Report z festivalu Shotgun 2014 od Sody

Festival Shotgun je dlouhodobě můj nejoblíbenější festival jak lokalitou, tak atmosférou a především hudbou, kterou nikde jinde neuslyšíte. Na Shotgun jezdíme pravidelně a změnu termínu o měsíc jsme přivítali,  i když bývalo v září krásně, ale noci byly studené, ovšem zdaleka ne tolik jako tentokrát. Páteční noc propršela téměř celá a v sobotu nás déšť také nešetřil. Vlhko a zima nás provázela celý víkend, který byl podle meteorologů ten nejstudenější za celé léto.

 

 

V pátek jsme do areálu kempu Kristýna dorazili až v podvečerních hodinách, stihli jsme si dát jen večeři a už honem na autobus na Grabštejn. Nepříjemnost hned na začátek. Já si chci užívat pohody a ne se podřizovat autobusu, který jezdí jednou za hodinu a cesta na festival trvá půl hodiny. Když jsme konečně dorazili na hrad Grabštejn, jdeme zmapovat prostor.

První přicházíme na velké nádvoří, kde se nachází hlavní stage. Tady ještě dohrává svůj open set dlouholetý resident festivalu Elektrabel live. Jaký, že to mok tady na hradě čepují? Nikde žádná cedule. Od obsluhy se dozvídám příjemnou zprávu: „letos točíme Svijany 11° za velmi přívětivé ceny. Jdeme najít druhou stage, ale kudy kam? Směrovka žádná a druhé nádvoří taky nikde, až na schodišti je rušněji, ale ochranka od dveří návštěvníky otáčí, tak co je za problém? Jdeme to zkusit a hned je nám jasno. Na druhou stage jedině bez drinku! Cože? Navíc zde  nebyl ani bar, ani záchod. No nic jsme tady hlavně kvůli hudbě a ta nemá chybu.

Druhou stage rozjíždí Peejay Panorama příjemnou deepovou hudbou. Žízeň je ale silnější, a tak zase zpět na hlavní stage, kde si  přebral žezlo Ans. Ten také nikam nespěchá a hraje spíše tech-house a minimal. Jeho set se nám zamlouval, ale ten déšť by mohl už přestat. Prostor se pomalu zaplňuje skupinkami hudebně dospělých návštěvníků. Pořád mně zde ale chybí ta atmosféra, kterou znám ze Shotgunu. Minulé ročníky by se dala krájet od začátku do konce a letos byla spíše komornější. Nejspíš to bude návštěvníky, kteří se spíš  bavili jeden s druhým a neužívali si hudby jako v minulých letech. Možná za to mohlo deštivé a studené počasí, možná někomu nesedla hudba. Jako v loni musím vyzdvyhnout set Volného průběhu. Djs míchali nejenom nekomerční drumandbass, který mám rád a který se jen tak někde nehraje.

 

 

Mezitím už na hlavní stagi hraje první zahraniční host mladičký Troy Gunner z Anglie. Jeho set byl hodně utahaný a bez šťávy  a tím návštěvníky spíše uspal než rozjel. Problém byl i zvuk, který hrál různě, chvílemi byl poměrně potichu a celou dobu tomu něco chybělo. Nebyl to ten křišťálově čistý zvuk jaký jsme znali z minulých ročníků.

Na Shotgunu se vždycky dával důraz na kvalitní projekci. Co nám ale organizátoři připravili letos to nemělo obdoby. Velká originální projekce promítaná na stěny hradu. Pecka, pecka, pecka!! Jinak to říci nejde. To musíte vidět, proto doporučiji shlédnout foto a video report. Čas se posunul a za pult nastupuje hlavní hvězda večera uznávaný Dj a  producent z Kanady Deadbeat. Ten rozhodně přitvrdil, ale na nás hrál až hodně monotónní techno. Držel se hodně výrazné bassové linky, tak jak to známe z jeho produkce. Víc se nám líbil set Layup & Raphael Kosmos. Ten byl taneční, energický s tím správným vývojem. Parádní tečka pátečního večera.

 

 

Sobotní dopoledne propršelo a ani po zbytek dne nestálo počasí za nic. Kde jsou ty roky, kdy jsme se váleli na pláži v kempu Kristýna za poslechu house music. Místo toho celý den čerpáme energii na večer poleháváním ve spacáku.

Dneska jsme už na festival jeli raději autem a o něco dřív, abychom viděli areál ještě za světla. V tuto dobu byl hrad ještě poloprázdný, ale bylo dost času prohodit pár slov s kamarády. Hlavní stage rozjížděli Volnej Průběh Djs, kteří jako obvykle nezklamali. Kvalitní deep music je na začátek jako dělaná. My jsme se ale těšili hlavně na matadora, legendu a chodící encyklopedii české taneční scény Josefa Sedloňe. Ten opět předvedl, že nám má stále, co říct! Joska míchal všechny možné styly dohromady  s razancí a  nasazení, které od něho neznám. Set měl ten správný vývoj i náboj, ode mě rozhodně palec nahoru! Po něm nastoupil švýcarský Dj a producent Frederic Robinson. Jeho live set nás úplně neoslovil, a tak jsme šli na druhou stage, kde už to válí Lena Willikens. To je ten správný zvuk, takhle zní Shotgun! Lena přivezla  čerstvý sound z Německa. Techno a minimal techno ve skvělých mixech, tak jak ho máme rádi. To hlavní ovšem terpve příjde!

 

 

Na velkém nádvoří se rozjíždí anglický projekt Akkord, Synkro předvedl nezapomenutelný set už na loňském ročníku a letos přijel i s kolegou Indigem. Hudba, na kterou jsem se těšil celý víkend je tady! Dub a minimal techno jako víno, s přesností mixů, vývojem a nápaditostí. Přesně kvůli této hudbě se jezdí na Shotgun. Konečně i zvuk hrál nahlas a čistě. Vše podtrhávala originální projekce,  kterou na jiných festivalech nemáte šanci vidět. S velkým aplausem končí Akkord. Podle ohlasů se set, stejně jako nám, zamlouval i návštěvníkům.  Jako další host až z Nového Zélandu vystoupil Consequence. Ten trochu zrychlil, což bylo v ranních hodinách potřeba, jelikož lezla teplota dolů. Chtělo to trochu více pohybu, abyste nezamrzli. Consequence  zahrál pestrý a energický set, který pro nás byl skvělou tečkou letošního ročníku Shotgun festivalu.

 

 

Zbývá akorát poděkovat organizátorům a za rok naviděnou.

 

Napsal v srpnu 2014 Sodaa
Foto Blaster
Video zde