohlídka na zbraně a jídlo s přáním hezké zábavy. Takto to přesně funguje i na zpoplatněných akcích, jen ten lístek nikdo netrhal a také ani nikdo nekontroloval, zda-li vám bylo už alespoň dvanáct let...

V prvních okamžicích to vypadalo vše ideálně. Byl jsem tu poměrně včas, takže fronty na žetony jsem nezaregistroval skoro žádné. Rychle jsem si vyměnil 8 kusů a vydal se projít areál. Když jsem tu byl naposledy, což už je opravdu dávno, rozhodně se tu nenacházelo tolik funkčních hangárů jako nyní. Než člověk došel od prvního k poslednímu, zabralo to opravdu hodně času a dost kroků, takže pak bylo vhodné si to pěkně naplánovat, abych se necoural v noci zbytečně sem a tam... Vnímal jsem vše kolem sebe a usmíval se. Bylo tu opravdu hodně smějících se lidí, pomaličku se plnící areál vypadal jak barevné mraveniště. Byl tu zde i poměrně slušně velký bazén, kam jste se mohli jít vykoupat po zaplacení jednoho Semtex drinku. Byly zde i dvě sprchy a vlastně celá jedna velká zóna zábavního parku s vlastním pódiem. Kdo měl odvahu, mohl na centrifugu nebo si skočit z můstku do obřího vzduchového polštáře. V areálu bylo i slušné množství TOI TOI toalet a dokonce i ty velké mobilní čisté s vodou, které ovšem byly za poplatek půl žetonu... Co se týče jídel, výběr byl tak široký, že vyjmenovat úplně vše, to by zabralo zbytečně moc času. Najedl se zde jak masožravec, tak vegetarián a to k plné spokojenosti...

Ze začátku snad dost na popsání toho, jak to tu vypadalo, a prozatím probíhalo. Páteční večer začal a na hlavním pódiu hrál Patrick Hagenaar, který servíroval pro již několikatisícový dav klasické zvedačky rukou a prezentoval styl ála Magnetic. Měl s sebou i MCho, který mě tedy výjimečně bavil a toto hudební vystoupení celkem slušně zpestřoval. Dav se nechával krásně vést a hecovat a les rukou byl fascinující. Ono se dalo předpokládat, že pátek bude nabitý, jelikož jméno hlavního interpreta, kterým byl Fedde le Grand, mělo dozajista velký záběr v posluchačích mainstreamového ražení. Patrick Hagenaar pomaličku ale jistě dohrával a přenechal stage pro hlavní hvězdu večera - pana Fedde le Granda... Fedde se odvážil dokonce obrovské publikum přivítat v češtině, což potěšilo a bylo milé - alespoň si nás nespletl s Polskem, což se občas taky některým stává. :) První track byla naprostá letní provařenina letošního roku, ano Daft Punk s jejich "Get Lucky". To by mohlo být slibné, říkal jsem si, ale s každým dalším trackem mě Fedde přesvědčoval o tom, že jeho vystoupení bude určeno právě pro ty, jež rádi poslouchají spíše vrzací rádoby moderní elektro tech-house, či jak to nazvat. Já tomu pro zjednodušení říkám "magnetic styl". Zvedačky rukou, laciné tóny a až na pár kvalitních tracků opravdu nic pro mě, ale dav, dav si to žádal a dostal to, co chtěl a o to tu šlo především.

