Kinetic

Často si kladu otázku, zda tzv. diskotékové prostředí má něco společného s klubovou subkulturou. Samozřejmě že společných aspektů se najde spousty, stejně tak i těch rozdílných. Pokusil jsem se na věc podívat konkrétněji a přímo v terénu na party "klubových rozměrů" s názvem Kinetic v prostorách diskotéky Paluba v Soběslavi.

Na místo dorážíme dopravním prostředkem typu Shade okolo dvaadvacáté. Škodovku bleskově zasuneme mezi dva vytunněné stroje nejmenovaných značek. Při dalším průzkumu terénu zjišťujeme, že tu opravdu málokdo jezdí "obyčejným" autem. Mezi takovým množstvím přeplastovaných bouráků vypadá spíše naše škodovka exoticky.

Krátký pohled na vstupní otvor do Soběslavské Paluby se také příliš nevymyká mojí představě o nevázané diskofilárně. Skycanoon na střeše vypadá z dálky fakt super, ale stále mě utvrzuje v tom, že v stupuju někam, kde jsem se už pár let nevyskytnul.

Uff mám to za sebou. Pánové v tílkách, zvírazňující některé jejich muskulaturní partie, ochotně škrtají mé jméno na připraveném cáru papíru. K mému milému překvapení mě už u vchodu vítá pořadatel této akce - Groove Dan. Po krátkém pozdravu míří moje kroky přímo do víru dění.

Prostor jako ze škatulky, všude "vymydlíno" a ze všech stran na vás dýchá atmoška, která se nechává slyšet o nemalých investicích. Na taneční floor pojmoucí zhruba nějakých 100 tančících mi zvuk připadá malinko předimenzovaný a trochu "uřvaný", přesto si na něj během pár okamžiků zvykám. Celý úvod jsem hodně ovlivněn náhlou změnou prostředí z venkovního mrazivého skoro ticha. Ale rychle zpátky ke "klubu". Světla jsem příliš nekoumal, ale sem tam scan, sem tam menší hlavička. To vše v míře vcelku ideální vzhldem k rozměrům této místnosti. Nejvíce mě zaujala asi širokoúhlá plazmová obrazovka vedle flooru kousek o stanoviště DJs, které je trochu neomaleně umístěno blízko vchodu do šatny pro go go, tudíž si svého klidu moc neužili.

Moje počáteční rozkoukávání trochu poznamenalo hudební vjem prvních mužů za gramofony, kterými se stali již zmíněný Groove Dan a Efendy ve společném ping-pongu. Oba se, myslím, doplňovali velmi dobře, protože jejich styly se liší. Dan dává přednost spíše melodičtějsím housinám a Efendy se blíží spíže stylu "mokrému a tvrdému". Rád také kombinuje vše možné dohromady. Málokdy však chybí hraví zvuk, tribal podklad, časté vokály a hlavně to co dává hudbě duši - melodie.

Zkoumání klubu jsem ukončil jak jinak než na baru, kde jsem se snažil objednat presso, ale než si mě někdo z personálu všiml, uplynula snad celá čtvrthodina. Nic naplat, tímhle si sice moc příznivců nezískají, ale kavčo bylo dobré. Konečně jsem se také dostatečně probral a rozkoukal. To zrovna mixování přebíral Brňák Motka, který má asi největší podíl na zvýšení adrenalinu nejen v mé krvy. Jeho hraní energii rozhodně nepostrádalo. Na něm samotném jsme mohli pozorovat výborné naladění a chuť do lidí pumpovat, co jen se vejde. To naznačoval i celým svým tělem, totiž širokým rozsahem kývavých pohybů. Co se týče volby desek nemám co vytknout. Co vinyl to hudba pro mé zhýčkané poslechové ústrojí. Jemné trancové melodie zamotané do spíše hauzíkových rytmů, valivý kontinuální beat bez zbytečných "brzd". Občas nějaká hitovka, ale ač jsem většinu desek z jeho repertoáru neznal, hitový potenciál měla snad každá. Hudba pro dobrou náladu - DJ Motka - pro mě rozhodně vrchol večera.

