REPORT
Report z Peace Love Dance v Chicagu od Terezy K.
Večer jsme u bazénu popíjeli Coronu a přemýšleli, kam půjdeme protáhnout naše únavou a prací zmožená těla. Já šla s jet-lagem, takže si asi dokážete představit, že mě těch pár panáků pěkně zničilo. By the way jsme pili panáky, které se jmenují Mick Jagger Bombs (Jäger Bombs ale naopak - Red Bull je pěkně v panáku a okolo ho vesele obtáčí Jägermeister).
Klub je ohromnej! To, co si v Praze představujete pod slovem "klub", tohle hodně daleko překonává. Musíte si zaplatit pár "bucků" vstup, ale rozhodně to stojí za to. Všude se potácí spousta krásných i méně krásných holek (ty méně krásné označil jeden z mých společníků jako "ty tlustý Američanky"). No, nevím, podle mého by se to dalo vyjádřit daleko jemněji, například: "prostorově výrazná", "typická" nebo "kosatka". Mužští nikoho neobtěžovali, každý si pěkně hrabal na svém písečku. A to doslova. Club má vnitřní a vnější část. Uvnitř je pódium, taneční parket tak pro tisíc lidí a DJ, který hraje komerční house. Takové ty pecky, které jste slyšeli už tisíckrát, ale když vám je někdo pustí na párty, protože jste už trochu nametení, tak si je zpíváte a paříte na ně, jako kdyby to měl být váš poslední mejdan...
Moje "favorite" část byla venku, kde člověk pařil bosý na písku, okolo vás hořely ohně a objednávala jsem si drinky na baru, který byl tak dlouhý, že jsem nestála frontu, ale probořila se do písku, jakmile mi obsluha sdělila s úsměvem na rtech cenu drinku. Pravda, párty jsou tady vážně, vážně drahý. Utratíte 250 dolarů, ani nemrknete okem, za což, jak by řekl můj učitel ESL, si můžete koupit dvacetpětkrát pizzu, nebo dvacet pět krabiček cigaret, čtyřikrát plnou nádrž nebo jídlo skoro na měsíc, takže asi chápete, co tím chci říct...
Venku byly další gramofony, za kterými stál DJ, který nás po lžičkách krmil housem a progressive housem, plynule přecházel k minimal technu a nechyběl ani progressive trance. Byla to docela všehochuť, ale buď to bylo tím, že jsme byli opilí, anebo to vůbec nevnímali, protože jsme měli dost co dělat, abychom zaznamenali všechno to dění okolo nás a zkusili se v něm aspoň trochu zorientovat a udržet balanc. To se mi nepovedlo, na písku se mi po několika pivech a panácích zvrtla noha a slušně jsem tam sebou plácla. :)
Teď už k samotným DJům. Jeden velký rozdíl oproti evropské scéně – na hlavním pódiu se střídají pouze dva DJs. Jeden večer začne, pak se prohodí a ten první také většinou skončí. To by mě zajímalo, jak to dělají, protože jsem si všimla, že u hraní celý večer kouří cigarety, marihuanu a pijí jak zjednaní... Párty se jmenovala "Peace Love Dance". Docela klišé, ale pod tím názvem se skryla vážně báječná noc. Na hlavním pódiu uvnitř klubu se střídali DJs Luis Amani a Spin. Popravdě jsem se z téhle hudby zrovna nevyvrátila, ale byla sranda tancovat nahoře na pódiu a po očku sledovat, že hrají z cédéček. V každém případě měli oba sety namíchané dost profesionálně, takže jsem nezaregistrovala jedinou chybu nebo nějaký kopanec mezi tracky. .jpg "Peace Love Dance")
Venku to bylo o dost větší zábavě - nejen kvůli písku a venkovnímu baru, ale větší různorodostí hudby, protože se u mixáku střídali s "Trippy Beats" čtyři DJs (viz leták). Asi mi bude chvíli trvat, než se do toho dostanu, protože u nás, když jdete na párty, zaslechnete z žánru, který posloucháte, alespoň jednu skladbu, kterou dokážete označit a pojmenovat. Tady ne! Všechno, co jsem slyšela, byla novinka a pro mě o to zábavnější, protože teď mám co hledat a zjišťovat si, čím že to Illinois vlastně žije... Na první párty v USA to byla nečekaně vydařená noc, takže se těším na ty následující a brzy vám odtud přinesu další novinky!
text + foto: Tereza K.
Odkaz na klub: http://www.drinknightclub.com/