Nebylo tedy o čem příliš dlouho diskutovat a nastala chvíle sebrat se a odejít do hangáru. Míjel jsem skupinky dětí, které si omylem místo kofoly koupily nějakou lihovinu, a v potácejícím se tranzu se snažily najít cestu domů k rodičům. Jedno z těch pro mě velkých negativ přinášející velké riziko pro konání takových akcí. Stačí málo a průšvih je na světě. Když se zmastí dospělý, je zodpovědný sám za sebe, když se zmastí dítě, je to problém. Nejsem ovšem důchodce, hnát je domů nebudu - od toho jsem tu nebyl... Hangár, ve kterém se mi líbilo nejvíce, nesl označení SOL, a i když tu zvuk nebyl úplně ideální, chvílemi velmi přebuzený a praskající, tak hudebně to tu bylo geniální! Já si tak nějak na začátku prošel všechny hangáry, některé jsem opravdu jen minul a už jim nikdy šanci na návštěvu nedal, ale zvukově to bylo celkem slušné ve všech, pokud tedy bereme v potaz fakt, že nazvučit hangár je celkem oříšek. Nejlepší zvuk měly bezpodmínečně JZD stage, VIP People a Buddha - tady to i vypadalo profi...

V SOL mi hrál celkem tvrdý tech-house náš fenomenální a legendární DJ Tráva. Ano, pán, kterého jsem slyšel poprvé před více jak 13ti lety a stále fungující a hrající pro ty, jež tancují. Konečně jsem se také setkal se známými, jelikož doposud to bylo spíše jen o mihnutí se a pozdravení, a my tak mohli společně začít tančit a užívat si každý libý tón. DJ Tráva pomalu dohrál a já čekal na jméno Philipp Straub, což je vlastně pan Felipe. Bohužel se ale ke mně dostalo info, že mu nezařídili odvoz z letiště, a tak prý bude mít větší zpoždění. Na stage nyní nastoupili dva mladíci z Rakouska. Nejsem si tedy jistý, zda-li to bude správně v pořadí, ale jako první začal hrát Steve Hope. Nikdy jsem o něm neslyšel, ale řeknu vám, to jak tu zahrál, to se slýchává opravdu velmi výjimečně. Bylo to geniální! Nádherné táhlé valivé spodky, silné, ne však zběsilé tempo. Prostě úžasný sound - přesně takový, jaký mi v současné době vyhovuje a na jaký spousta lidí jezdí do zahraničí. Steve Hope opravdu předvedl velké kvality a já jsem již v tuto chvíli cítil, že hudebně budu nabažen. Druhý v pořadí byl asi Der Wanderer, a i když zde měli stále problémy s přepojováním techniky, z kvalitního soundu nepolevil ani trochu...

Philipp Straub dorazil až kolem druhé  hodiny a na stage se dostal teprve o několik desítek minut později, ale čekání se vyplatilo. Tedy až na tu další zprávu, co se ke mně dostala, že nemá ani hotel. Nevím zda-li tušil, že SUN je zadarmo, tudíž i on je tu zadarmo, ale ostuda to tedy asi opět je. :( Takto mimochodem hovořil jeho aktuální FB profil v neděli po akci: "What a journey, what an adventure! Sadly story did not continued such as it started... No pick up at airport Prague, 2 hours waiting, transfer, 1 hour late arrival, no accreditation, no no technical support, partly broken equipment, no stage manager, no drinks, no money and even no hotel room booked!! Worst treatment since far more than 10 years and for sure in my personal top 10 of negative examples in the event business. Even had to look for a hotel by myself and with taxi at 5 am. At least the crowd enjoyed the music and I managed to avoid any negativity in my set;) Thx to JungeWilde for their support and some "promoters" should simply be blocked from doing any business/damage and better go to rehab!! Now back to Prague by hitch hike..." Každopádně přes to všechno, přes všechna tato peripetia začal hrát a byla to lahoda - jedním slovem paráda. Energické techno, úžasné tracky a skladba setu. Tančil jsem, potil jsem se a byl hrozně potěšen, jakou atmosféru v hangáru lidé vytvořili. Ono vlastně vůbec nebylo špatné, že se hlavní stage vypnula o půlnoci, protože následně se lidé rozprchli do hangárů a všechny zaplnili k prasknutí - tedy ty, kterých jsem si všiml. Například JZD byl při jednom mém okruhu v jednu chvíli tak zaplněn, že desítky lidí tančily i venku před ním. Nebylo divu, uvnitř to totiž sázel jako slovenské vejce DJ Toky, a i když to nebylo klasické jeho lámané techno, nohy to dokázalo rozlámat solidně. Bohužel díky velkému horku a silné prašnosti jsem tu vydržel jen chvíli a vrátil se zpět do SOL hangáru...

