Gayle San na Creative

Přestože se slunný den jevil vskutku příjemně, k večeru jsou mračna stáhnuta a dešťové kapky se neodbytně vpíjejí do svršků. Naštěstí jsem se dle aktuální meteorologické předpovědi zařídil. Nejsem poté nucen čekat ve frontě na vstup, klepajíc se předstíranou otužilostí, jako někteří v tričku. Krátce po deváté však není venku zas tak početný zástup lidí (na což bych měl jednoduchou meteorologickou teorii). Tedy těch pár minut bez řádného tělesného zakrytí se dá vydržet, ba i zdraví si při tom udržet. Obligátní kontrola u samotných vstupních dveřích, kdy se detektor kovu snaží pípnutím označit místo na těle-kde obvykle nosíte svou kovanou zbraň, se tentokráte jeví taktéž plynulejší a ne tolik důkladná (i zde by se dala snáze užít má teorie s nevlídným počasím).

Do vrchní šatny je to několik strmých poschodí a tak s těžkým dechem stoupám. A poprvé si tak nějak více uvědomuji, jaký to vlastně podávám sportovní výkon během noci strávené v této budově. Supím, když vyjdu dvě patra v mém panelákovém bydlišti, a zde během pár hodin "proběhnu" těch pater mnohonásobně více. Předně v úctyhodně krátkém časovém intervalu, neboť tu oplývám motivací daleko silnější, než-li při zlenivělém domácím pohybu. Konkrétně tuto noc tak činím, abych stihl začátek hraní mistra Toky-ho, ohlášeném již na desátou večerní.

Nechci se nikterak chvástat, ale schody jsem vyšel v dosud nejlepším čase a měl tak dostatek času k poslechu neznámého předskokana. Tempo a razantnost si ovšem "bezejmenný" zvolil neskromně a tak jsem byl při vstupu vážně na vážkách, zda-li už to nehraje řízný Slovák. Nehrál, ale za to už se obratně pohyboval na vyvýšeném těsném pódiu a profesionálně si připravoval pracoviště k potřebě své-tedy sluchátka, kufry s deskami, sklenička tvrdšího destilátu atd. Zpočátku vlažně obsazený klub (Paradogs, většina jinčích pater je v mé upřímné nepřízní-tedy krom toho úplně spodního-Café a svrchního-Chillu) se s nástupem Tokyho opatrně zaplňuje přicházejícími a po nepříliš vzdáleném čase již pokukuji po snad fungující klimatizaci. Stačí pár desítek lidí a trocha pravidelných rytmických ohybů končetin, kteréž kmitají do obvykle zběsile bijícího taktu a vypotí tak z těch pár těl obdivuhodné množství vlhkosti do vzduchu. U stropu si všímám oplechované skříně, z které vane mírný, přesto notně osvěžující vánek. Klimatizace je nejspíš uvedena v činnost. Avšak činí se jen v marné snaze udržet uvnitř klimatické poměry jiné, než-po většinu noci silně připomínající ty-subtropické. 

Toky je Slovák a výtečný producent, který si za pár let hraní s mix-pultem (a syntezátory) vytvořil okolo své osoby "uctívaný" kult . Jeho vystoupení jsou pověstná svou energičností. A byť tentokrát Jura plnil (pro něj) atypickou roli prvního hráče z line-upu, nepodlehl svodům k mírnějšímu úvodu a počal zcela osobitě a nekompromisně diktovat svou vizi techno hudby. A že Tokymu rozumí většina v sále je znát hned po pár deskách, kdy se zpočátku vystrašeně, posléze asertivně hlučně ozývá tančící chumel. Zazní pár notoricky známých skladeb (Female - Because of the night, Olga+Jozef 8), ba i jedna z mých srdcových, jejíž mého je mi však dosud velkou neznámou. Každopádně jeden z nejoriginálnějších akustických prvků v Tokyho setu jsou desky (a často vyprodukované jím samým) mající "nerovnou rytmiku", tedy rozhozený 4/4 beat, kterýž zaduní nikoliv v přímé řadě, ale tak že jeden vždy jakoby chaoticky klepne nečekaně dříve. Mám slabost pro tento zvuk, ale popravdě si vrním blahem po celý set, kde převládá zpříma tepající záchvěv z pásem hluboko-zvučných.

Opomněl jsem věnovat pozornost pořadí vystupujících a tak jsem trošku v rozpacích, když nevidím dlouhovlasou krásku kroutíc šavlemi, ale silně krátkovlasého Pietra stavějíc svou live-act aparaturu. Pamatuji, že Gayle San vynechala hraní na jednom z Mácháčů (01), a tak jsem nikoliv bezdůvodně znejistěl. Stačilo se však optat sdílného pána od světel a hnedle se mi vrátil klid do duše, patřičně posilněn vůní zakázané rostliny. Hodina s Pietrem utekla poměrně svižně, neboť oproti rozporuplnějším hraním v minulosti nám nyní pustil záživný, nenudící materiál a dá se říci, že mi činilo radost jej poslouchat a aktivně se na něj kolébat.

