Report z Music Infinity s Bersarin Quartett od abayo

Začátek koncertu byl ohlášen na půl osmou večerní a i když jsem do sálu dorazila i s několikaminutovým předstihem, ještě zel prázdnotou... Nicméně s přibývajícím časem se větší část připravených židliček obsadila a první, čtyřčlenná formace Piano Interrupted, nakonec hrála pro takřka zaplněný sál. Jejich vystoupení začalo vlastně docela nenápadně. Najednou se zpoza jeviště vynořili čtyři pánové, kteří se chopili nástrojů a sálem se záhy rozezněly jejich první tóny...



Mezi zvuky violy a basy se našel i prostor pro klavírní sólo či ambientní plochy, které v pozadí skrze reproduktory produkoval za notebookem sehnutý Franz Kirmann. Další skladba "Emoticon" měla silnější nádech "klasické" hudby, jelikož jí vévodil klavír a smyčce, a stejně tak tomu bylo u "Two Or Three Things", která je na jemných tónech postavená. O tom, že to ale tihle pánové umí i trochu jinak, jsme se mohli přesvědčit záhy, kdy nám mezi změtí zvuků pocházejících z klasických nástrojů dopřáli také pořádné hutné vybasované zvuky. To byl pro mě moment překvapení v tom dobrém slova smyslu, protože výrazná basová linka bylo to poslední, co bych od těchto hudebníků očekávala.



Nicméně čas běžel neúprosně, a když se nachýlila hodina času, kterou trávili na scéně, nadešel čas na rozloučení a jejich poslední věc. Volba padla na "The Unified Field", jež byla loni vydána na stejnojmenné desce právě u labelu Denovali Records, v jehož duchu se celý koncert vlastně konal. Pár minut před devátou večerní tak čtveřice z Piano Interrupted opustila pódium a ani delší aplaus nepomohl tomu, aby se vrátila na pódium, jelikož doba už byla vyhrazena jen pro Bersarin Quartett...

Bersarin Quartett ve skutečnosti není kvartetem v tom pravém smyslu. Za tímto pseudonymem ve skutečnosti stojí německý producent Thomas Bücker, který ale v živém vystoupení v Paláci zahrál ještě za pomoci dalších dvou hudebníků, a to s baskytaristou a bubeníkem. Takže ten, kdo se snažil zkontrolovat, jestli je kvarteto na pódiu v plné sestavě, ten se rozhodně nedopočítal. V několika prvních minutách zazněly snad ty jejich nejpovedenější skladby "Zum Greifen nah", "Geschichten von Interesse" a "Niemals zurück", tedy zejména salva pomalých a ponurých smyčců.



Nicméně další skladby už mi tak nějak splývaly v jednu, jelikož mi v nich chyběl nějaký náboj nebo možná i větší emoce. Třeba za to mohla i přehnaná očekávání, ale nakonec se musím přiznat, že ačkoliv jsem se těšila hlavně na Bersarin Quartett, nakonec jsem více ocenila vystoupení jejich předskokanů.

Na závěr zbývá snad už jen pochválit publikum. Zdá se mi, že ať zamířím na kterýkoli koncert, pokaždé se najde několik jedinců, kteří se tam přišli pobavit - ve smyslu pokecat - namísto toho, aby alespoň v hlavním čase sledovali to, co se děje na scéně. U sérií koncertů Music Infinity tomu bývá ale jinak. Ať už je to dané prostorem, který skýtá možnost odejít za zavřené dveře, tedy k baru a vrátit se třeba později, nebo tím, že je zkrátka navštěvuje publikum, které si nemá zapotřebí během koncertu vyprávět zdlouhavé historky. To je bezesporu velkou přidanou hodnotou těchto akcí, samozřejmě kromě toho, jaké skvělé hudebníky organizátoři vozí.



Třeba příště u nás bude mít premiérové vystoupení britský projekt Slowly Rolling Camera, jenž doprovodí kanadský zástupce elektronické a chillwave scény, Teen Daze. Hlavní hrdinkou té následující potom bude producentka, vokalistka a zástupkyně výborného labelu Hyperdub, Jessy Lanza. Takže si do diářů napište upomínku k 11. dubnu a 16. červnu, abyste později nemuseli litovat, že jste prošvihli něco opravdu výjimečného...

abayo

foto: Michal Hradecký