Citadela: Podvacáté. Naposledy?

Citadela oslavila v pátek své neuvěřitelné dvacáté pokračování a nutno říci, že kvůli velmi nabitému Open Air Fieldu jsem si nebyl jist, zda to co se týče návštěvnosti ustojí.

Mé obavy se naštěstí ukázaly jako liché, protože brněnské Boby bylo opět pěkně zaplněné, i když možná ne tolik, jak by si pořadatelé přáli. Jubilejní Citadela vsadila převážně na velmi populární line-up, kterému dominoval proslulý DJ a producent Ben Sims, následovaný "nutným křovím" v podání slovinského Veztaxe a sympatického černošského chlapíka Marka Williamse. Ze zahraničních protagonistů bych měl jistě jmenovat ještě pohlednou DJane Eno-C, která byla dozajista lákadlem pro nejednoho bulvárního fotografa lačnícího po exkluzivním snímku.

Připravena bylo opět spousta doprovodných vychytávek, které dělají Citadelu tím čím je a vyjmenovávat je, domnívám se, nemá cenu. Co bych snad vypíchl - velice se mi líbilo řešení pódia, na němž byly navíc umístěny čtyři sloupy z monitorů, na nichž běžela velice povedená videoprojekce, která skvěle dokreslovala atmosféru. Velice mě pobavila i zhruba čtyřmetrová "red lady" jenž se roztomile vrtěla po dýdžejově levici a rovněž velice líbivě vyznělo vystoupení formace Mighty Shake, jenž představovalo Tajemného loutkáře, který ovládá "zotročené" tanečníky. Ti se postupně osvobozují, jen aby v dramatickém finále opět upadli do moci svého pána. Toto vystoupení jsem již znal, neboť ho skupina předvedla na loňském mistrovství v diskoformacích, kde s ním slavila svůj triumf. Možná právě proto mě trošku zklamalo, že ho nemohli z nedostatku místa na Citadele předvést úplně celé. I tak to však byla parádní podívaná, která byla tím pravým ořechovým po těch hloupých módních přehlídkách, které vidíme všude možně.

Velice fajn byl i obří ventilátor umístěný u dveří na levé straně sálu, který výborně osvěžoval své okolí a vůbec vzduch v celé hale. Co mě naopak iritovalo byly naprosto vydřidušské ceny na barech (za což pořadatelé až tak nemohou) a chování barmanů, kteří si ceny zaokrouhlovali podle toho, jakou měli zrovna náladu. Trošku mě mrzela i absence line-upů, na mnohých bylo poznat, že ani neví, kdo hraje, myslet si například, že Sims je černoch, to bylo už trochu moc a přesvědčilo mě to opět o tom, že spousta lidí se jde na akci totálně zmastit a hudba, ta jde trošku stranou.

Když už jsme u té hudby, kromě Simse mě ani Veztax ani Williams vyloženě nenadchli, i když Veztax hrál hodně svižně a dynamicky a Williams zase hodně zapáleně, pořád si hrál s mixákem a dovedl si při hraní i trošku zapařit. Ben Sims nastoupil po Williamsovi a taneční kreaci skupiny Mighty Shake a dokázal že od posledního vystoupení v Čechách neztratil nic ze svých kvalit, předvedl dlouhý a hutný setík plný funky a groovy prvků, hraní si užíval naplno, fotil si rozdováděný kotel, nadšeně pózoval, zkrátka se projevil jako pan DJ, který je tu pro lidi.

I když Sims hodně pozvedl atmosféru, celý večer se nad akcí vznášel jakýsi temný nádech unylosti a utrápenosti, nálada byla tak nějak pouze průměrná, žádné bouřlivé výbuchy a nadšený pískot, chvílemi mi připadalo, jako by lidé čekali až bude konečně po všem. A to bylo asi to nejhorší. I když si zřejmě každý musel myslet, že dvacáté pokračování Citadely zkončí kasovním trhákem, podle všeho je tomu naprosto naopak. Pronájem a záležitosti kolem značně podražily a tak se dle všeho stalo něco, co by asi nikdo nečekal, hlavní protagonisté nedostali za své výkony zaplaceno a odjeli s prázdnou. Pro mnohé je to zřejmě šok, nicméně proslýchá se, že to byla poslední Citadela vůbec. Po dobré zábavě nám zbyla jen nahořklá pachuť zklamání a snad i lítost.

Kladu si otázku, jestli je tohle vůbec možné? Zaslouží si tento projekt takový konec? Na tyto otázky se snad brzo dozvíme odpověď nicméně pokud to konec opravdu byl, tak rozhodně na úrovni. Poslední Citadela se totiž rozhodně povedla a dokázala si udržet ten vysoký standard, který tak dlouho držela a to slouží ke cti pořádající agentury. Doufejme že všechno dopadne dobře a my se budeme moci někdy příště kvalitně pobavit na dalším pokračování. Doufejme...