Koho jsem to slyšel hrát? Chvíli se za gramofony předváděl i DJ Subgate a rozhodně po panu Straubovi ostudu nedělal. Sice chtěl odjet o něco dříve, ale okolnosti mu to znemožnily, a tak si alespoň mohl pustit pár tracků. Už i v pátek bylo vidět, že stage si tak nějak bude kontrolovat spíše jen dobrá vůle vystupujících, protože Ravic, který měl hrát až od šesti hodin, nastoupil za přehrávače o více jak hodinu dřív, pokud se nepletu. Jeho vlastní tvorba duněla hangárem, Ravic s vehementností sobě vlastní kroutil čudlíky a fadery na mixu tak dobře, že se mi i přes silnou únavu dařilo zdržet se zde opravdu dlouho. Ale ne tak moc, abych slyšel i jeho prý druhé hraní trvající až do osmi hodin ráno! No nic, páteční epizoda skončila a bylo načase naložit posádku dnešního dne do vozu a v bezpečí ji dopravit domů. Bylo to náročné, ale tento den ve mně zanechal slušné pocity a na sobotní pokračování jsem se skutečně těšil...

Sobota - druhé kolo ve znamení punku...

Vyspaný a svěží vyrázil jsem na svou festivalovou tour pro druhou skupinku, jež si nechala pátek utéci a šetřila sílu jen na sobotní den. Vše proběhlo úplně stejně jako v pátek, jen s tím rozdílem, že jsme přijeli o několik hodin dříve a počasí bylo také o trochu více festivalové. Vozidlo jsme zaparkovali na již o malinko prořídlejším parkingu a vydali se opět do centra dění, do festival parku. Já, jelikož už jsem měl terén zmapovaný, žetony z pátku uložené, nemusel jsem v podstatě řešit vůbec nic. Proběhla jen stadardní prohlídka a já už se opět jen kochal lidmi, kteří tu byli. Na některé byl opravdu zajímavý pohled, ale nechci být kritický - já spal a byl jsem čerstvý, takže nemachruji... Potkal jsem se za dne se spoustou nových lidí, kteří pátek záměrně vynechali a sděloval jim své pocity z minulého dne. Prozatím se tu všem tak nějak líbilo a užívali si celé to festivalové šílenství. Jen chci ještě dodat, že vše, co píši a jak to sleduji, je jen a jen z pohledu clubbera bez možnosti vstupu do zákulisí, bez zjevných negativních obstrukcí v organizačním prostředí festivalu. Být DJ či někdo, kdo má více zodpovědnosti za akci, asi bych mluvil nakonec jinak. I tak se sobotní den začal vybarvovat trošku jinými barvami, než byl růžový pátek...

Na hlavním pódiu hrál MarcoS a jeho veselé tracky bavily už pár stovek lidí. Čekal jsem však spíše na Northern Lite a ti měli pro změnu dnešního dne jen hodinu zpoždění. Ono psát o sobotě a o DJs bude už trošku náročnější, nedivte se. Pravděpodobně ti, kteří stáli v pozadí toho všeho, měli asi z pátku docela dost a už to nechali jen tak dojíždět, nebo si řekli: "je to furt zadarmo, ať tu vládne anarchie". :) Opravdu už jsem se nemohl spoléhat na line-upy s časy jednotlivých hrajících. V průběhu dne a noci se toho tolik měnilo, že na otázku "Kdo právě hraje?" byla jediná odpověď: "běž a podívej se sám a jestli ho neznáš, zeptej se, kdo to je..." Mně se totiž také stalo, že jsem po vstupu na SOL stage vůbec netušil, o koho se jedná a momentálně hrající pán, možná RAQ Edison, mi dokázal rozproudit krev v takovém tempu, že bych byl rád, aby to byl opravdu on a já ho tu mohl pochválit... Hodil jsem tašku na zem, a i když vlastně ani neměl tušení, zda-li hraje ten, který byl psán, bavil jsem se geniálně. Ze začátku mě ten pocit punku vlastně těšil, navodilo mi to tajemnější pocity, ale nakonec mě to přeci jen štvalo...

