CLANEK

 

V jaké kondici je aktuálně D´n´B scéna? (3. část)

Třetí a závěrečná část pohledu několika dotázaných v Drumandbassu stále aktivních i neaktivních lidí... Jak "scénu" vidí zakladatelka crew Bassistaz a dlouholetá zastánkyně hraní z vinylu Kan-Jacca, zástupce Shadowbox crew Stuart a bývalá promotérka klubové noci Spojuje nás DnB - Žaneta, se dočtete v následujících odstavcích...

 

Kan Jacca

Kan Jacca (Bassistaz)


Hodně dlouho jsem přemýšlela, co napsat, a mnohokrát jsem to přepisovala. Asi to bylo proto, že tyhle otázky jsou pro mě docela osobní. Vývoj té DJské scény v posledních letech zejména k té naší skupině čistě vinylových DJs úplně přívětivý nebyl. Asi se shodneme, že digitalizace hudby postupně kompletně proměnila tohle odvětví a přinesla do něj jak mnoho možností, tak mnoho problémů. Nechci tu vytahovat žádné stokrát omílané věci o tom, kdo z čeho a jak hraje, ale poslední dobou mě hrozně mrzí jiná věc... Je vidět, jak se postupně z něčeho, co bylo primárně pouze o hudbě a tanci, stává čistej business / flex a vytrácí se z toho ten feeling, že tam jde o hudební zážitek. A tím nemám na mysli konkrétní subjekty, ale
celkové pojetí hromadou zainteresovaných včetně spousty fanoušků.

Mrzí mě, že už dneska není tolik důležité, jak člověk umí své řemeslo po hudební nebo technické stránce a snadno získá úspěch i někdo, kdo je jen dostatečně virální / kontroverzní / šokující i bez toho, že by ovládal alespoň základy profese, kterou se prezentuje. Mrzí mě, že kolikrát ani fanoušci neocení super hudbu, ale jako na diskošce akorát chtějí slyšet "tu svou" a nutí DJs regulovat jejich výběry na selekci z top žebříčků oblíbených pecek. Mrzí mě, že spousta DJs se tomuhle podvoluje a ještě více tak konzervuje a zužuje ten záběr. Ještě štěstí, že to je jen jedna strana mince a pořád je tu dost lidí a projektů, pro které je hudba na prvním místě a nemyslím si, že by to mělo šanci někdy zmizet úplně.

Hodněkrát jsem si za poslední roky pokládala otázku, proč vlastně ještě v tomhle zůstávat, když mě jako té "staré škole" prostě už asi ujel vlak tak daleko, že tu krajinu nepoznávám. Proč mě prostě nemůže bavit hrát z digitálu, rozšířit si možnosti selekce hudby, přizpůsobit se, pokračovat. Asi to bude tím, že jsem prostě tvrdohlavej parchant a když mám něco ráda, biju se za to někdy až bezhlavě s rudým hadrem na ksichtě. Nevím, co by se muselo stát, aby mi to zabránilo chtít hrát. Pokaždé, když držím desku v ruce, je to úžasný pocit a když "dropne" mix a sedí to, je to emocionální orgasmus. Čistá euforie. Jenže v obýváku je to trochu jako masturbace. Chce to lidi. Hudba je totiž solidně promiskuitní prožitek. Chceš to sdílet. Ale...

Jsi DJ, který hraje na techniku, kterou dneska už nikdo nemá a když jo, tak ji neudržuje, protože na ni téměř nikdo už nehraje. Zvát takovýho DJe na akci, kde by byl jediný vinyl DJ se stalo míň rentabilní, půjčovat techniku drahé. Bookingů je tak logicky míň a ty nechceš hrát hru na lajky a ani na to s postupujícím věkem a nárůstem povinností nemáš čas. Mezitím ti vlak ujíždí s každým digital only releasem dál a dál, desky jsou furt drahý, novinek, co by sedly do tvýho vkusu a dostanou se na vinyl, čim dál tím míň a kupovat ty chtěný pecky, co se ti vlastně ani zas tak nelíběj, se ti nechce, ale hrál bys rád. Věčný dilema...

Jenže ta láska k tý muzice a k těm deskám je pořád silnější. Ten pocit, když to hraje pořádně nahlas. Ten člověk, co tančí se zavřenýma očima a úsměvem na tváři, i kdyby v tom davu byl sám. Ten obdivný pohled lidí, co dávno pověsili gramce na hřebík, když v dnešní době přijdeš na stage s bagem plným asfaltu. To tiché pokývnutí s úsměvem a pohledem přímo do očí od lidí kolem, když dohraješ svou poslední desku... To je prostě víc! Teda alespoň pro mě. :)


Stuart

Stuart (Shadowbox)

