Report z Citadely s Carl Coxem od čéši

Citadela měla původně božského Kárla představit v Boby centru. Bohužel po mnohých problémech se vše nakonec přesunulo do Kajot Areny, některým lidem známé spíš pod označením Rondo. Za mne musím říci, že to byl šťastný krok a jsem za to rád. Do Boby jsem se nachodil za ta léta už mnohokrát. Ano, skýtá určité výhody, co se pohodlnosti týče, ale už má to nejlepší za sebou a vedro, které tam vždy panovalo, horká voda na WC a nedostatek vzduchu, to vše jen přihrálo do karet právě Kajot Areně, která je pro akci takového potenciálu daleko lepším zázemím...

Vyrazil jsem na tento očekávaný mejdan opět vlakem, a i když nás mělo být mnohem více, nakonec to opět zůstalo jen na těch odvážnějších z mých známých. Ve vlaku jsem se náhodně setkal s clubbery, jež se narodili v roce, když už Carl Cox vydal svůj první singl "I Want You". Ale já jsem za každou novou krev vždy velmi rád a těší mě, že vyhledávají akce, které je mohou přivést k opravdu kvalitní taneční hudbě. Po večeři a příjemném posezení jsme se vydali pěšky skrze náměstí a opět kolem hlavního nádraží do arény. Trvá to jen pár minut a už z dálky celá Kajot duněla a otřásala se v základech. Vstup a šatny proběhly bez sebemenšího zaváhání a já se již mohl kochat tím pohledem, který mi připomněl zminiaturizovanou O2 Arenu. Kotel pod ochozy již pěkně hučel a lehce po jedenácté hodině už tu mohlo být tak tři tisíce lidí. Snažil jsem se vše tak nějak v rychlosti projít, pozdravit se s kamarády a známými a vyhledat si pro sebe co nejlepší pozici na celou, s napětím očekávánou, noc.

Při dohrávajícím Chris Sadlerovi, který  plac zásobil remixy Kosheen a jinými vypalovačkami, jsem také pocítil sílu zvuku, jenž zde byl nainstalován. Bylo to tu opravdu nazvučeno ohromně! Nejen do středu haly, ale i do boků a na každém místě v hale bylo opravdu slyšet vše, co mělo být, se silou, jež dávala uším docela zabrat. Chris Sadler předvedl to, co nyní hraje a prezentuje. Některé věci mám rád, jiné se mi zase až tolik nelíbí, ale Chris hraje především tak, aby oslovil publikum, které má na současných tanečních akcích převahu, a tím jsou mladí, v progressive house spíše orientovaní lidé. Já se teprve rozkoukával, tudíž k hraní neměl žádnou výtku a mohl si už jen konečně stoupnout na levou stranu ochozů, kde jsem se rozhodl setrvat až do samého konce párty...

Na pódium dorazil Jon Rundell, parťák Carla Coxe, DJ, jenž patří pod Intec a člověk, který začal diktovat tempo, které mám tolik rád. Jon Rundell nás rozpohyboval ihned prvním trackem a já jsem při poslechu stále přemýšlel nad tím, jaký zvuk mi to připomíná. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale tohle techno mi připomínalo přesně tak skvěle zahrané sety, jaké odehrál například Adrian Hour na Svojšicích či na Eric Prydz Festivalu. Přesné mixy, úžasné taneční techno a valivý sound, jenž nám dovolil rozproudit krev a rozhýbat kolena před samotným mistrem. Jon Rundell byl pro mě překvapením a příjemným - bavilo mě to a snad si ho budu moci ještě někdy někde poslechnout...

Mezitím jsem si koupil nějaké pití na baru a nečekal ani minutu. Vše bylo rychle a mile odbaveno a když si šel člověk odskočit na WC, trvalo to jen o malinko déle, a to jen díky tomu, že na baru si nemusíte rozepínat poklopec. Prostě Kajot Arena byla připravena na mejdan perfketně a já opravdu nemám jediné výtky proti ničemu ani nikomu. Takhle by to mělo fungovat vždy a všude, za mě super! Už se tam někdo motal, už tam někdo vše nastavoval a připravoval. Kárl musí mít vše nachystané přesně a podle požadavku tak, aby do toho mohl dát vše ze svého mohutného já. Obrovský aplaus, potlesk a pískot ho přivítal a Carl se svým specifickým: "oh yes, oh yes" byl tady!