Když jsem se zastavil na hlavním pódiu, hrál tu jakýsi JD Davis. Co vám k tomu mám říci... Hlavní stage opět nezklamala! Tracky jako "World Is Mine" a podobně... OK - mělo to sílu kdysi dávno, ale tohle už mě nebralo. Pak zpíval live depešáky, to už bylo trochu lepší, a alespoň se snažil o něco jiného než jen hraní, ale následným dubstepovým trackem bez ladu a skladu mě opět vyhnal jinam. Jen tak, prostě někam pryč do areálu... Už jsem neměl tolik sil jako v pátek a tak jsem spíše postával a občas se zastavil v nějakém hangáru, prohodil pár slov s někým milým a známým nebo si užíval pohled na tancující. Přeci jen dva dny po sobě, s pěti hodinami spánku a skoro 500 km za volantem bylo znát... Dal jsem opět šanci hlavnímu pódiu, vrátil se na levou stranu, vždy tam, kde byl někdo, koho znám, a viděl, že je to stále ve stejném duchu. Jakýsi Nicolaz stále vyřvávající hesla do mikrofonu a hrající tuctovky vhodné tak do Retra na Náměstí míru. Lidem sice opět dal to, co chtěli, ale sakra - tohle prostě nové obzory příliš neotevře. Každopádně minimálně dvacetkrát dal vědět, že je rád, že tu je a že máme: "čeknout jeho fejsbůk". Děkuji, raději ne...

Jelikož jsem sledoval info, věděl jsem, že Rush zde nebude, a plný očekávání sledoval stage, zda-li tam již jsou "vesmírní jezdci". Pánové, kteří kdysi dávno pro technaře znamenali modly. Ti, kteří vyrůstali na hip-hopu a jejich scratche v dobách vinylů byly fenomenální... Vidět je na hlavním pódiu, bylo slušné retro. Již trošku zakulacení, ale stále spolu, si nasadili earproof sluchátka a ujali se s více než půlhodinovým zpožděním diktátu, jak se patří. Bylo to trochu mírnější, než byl člověk od nich zvyklý, ale po té diskotéce to stačilo. Bál jsem se, že tu budou hrát jen krátce, půlnoc se nekompromisně blížila, ale dnes nechali stage zapnutou až do půl jedné, tedy spíše, vypnuli ji o půl jedné, jelikož Space DJz by tam hráli možná doteď. To jsem však netušil, že "spejsáci" nakonec budou snad úplně všude až do rána. :) Stihnul jsem si také během jejich setu odběhnout na pány Finidiho s Pjayem a i oni si dokázali s davem pohrát parádně. Zaplněný hangár VIP Party People jim dával znát, že to, co hrají, se lidem opravdu líbí!

Opět jsem se rozkoukával, co a jak se bude dít dále... Orbith měl hrát na pódiu s názevm JZD stage, jenomže copak to?! Místo něho tam hráli Space DJz! Neuvěřitelné, prostě tak trochu změna. Orbith nepřijel a tak se toho ujali pánové, kterým jedno hraní bylo málo. Jen kdyby tolik neblbli a možná byli více pod kontrolou... Sbalit Ladidě sluchátka, to se přece nedělá! Ještě, že si o ně umí tak rázně říct. Protančil jsem tu nějaký čas a chtěl jít na CJ Bollanda. Legendu, kterou už mladší znají asi jen z vyprávění. Bohužel ani ten tu nevystoupil, a hrající Loutka na SOL stage v rytmu techna - to bych tedy nečekal... Známé jsem poslal na JZD stage, aby si užili Space DJz a vyrazil na jídlo, jelikož chlad a únava přecházely do té většinové míry a já potřeboval nějakou vzpruhu. Vtipné situace u stánku raději ani komentovat nebudu, ale někteří lidé mají enormní nadání na pobavení okolí. Koupil jsem si nudle, ve kterých jsem po několika minutách hledání našel jednu mrkev a trochu zelí, a i když ne úplně spokojen, zcela nasycen jsem se vrátil zpět.