V posledních asi pěti letech pozoruju velký přetlak akcí a DJs... Na tom má podle mě největší podíl digitalizace, s tím i dostupnost techniky a hudby. Začít s DJingem je výrazně jednodušší. Zmizel tím ale ten prvotní filtr, přes který se dostali jenom ti, kteří byli ochotni obětovat čas a strávit spoustu času tréninkem a zároveň utratit hromadu peněz za vinyly a techniku. Samozřejmě, doba se posunula, sám výhody digitálu hodně a rád využívám. A taky netvrdím, že za vinylových dob bylo všechno správně. Lidi, co hráli pátý přes devátý a nevěděli, co je první doba, tu byli taky. Akorát teď se to znásobilo a kromě šikovných DJs, kteří by jinak neměli možnost vůbec začít, tu máme i hromadu pořadatelů, kteří se předhání, kdo bude mít víc cool název, víc "přehajpovanou" tiskovku a víc sledujících na Instagramu. Hraní na akci uprostřed týdne kdesi v baru pro pár lidí se prezentuje jako hlavní čas na velké halovce nebo open airu. A v tomhle všem se ztrácí důraz na hudbu samotnou, o tu má jít v první řadě.

Ono je jednoduchý někoho odsoudit na základě jeho prezentace na sociálních sítích, ale pokud v záplavě promo fotek nenajdeš odkaz na jedinej mix... Pořád se to snažím alespoň částečně sledovat, hledat nová jména i u subžánrů, které jsou mi vzdálenější než dřív. Čekám, že tam najdu něco, co mě může zaujmout. Ale dost často to dopadne stejně - zaměnitelná selekce generických tracků, mixy hrozně hustě ze čtyř přehrávačů, ale úplně bez nápadu, chybí odvaha experimentovat. Téměř se rezignovalo na to návštěvníky akcí a fanoušky nějakým způsobem vzdělávat, ukazovat jim nové směry a podněcovat zájem. To, že jednou za měsíc hodíš na FB odkaz na track z UKF s popisem "mrda", "mrdička" nebo "dupačka" se nepočítá. Málokdo přijde s jasným konceptem a směrem, v tomhle plavou i ti největší hráči na scéně, kteří by ten směr měli nastavovat a scénu kultivovat...

Ve Stanjahově textu v prvním díle byla spousta zajímavých postřehů, některé jenom špatně uchopené. A něco, s čím se já neztotožňuju. Někdy obsahem, někdy jenom formou, jakou to bylo podané. Spousta reakcí byla oprávněných, některé naopak potvrdily to, o čem se tam píše. Často se tam opakovalo, že tenhle text je jenom snaha o senzaci, oživení mrtvého webu od zakomplexovaného pisálka... Prakticky nikdo z těchto lidí neznal jeho předchozí práci - velké množství článků, rozhovorů i se zahraničními umělci, reportů z akcí, troufnu si říct, že ve většině případů ve vysoké kvalitě. A tohle je důležitý feedback pro nás, co vytváříme jakýkoliv obsah o hudbě a snažíme se vybírat to, co je podle nás kvalitní a zajímavé a posílat to dál do světa. Jsou články na webu opravdu mrtvé? Ať už se bavíme o Techno.cz nebo Shadowboxu. Jakou formou to dostat mezi současnou generaci posluchačů mimo vlastní bublinu podobně smýšlejících lidí? A je o to vlastně vůbec zájem?

Ještě bych se zastavil u té zmiňované ehm, ehm "neuro žumpy" a ukázal svůj pohled... Drumandbass mám rád hlavně pro jeho pestrost, inspiraci a vstřebávání prvků z úplně odlišných žánrů, nejen elektronických. Tohle už se mi u současných tvrdších poloh Drumandbassu hledá pořád hůř, narážím na to ve druhém odstavci. Zajímavý track dost často zabije styl mixování, kdy se to změní v jeden velkej zvukovej bordel. To je jenom osobní povzdechnutí nad tím, kterým směrem ten posun šel, že se z toho vytrácí to, co mě na tom dřív bavilo a k Drumandbassu přivedlo. Přirozený vývoj, ok dnboomer, se stim smiř. Mířím tím ale ještě trochu jinam. Jak minimalizovat otázky jako "Ňáký neura, kámo?" na začátku liquid funk mejdanu a dávání rovnítka mezi jeden směr a Drumandbass celkově u nemalé části posluchačů? Jde to vůbec? Protože "Drumandbass jako Drumandbass" neplatí a pokud jdeš v pátek do klubu s očekáváním celonoční plechařiny, tak tě Calibre jistě nenadchne. Obloukem se vracíme ke zmiňované malé snaze publikum vzdělávat...

Představování DJs a producentů, jejich tvorby, jejich motivace a pohledu na věc, větší propojení promotérů s hudebními weby a platformami na sociálních sítích. To mi tady chybí. DJs by se měli víc zaměřit na tu selektorskou část, ne jen technickou. Ukázat, že kdyby před dvaceti roky nevzniknul tenhle track, nad kterým spousta lidí ohrnuje nos, nebylo by ani to, co je teď tolik baví. Pokud jdu víc do hloubky, zjistím si něco o historii daného žánru, začnu k tomu mít jiný vztah. Jasně, na lidi, kteří si stěžují, že 150,- Kč za vstup na mejdan se zahraničním headlinerem je moc (protože pak nejsou peníze na piko), to efekt mít nebude, ale jinak tam ten prostor pořád vidím. Zdá se vám všechno tohle naivní a idealistický? Nepopírám, s tímhle přístupem v životě narážím dost často...