Neskutečná atmosféra a to jen přišel... Lidé si to užívali, ruce nad hlavou a první track v nich vyvolal řetězovou reakci. Všichni tančili, usmívali se, prožívali každý beat, jenž jim byl předkládán. Carl se s tím opravdu nemazal... Valil to do nás, poskakoval si za playery, hrál si s efekty a vše to podtrhovala projekce s tímto chlapíkem zabírajícím celé projekční plátno. Zazněly staré klasiky jako "Stranger To Stability" či track "Tita". Nebylo pochyb o tom, že tento mejdan bude douho na prvních místech, co se týče euforie ze setu nějakého DJe, a já se tomu nemohl divit. Musím tu zopakovat to, co jsem již prezentoval. Slyšel jsem ho již mnohokrát nejen u nás, ale i v zahraničí a ve všech případech na něj lidé prostě nezapomenou, ve všech případech Carl nikdy nezklamal... Je to DJ, který má více jak 25 let zkušeností, talent a chuť bavit lidi a je to na něm znát! Je to božský Kárl a já si jeho set užil neskutečně. Jeho dvě a půl hodiny pro něj určené utekly jako voda a najednou to bylo pryč. Prostě konec. To, na co se tak dlouho těšíte, prožijete v podstatě na pár nádechů a... Snad zase někdy.

Po Kárlovi se na stage postavila DJane Lucca a i jako mamina je pořád neskutečně našláplá. Lucca se mi opravdu zamlouvá! Na Mácháči to bylo na hlavním pódiu to jediné, co se pomalu dalo poslouchat, a tady, po obejmutí samotným Kárlem, ostudu opět neudělala. Mělo to hlavu, mělo to patu a mezi tím bylo krásné taneční tělo, které nenudilo. Občas se tam našel nějaký ten monotónní track, ale holka to má prostě zmáknuté a lidi to baví. Pomalinku na mě ale dopadala únava a jelikož jsem si chtěl počkat na svého velmi oblíbeného DJe Subgatea, šel jsem si na chvíli sednout a odpočinout si...

Subgate už tam byl. Určitě musel být velmi nervózní. Stát na hlavním pódiu před davem, který ještě před pár hodinami tančil na Coxe... Ale s noblesou sobě vlastní se toho ujal tak, že mohu jen říci: "dobrá práce, kamaráde," protože toto stálo za to. Ví moc dobře, jak a co bylo potřeba zahrát pro nenasytné publikum a jeho výživné tracky dávaly každému jedinci potřebnou dávku energie až do samotného konce. Bylo to trošku tvrdší než tady v Praze bývá zvykem, ale to by tu u nás ti rozmazlenci stejně nerozdýchali a už vůbec by to neutancovali. Brno je skvělé, tančí se tu od začátku do konce a i když davy po Coxovi prořídly, byla tu stále spousta těch, kteří mu dávali najevo, že hraje skvěle. A on hrál, to se klidně budu i hádat... Track, který mě vždy úplně vytrhne, je Mory Kante – "Yeke Yeke" - to prostě chcete tančit jak indiánský náčelník po ulovení bizona, možná i tak vypadáte, ale je to prostě krásná věc...

Hodinky ukazovaly za deset minut sedm, o půl osmé pojede vlak... Převlékl jsem si tričko, vzal si bundu a opustil stále ještě dunící Kajot Arenu. Těšil jsem se už do vlaku, těšil jsem se a byl tak spokojený. Opět ve mně byl ten pocit, který mám tak rád. Unavený, bolavý, ale šťastný. Párty to byla neskutečná, plná výborné hudby, žádných potíží a vše se povedlo tak, jak by paní učitelka ve škole oznámkovala jedničkou s hvězdičkou... Krásný podzim všem, tančete a hlavně - bavte se!

čéša

videa: ronny, Jakub Barca, Zuzana Smetanová