When I say Artful, you say Dodger!

Tohle zvolání, které v Radosti z úst MC Alistaira zaznělo opravdu mnohokrát a stalo se nekorunovanou znělkou pátečního UKG mejdanu, mi bude znít v uších ještě hodně dlouho. A není se čemu divit! Současná sestava spolku Artful Dodger totiž převálcovala a smetla (v dobrém slova smyslu) na UKG nažhavenou Radost ve velkém stylu a nejenom já na ní budu vzpomínat, co živ budu! Ale začnu pěkně od začátku…

Poměrně smutným údělem každého UKG fanouška v Čechách je fakt, že na kulturní vyžití za pomocí muziky, kterou zbožňuje, si leckdy musí počkat opravdu dlouho. Naopak velmi veselý je fakt, že když už se dočkáme, stojí to obvykle za to! V Čechách nám sice zahráli lidé jako MJ Cole, Wideboys či Karl Brown, což je samozřejmě fajn, ale k dokonalosti tohohle seznamu nám pořád chyběla účast komerčně snad nejúspěšnějšího projektu v oblasti a historii UKG vůbec: Artful Dodger!

Tento pátek se však nemožné stalo naprosto reálným a britský projekt se nám konečně odhodlal předvést na živo své hříšné “boogie“. Pravda, v trochu nečekané sestavě… Pro ty, co se o UKG music trošku zajímají, asi nebylo překvapením, že se nedočkali příjezdu a následného vystoupení Petea Deveruexe, který své působení v AD ukončil a celý projekt a s ním spojené aktivity přenechal druhé půlce projektu Marku Hillovi. Ovšem ani ten nedorazil! Pokud se nepletu, PD se v současnosti věnuje trochu jiným hudebním stylům, než je UKG, ale proč nedorazil Mark Hill, toť pro mě záhada. Celé to pro mě začalo trošinku zavánět pořadatelským podrazem... Místo Marka Hilla se za gramofony objevil nenápadný chlapík jménem Dave Low v doprovodu MC Alistaira, dvorního MC Artful Dodger a mladičké a velmi nádherné zpěvačky Anniky Gabbitas. Nicméně, jak jsem se dozvěděl na webových stránkách Bély En (www.belaen.net), Mark Hill si přizval do svého projektu nové posily a současným producentem skladeb Artful Dodger není nikdo jiný než právě zmiňovaný Dave Low.

Přiznám se, že jsem se před tímhle dýchánkem obával davů. „Obával“ je vlastně celkem slabé slovo, měl jsem z davů přímo hrůzu! Když jsem ale v pátek dorazil v půl dvanácté do poloprázdné Radosti (je to skutečně na mejdan tak brzo?!?), tak mě naopak napadlo, že potencionální UKG párty roku by mohla být v ohrožení. Za gramofony se právě nacházel Béla En a já přemýšlel, proč během parádního setu plného naprostých lahůdek taneční parket zeje prázdnotou… A jak je možné, že v pátek v půl dvanácté večer je Radost poloprázdná, když nám na svojí českou premiéru dorazil po MJ Coleovi nejúspěšnější a bez debat nejzásadnější projekt celé éry UKG! MJ Cole tenhle problém s předpůlnoční návštěvou neměl, o Speadfreaks v Mecce ani nemluvím…

Po půlnoci se klub začal pomalinku ale jistě zaplňovat a mě to začalo čím dál tím více táhnout k parketu. Co bych to byl ostatně za sexy bonbónek, kdybych se nezačal do půl jedné vlnit :o) Jak už je u Bély zvykem, ani tentokrát nezklamal! Jeho set byl velmi příjemný, zábavný a celý se nesl ve znamení precizních mixů a kombinace více i méně známých garážových tracků. Když zazněla má oblíbená „popina“ Time After Time, náladu mi už toho večera nemohlo zkazit vůbec nic. Ale když Radostí zazněl botleg „Doom´s Night vs. I Like To Move It“ od projektů Azzido Da Bass a Real 2 Real, napadlo mě, že jsem se před tímhle mejdanem měl radši jít připojistit! :o) Celé to začalo zavánět pořádným peklíčkem a jak se později ukázalo, byl to jen předkrm. Díky Bélově odvážnému setu se kolem jedné hodiny ráno parket celkem zaplnil, násoskové od barů se přesunuli k podiu a publikum tak bylo připraveno přivítat hlavní hvězdy večera.

