Ultra

Když jsem dorazil, akorát začínal Ginger. Paradogs byl poloprázdný. To je však již zvykem. Hrál tvrdě. Tedy alespoň mně to tak připadalo. Gingerovu techniku není potřeba nijak rozepisovat. Bezesporu patří k tomu nej, co se dá v českých luzích a hájích potkat. Po hodince se k němu přidal kolega z NSW a Nula2, Daho. To, co předvedli, jsem od nich dlouho neslyšel. Na Ultra měli k dispozici jenom jeden mix a 3 gramofony. Nevadí. Precizními mixy a poctivou rotací za mixem dynamicky pracovali s tempem. Dalo by se říct, že jednotlivé sekvence nebo tématické bloky oddělovala, začínala a končila pompézní gradace. Zaplňující se Paradogs jejich snahu řádně opětoval.

Na Ultra se již představili Švédi Lakebusch a Adam Beyer. Joel Mull, jehož produkce zní velmi vyzrále, spustil jak tomu bývá u seveřanů zvykem, rovnou na 3 gramofony. Hrál pestře a rovně. Často gradoval a našel si čas i pro komunikaci s clubbery, kteří byli z jeho setu chvílemi přímo uneseni. Joel, který se svou image hodil spíše do nižších pater Karlových Lázní, míchal precizně a velmi vyváženě střídal krátké s dlouhými mixy. Alespoň tomu tak bylo po polovině jeho setu, ale to už padala únava na moje víčka...

Myslím, že další pokračování Ultra na sebe nenechají dlouho čekat a jistě budou neméně kvalitní a zábavná.