Narazil jsem na výborné hraní Miquela, hradeckého domácího, a pána, který začínal ve stejných dobách jako DJ Orbith. Pamatuji si, jako by to bylo včera, vydání Tripmagu kdysi dávno a fotky těchto dvou, v té době ještě kluků, s komentářem: "české naděje na poli taneční hudby". Miquel velmi pěkně diktoval a bavil a já byl rád, že jsem se tu na něm mohl zastavit... Když jsem sebral odvahu a vydal se po chvíli na Buddha stage, kde se tančilo v rytmu hard techno a schranzz, nedalo mi to a ze zvědavosti jsem se stavil na pódiu SOL. Hádejte, kdo tam hrál! No jasně - Space DJz. :) To už bylo vtipné i na mě a to mám humor rád... Golpe se s tím nemazlil - rozhodně to nebylo hraní, které bych přirovnal k čajovému dýchánku, ale já už jsem na tohle asi prostě moc starej. Nemohu, nevydržím to tempo ani pět minut, a i když tu byla spousta těch, které to baví, odešel jsem na zelenou a slaměnou jistotu - na stage JZD. V tu chvíli tam hráli pánové Krejdl a Detrik, a když vidím Pavla, jak točí černý asfalt, srdce mé plesá. Když pustil remix "The Bells" od mistra Jeffa Millse, bylo mi krásně. Sice jsou to staré pecky, ale nesmrtelné, a v tuhle chvíli mi to udělalo obrovskou radost... Jenomže únava mě celý tenhle víkend přemáhala. Chtěl jsem domů, chtěl už ležet v posteli. Naposledy jsem letěl na Buddha stage, kde davu vládla blonďatá B.Uniq a pomalu opouštěl areál festival parku...

Jak to zmatečné vyprávění shrnout v co nejsrozumitelnější formě? Festival zadarmo nalákal opravdu hodně lidí. Nalákal i spousty jmen, ale pouze na plakát a do PR. Hodně věcí mě příjemně překvapilo, dost věcí mě mrzelo. Myšlenka dělat něco zadarmo, má silný potenciál, zvlášť v naší zemi, ale chtělo by to doladit ještě spousty věcí. Dát si více záležet na profesionalitě a pořádku tak, aby bylo z čeho hrát a nikomu se nic neztrácelo. Je známo, že Ćeši by nejraději chtěli vše zdarma, slyší na to, a funguje to tu. Vlastně asi možná i jinde ve světě, jen doufám, že lidé nebudou pak v budoucnu ohrnovat nos nad akcí, kde se platí vstupné, ale kde zase bude vše probíhat tak, jak má, DJs zaplacení a nebudou muset psát vyjádření, jak se to tu opět pohnojilo. Shrnu-li to, čekal jsem to o dost horší. V pátek jsem se bavil, užil jsem si to příjemně, ale sobotní anarchie na některých pódiích mě zaskočila. Nakonec mám největší radost z toho, že se tam snad nikomu nic nestalo, protože to byla má obava číslo jedna... Lidi, choďte na mejdany, podporujte taneční scénu, ale věřte, že bez pěnez, bez pěnez to nejde. Ne tak, jak by mělo... Hezké léto všem!

čéša

foto: různí autoři (děkujeme za ně!)

Autor se zřekl svého honoráře za tento článek ve prospěch Klubu nemocných cystickou fibrózou, o.s. Přispět můžete i vy - více informací zde.