Největší star pro všechny měl být asi Michael Burian. Jak jinak, vždyť při vyslovení "Electromajk", každý Jihočech zpozorní. Ty časy jsou už ale dávno pryč a místo nadýchané trance music teď valí wet'n'hard a progressive. Michal si do Soběslavi přivezl dvě zásadní věci, totiž Final scratch a horečku. Ta ho nakonec neovlivnila natolik, aby hraní na poslední chvíli zrušil, takže jsme si ho mohli poslechnout i v inkriminovaný den. Na jeho hraní z Final scratche bylo super, že všechny názvy tracků se dali jednoduše přečíst z monitoru notebooku bez zbytečného kroucení hlavou nad roztočenou deskou :o).

Michal bohužel patří mezi ty DJs, kteří často bývají "odbýváni" slovy jako standard a podobně. Díky zmiňovanému revolučnímu náčiní dostal jeho set možná inovativnější rozměr, přesto si nemohu pomoct, ale nic převratného jsem neregistroval. Jeho set mi připadl až moc tvrdý. Po nějakých pěti hodně podobných deskách přišla nějaká ta hitovka (Blow me atd. plus několik celkem zdařilých remixů spíše techno věcí navlečených do progresivnějšího kabátu). Lidí na parketu samozřejmě plno. Bylo vidět, že spousta z nich přišla právě na pana Buriana, protože ve tři hodiny, kdy Michal končil a najížděla první Denyho deska, jsem si připadal už poněkud osiřelý i uprostřed dění.

Deny - co k němu dodat: Jihočeská stálice, pardál, který už má něco za sebou, člověk, který stál za legendárním a klubem Bunkr v Táboře. Prošel si toho už jistě dost a díky tomu může nabídnout to co málokdo - skutečnou taneční muziku snad pro každého. Oldskoolové placky staré dobré Anglie a novější věci. Všechno křišťálově čistá housová hudba, při které se není možné mračit. O začátek setu se postaral černý vinyl s podpisem všem známého Puff Daddyho, tentokrát s hodně pozměněným feelingem. Joo doby rapových kousků za časů  Missing you jsou už asi dávno za ním. V současnosti dodal svojí produkci pořádnou dávku progresu o čem svědčí i název tohoto dílka - Let's get ill. Naštěstí všichni zůstali zdraví a mohli se až do konce věnovat tanečním radovánkám. K těm k závěru přispěl i Groove Dan, který Denymu ještě půjčil několik skočných kousků do setu a později mu to nedalo a taky přiložil ruku k dílu. Samotný konec byl v plánu snad kolem páté, ale v půl šesté, kdy jsem Palubu opouštěl se ještě hrálo.

Této velice zdařilé "diskotéce" jsem tedy dal sbohem a jal se hledat naše přibližovadlo na poměrně rozsáhlé parkovací ploše před music klubem. Příliš úsilí mi to nezabralo, to jsem musel věnovat spíše buzení dvou zjevů v našem autě, ve kterých jsem naštěstí poznal své kamarády. Ještě jsem je vyvedl z omylu, kdy se snad vlivem koniunkce Saturnu s Jupiterem domnívali, že jsou maximálně tři ráno. Po té co mi bylo uvěřeno, už nic nebránilo padesátikilometrovému výletu do teplých pelechů...

Na závěr se vrátím k otázce zmíněné v úvodu a musím říci ANO - diskotéky a klubová hudba k sobě patří. Někomu by možná mohlo vidět, že se tu míchají lidé ruzných názorů a myšlení, ale záleží na tom... Když všichni skáčou na parketu o 106 při hudbě, která evidentně baví všechny, pak není co řešit. Dále "radikální diskovilové", kteří sem přijdou dejme tomu ze zvyku, zjistí, že není jenom božský Gi Gi a Kristýna Agyléra. A pak i s nimy můžeme počítat na příští akci pro ně jistě alternativního ražení.

Nutno dodat, že celkově se Danovi tento Kinetic povedl. Lídí bylo úplně doslova akorát. A já zas měl po delší době možnost celou noc sledovat maximálně bavícího se a vysmátýho promotéra, SUPER :o)

LET'S FUN