REPORT
Report z Elektry - Van Gogh Edition od čéši
Představovat někomu Flédu a noc Elektra, by bylo platné, jako někomu vysvětlovat, proč je BMW tak zábavné auto a proč jsou jeho jízdní vlastnosti tak specifické. Kdo ví, o co jde, ten nepotřebuje PR řeči a vždy si k tomu cestu najde. Přiláká vždy pozornost nejen mladých, ale i zkušených jezdců, a že se jich tu sešlo opět spousty, o tom nepochybujte... Elektra je jednou z nejlepších klubovek, ne-li tou úplně nejlepší. Tentokrát přivezla opravdovou veličinu, producenta a DJe s pseudonymem Kölsch. Jaké to bylo? Neskutečné!
Po různých domluvách a peripetiích jsem měl rozhodnuto. Pojedu opět vlakem a společnost mi bude dělat pražská ikona na taneční scéně - DJ Subgate. Cesta nám utekla rychle a pohodlí vlaku bylo nadmíru dobré. Na hlavním nádraží se naše cesty rozdělily a já, již zcela osamocen, vydal jsem se cestou mně tak známou. Šalinou do ulice Štefánikova, do klubu Fléda. Byl jsem poněkud nervózní - přeci jen pro pražskýho cajzla je to vždy výzva. Dorazil jsem kolem jedenácté hodiny a v klubu už bylo pár stovek lidí. Budu se opakovat, ale opakování jest matkou moudrosti a říkám vám, že tohle v Praze neuvidíte! Ti lidé tady prostě stále mají touhu být tu od samotného začátku...
Prozatím jsem se zastavil na baru v přítomnosti známých a trávil čas povídáním si o nových i staronových událostech. Je fajn setkávat se s lidmi, které většinu roku potkáváte pouze sporadicky, či jejich životní události vnímáte jen prostřednictvím sociálních sítí... Lehce před půl dvanáctou jsem se již dostal do hlavního sálu Flédy a čekal, až dohrávajícího DJe Elia vystřídá matador a oblíbenec domácího publika - DJ Orbith. Ano, tenhle floutek výjimečně zahrál v dřívějším čase, to proto, aby měl pak ještě dost sil k vychutnání taneční slasti od hlavní star večera. Ale co k němu říci? Co neustále opakovat a lidem představovat? Orbith je prostě osvědčená klasika. Je to DJ, který svým zvukem a svým citem k hudbě nikdy nezklame.
Poslouchal jsem ho již kdysi na začátku svého clubberského období, prošel si s ním vývoj a nikdy, nikdy mě nenudil! Je to člověk, který myslí kvalitně a hraje kvalitně - co víc si přát? Už nic, není třeba, za něho mluví činy, jeho hraní má na české poměry opravdu vysoký standard a já jsem vděčný za každý jeho další set! Ovšem pozor, už se chystal pán v klobouku. Ne, nebyl to kouzelník, i když, jak se to vezme... Protože vykouzlit několika stovkám lidem úsměv na rtech jen samotným příchodem, by se za magický kousek považovat dalo. :) Pan Kölsch, jenž nám přijel ukázat, zač je to jeho lajfko...
Při tanci se hodně soustředím na to, aby rytmus a tempo byly v souladu se vším okolo a u tohoto pána to šlo samo. Jeho tracky byly jako sny, sny jež se vám zhmotní přímo na place a vy si sami začnete rozvíjet tento příběh. Tančíte, vnímáte každý jedinečný tón a připadáte si, jako by všechny vaše smysly dostávaly tu nejvyšší dávku energie. Kölsch, jenž začal trackem "Oma", který vás zvedne ze židle i v kómatu, pokračoval se spoustou dalších, více či méně mně známých, například opět úžasným "Goldfishem". Tu skutečně obří odezvu, tzv. kulervoucí, obdržel až při tracku "All That Matters", jenž způsobuje až nemístně silnou husí kůži, jelikož samotný text, beat i celková atmosféra jsou zcela nepopsatelným zážitkem. 
Tohle se muselo zažít, prožít, a takto emocionální a euforický set jsem skutečně dlouhé měsíce neslyšel. Děkuji za to a moc díky i vám všem, jež v sobě máte tu sílu a dáte ten správný feedback DJi, jenž to dělá právě pro nás... Musím také vychválit projekci a její provedení. Ač vlastně velmi jednoduché rámy obrazů zavěšené na pódiu - spolu s perfektní projekcí Van Goghových obrazů získal tento komplet parádní nádech. Celé to bylo perfektní a zapadlo to do prostředí jak šerbel na riť... Dalším hrajícím byl DJ říkající si Elektrosoundsystem.
Název trošku zavádějící, ale zahrál příjemné tracky spíše však v tempu techna. Nebyla to žádná divočina, ale tvrdší to bylo o dost. :) Já už však spíše vnímal okolí a lidi, vytančený a unavený bych pomalu už nejraději ujel směr Praha, ale dal jsem slib - slib, že na někoho počkám a doprovodím ho domů a sliby se mají plnit. Tudíž jsem setrval na Flédě ještě i za setu pana Andyho Smittha a už sebou jen tak plácal v rytmu, který k Brnu tak nějak patří. Stále jsem byl však plný zážitků od hlavní hvězdy, nemohl se zbavit úsměvu a pohody...
Kolem půl šesté jsme opustili Flédu a vyšli do chladného brzkého rána. Doprovodil jsem navrátivšího se Subgatea na after a usnul v klubu Perpetuum. Již nikdy více neprodloužím pobyt v Brně na takovou dobu - únava se mnou lomcovala ze strany na stranu a já už se jen modlil, ať jsem doma. Bylo to však skvělé - tak dobré, že se divím lidem, kteří na Flédě ještě nebyli. Přicházíte opravdu o hodně, tak doufám, že na dalším díle nás bude čekat zase něco příjemného a těším se opět nazatančenou. Krásný podzim všem a bavte se!
foto: Lukáš Zítka