Ale abych to zakončil pozitivně. Pořád tu existují lidé, kteří výše popsané naštěstí nepotvrzují, v Praze i v regionech. A vypadá to, že je jich víc, než se na první pohled může zdát. Takže můžeme chodit na akce, kde je citlivě poskládaný line-up, kde hrajou DJs s přehledem a zajímavou selekcí, vidíš nadšení a zápal pro věc. To se pak projeví i na celkové atmosféře. I když se pořád víc a víc orientuju na další žánry a škatulky, ať už jako DJ, tak jako posluchač, Drumandbass je pro mě pořád srdcovka. A přestože je spousta věcí, co mi vadí, pořád stojí za to tyhle lidi jakkoliv podporovat a být toho součástí. Zvlášť v aktuální nelehké situaci...


Žaneta

Žaneta (zakladatelka projektu Spojuje Nás DNB a bývalá promotérka stejnojmenné klubové noci)

Jako zakladatelka Spojuje Nás DNB a promotérka jsem se k definitivnímu odchodu ze skupiny tehdy ani nevyjádřila... Proč? Možná to vůči některým nebylo fér, ale uznala jsem, že je to v podstatě jedno. Přišla jsem o veškerou chuť v tom pokračovat a i o to vám něco vysvětlovat. Každý by si měl sáhnout do svědomí. I já. Dávno už SNDNB nebylo, co bývalo na začátku. To nadšení pro vás něco dělat ve svým volným čase, vymýšlet pro vás něco nového, zvát DJs, které jste u nás v ČR ještě neslyšeli, to časem zmizelo... Zmizelo díky celé komunitě a tomu, kam to celé spěje. A to nemluvím jen o návštěvnících akcí.

Možná za to můžou lidi, co dnes na párty chodí proto, aby se zrušili a nedokážou ocenit hudbu jako takovou. Škatulkování DJs a tím, že se urážíte navzájem jen kvůli tomu, že někdo z vás poslouchá liquid nebo jump up. Chápu, že ne každému sedne určitý subžánr, ale nikdy nepochopím to, jak se díky tomu k sobě dokážete chovat. Ale abych nepsala jen o negativních věcech... Řeknu vám, že mi chybí a ráda vzpomínám na ty začátky. První tři roky v Crossu, kdy jsme dělali "Spojovačky" ještě společně s holkama (Sašou a Lin) a spolupracovali s majitelem Crossu Kenzem. Kdy byl nařachanej Cross, kdy jsme s váma pařili, kdy jsme slavili výročí SNDNB. Kdy jsme na skupině všichni působili jako "rodina."

Já věřím, že díky těmto časům, co nastaly, si snad, až bude po všem, začnete více vážit toho, co pro vás promotéři, DJs a majitelé klubů dělají. Jelikož není jednoduché takovou párty uspořádat... A nejlepší odměnou jsou pozitivní vibrace od vás a podpora. Jsme si všichni rovni, ať je to návštěvník klubu, promotér, nebo DJ. Každý z nás umí něco a jako celek dokážeme pak vytvořit nezapomenutelnou noc a super vzpomínky. Děkuji všem, co nás podporovali, co si s náma užívali párty a všem, co se s náma na celém působení SNDNB podíleli...

Závěr

Od spousty lidí slýchávám názor, má-li podobný článek, kde několik lidí, kteří se v Drumandbassu řadu let pohybovali nebo nadále pohybují, nějakou vypovídací hodnotu o scéně jako takové? Pro řadu lidí asi ne, někdo se však nad tím může pozastavit a zamyslet se, proč ten či onen píše něco takového. Často jsem v komentářích na první část četl názor, že pouze brečíme nad tím, že nám to v Drumandbassu nevyšlo a snažíme se na sebe nějak upozornit. Za sebe mohu s čistým štítem říct, že jsem DJing i psaní článků měl vždycky jako koníček, nikdy se tím neživil a nemám potřebu se tím někam tlačit. A vím, že i ostatní, jejichž příspěvky jste četli, to mají stejně. Osobně si myslím, že jednotlivé příspěvky a následné reakce o "scéně" něco vypovídají. Každý máme jiný názor a pohled na "věc", s nímž mnozí nemusí souhlasit a nesouhlasí, jelikož také mají ten svůj "jediný" správný názor. Zatracovat někoho za jeho pohled, který se někomu nemusí líbit, je snadné, pokusit se nad tím zamyslet, je věc jiná. Takže co se tímto článkem vlastně změní? Troufám si tvrdit, že zcela určitě nic...


stanjah (Liquid DnB Crew)

foto: archiv

 
 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016