Od prvních momentů vystoupení Artful Dodger se na podiu rozjela hodně odvázaná show. MC Alistair rýmoval až se z něho kouřilo, nebyl to žádný začátečník a rozhodně se nestyděl navázat kontakt s publikem, naopak si s ním velmi elegantně hrál. MC Alistair se toho vůbec celkově nebál, ke konzumaci alkoholu nepřistupoval s o nic menší odvahou než ke svým rýmům. Když jsem pozoroval, jakým poměrem si míchal vodku s red bullem, měl jsem o něho trošku strach a celkem by mě zajímalo, jestli byl k ránu na hadry víc Alistair nebo já! :o)

Dave Low během celé show zůstával spíš v pozadí, ani to mu ale nezabránilo nekompromisně do nás valit parádní desky a pěkně s námi zamávat. Mark Hill evidentně udělal moc dobře, že do AD přizval zrovna tohohle chlapíka, protože Dave během svého setu předváděl věci nevídané a jeho prsty se rozhodně nenudily, natož abychom se snad nudili my! Set byl ze začátku hodně v rytmu four to the floor a pár speed garage skladeb jako například předělávky písně Sneaker Pimps jménem Spin Spin Sugar v remixu Armanda Van Heldena. Klasických UKG desek a hitů Artful Dodger jsme se měli dočkat až později.

Sympatická zpěvačka Annika se dle mého názoru lépe sexy vlnila než zpívala. Její hlas většinou zpívající refrény hraných skladeb a sem tam volně improvizující byl na můj vkus trošku moc vysoko položený a něco mu zkrátka chybělo. S nostalgií jsem si zavzpomínal na fantastický a strhující výkon Elizabeth Troy coby doprovod MJ Colea. Její vystoupení pro mě osobně bylo naprostou emocionální bombou! O podobném účinku na publikum si Annika mohla nechat jen zdát, ale nebuďme krutí! Annika sice působila v dívčí kapele Krome Angels, ale pražské vystoupení Artful Dodger bylo pro ni premiérovým vystoupením s Djem během live setu. Když přihlédnu k této okolnosti, obstála více než na výbornou.

Jako celek působila celá současná přítomná sestava Artful Dodger jako mohutná a pozitivní energií nabitá vlna, kterou se celá Radost nechala velmi ochotně strhnout. Bylo prostě strašlivě cítit, že je celé vystoupení hodně moc baví, a to byla jasná výzva si tenhle večírek opravdu užít!

Jedním z velkých kladů téhle party, který jí činí nezapomenutelnou, byl kontakt AD s publikem. Místy v publiku vypukl tak divoký “kotel“, že jsem si připadal jak na derby Chelsea vs. Arsenal! Už ani nevím kolikrát jsem spolu s davem toho večera zakřičel v rámci reakce na MCího slova „Dodger“ nebo „Selecta!“ :o)

Během vystoupení se samozřejmě dostalo i na hymny patřící do repertoáru AD a že jich nebylo zrovna málo. Pecky jako Re-rewind, Woman Trouble nebo snad moje opravdu moc moc oblíbená Moving too fast s hodně v klidu vokálem by Romina Johnson byly vrcholem večera a s AD je odzpívala snad celá radost! To byla právě jedna z věcí, která se mi na tomhle večeru hodně líbila: klub byl plný lidí, kteří věděli, proč a na co přišli, lidé znali desky a byli schopni odzpívat celé skladby. Krásný to pocit být součástí takového publika! Současný vývoj scény v UK tuhle partu (a nejenom ji) přiměl porozhlédnout se i po jiných stylech s UKG zvukově spřízněných a tak se nám to ke konci vystoupení AD pěkně zalomilo a přitvrdilo :o) To snad ještě víc rozdivočilo publikum a podium už nepatřilo jen AD a naopak to samé platilo o tanečním parketu (modří už vědí :) Nastal euforický mumraj, jenž se stal zároveň závěrem vystoupením AD.

Po AD nastoupil za gramce DJ Braun, takže ranní porce RnB se tentokrát nekonala, což mnozí jistě uvítali. :o) Ani DJ Braun tentokrát nezklamal a jeho set byl více než příjemnou tečkou za celým večerem.

Moc bych si přál, aby páteční vystoupení Artful Dodger nebylo jejich poslední vystoupení v Čechách, ale vzhledem k neustálým personálním změnám bych se tomu ani moc nedivil… Nicméně přál bych si spoustu dalších věcí a jednou z nich je, aby řady UKG fans zesílily a nemuseli jsme čekat celý dlouhý měsíc na pravidelnou noc Sambucca! A vůbec aby na tom UKG byla naší krásné malé zemi trochu lépe. Snad se toho někdy dočkáme a UKG se i u nás konečně dočká plnohodnotného uznání, pochopení a zadostiučinění…

Závěrem bych rád vyjádřil respekt Bélovi, celé www.ukgarage.cz crew a všem lidem, kteří v pátek přišli či přijeli a podíleli se na tak úžasné atmosféře!