Gayle San. Míšenka, exotického a neskonale přitažlivého zvření, je původem z ještě více zajímavého Singapuru. Dosud nikterak výrazněji proklamovaná producentka objíždí svět a prezentuje se nesporně zručně při promíchávání vinylů. Lačně hledím vpřed, zatímco se rozeznívají první tóny jejího představení, a nemohu si nevšimnout okázalého (vzhledem k malosti prostor) barevného laseru. Dá se tedy každopádně říci, že jsem byl po celou dobu jejího působení na pódiu, pokud to takto mohu vyjádřiti, audio-vizuálně uspokojen ;o) Zatímco první hodina setu zní pestře a s jakýmsi pomyslně veselím nádechem, tak ta druhá část je monotónní, surová a jistojistě svou živelností utančila nejedno tělo v klubu.

Poslední z plejády gramofonových mágů je místní Aton, kterýž si patrně svou kariéru teprve buduje. Což nemyslím nikterak nechvalně, naopak v dobrém slova smyslu bych zdůraznil jisté schopnosti pro nadcházející i "mimo Lázeňské" působení. Navázal na zběsilou těžkotonážní jízdu předchozí kolegyně a plynule tak převzal otěže nad pohyby již očividně vysílenějších skotačících. Ti si museli libovat, protože z jeho hraní čišel spád a neutuchající příval hutných beatů a nejspíš i proto si v půl šesté ráno žádá několik desítek "skalních" přídavek. Aton je však neoblomný a namísto další desky vytahuje kabely z mix-pultu ;o)

Zbývá pochvalně dodat k pořádajícím, že nepolevují od zvaní opravdu obstojných jmen na poli techno muziky. Ale i tak bych kriticky zmínil příliš stereotypně tvořený doplňující line-up. V něm se za poslední čas nevyskytl jiný hráč než z řady: Aton, Pietro, případně Orbith. Jsou to nesporně kvalitní muzikanti, ale ocenil bych inovaci při sestavování a třebas taková Lucca tu dlouho nehrála, a jak je to šikovná holka! (uvědomuji si, že jsem nedal zrovna zdárný příklad inovace, ale.. zmínil jsem tu co se mi osobně momentálně tuze líbí ;o)

A teď textový koutek pro ty co do klubů nechodí jen za hudbou, tancem a děvčaty, ale třeba i za sportem, kulturou a degustací (vznešeně psané a s nadsázkou myšlené). Sportovní vyžití je v Karlových Lázní umožněno i jinak než pohybem po schodech z patra do patra a tak je kupříkladu dole místnost s několika stolními fotbálky. Jsem vášnivý hráč a taktéž ovšem i plameně kritický vůči technickým závadám na "hřišti". Zde jsem absolvoval několik bouřlivých bitev a u obou dvou použitých stolů drhne tyč zadního hráče, což velmi znesnadňuje jinak oblíbenou aktivitu - zabránění vstřelení míčku do branky. Kultura se nabízí na několika volně přístupných počítačích. Jsou vybaveny internetovým připojením a jako domovská stránka je prioritně nastaven web Karlových Lázní, z něj však můžete snadno-přepsáním cílové adresy-přejít na stránky opravdu kulturní.. A poslední kratochvíle, co se nabízí k prožití, je degustace, tedy ochutnávání nejen alkoholických nápojů. Ceny jsou v klubu poměrně vyvážené a nikterak nepohoršují. Jen se tu provádí taková malichernost. A to že po zaplacení zboží na baru objednaném, Vám barman(ka) musí k nákupu přidat i účtenku. Dělá to neplechu v peněžence, bordel pod barem a připadáte si rozhodně jinak než v nočním klubu - tedy je to jiné než když Vám sympatická barmanka podává chutný kalíšek vodky (protože zde k němu přidá i cár uhlazeného papíru s cenou, datem, dokonce i přesným časem.. a dalo by se toho určitě i zneužít k osočení vytipovaného jedince z nadměrného pití ;o)

Vskutku nebezpečně se mi jevily kousky některých vydatně zmámených při pokusech o tanec na jakémsi zábradlí v samotném klubu. Nejenže je potřeba akrobacie k dosažení těchto míst, ale předně je všude tak vlhko (klouže to) a při hypotetickém pádu by proletěl takřka o patro níže. Hrdinsky jsem "zachránil" jednu dívku od pádu do jámy lvové a raději než riskovat polámání jejího pohledného těla, vyzval jsem ji zavčas pobídkou k noční procházce a lehu v patře nejvyšším. Tím se obratně dostávám k popisu velké místností, připomínající obývák pro kolektiv přibližně sta známých, vyhrávající uklidňující ambientní zvukové plochy. U stropu se pootáčí lopatky větráků. A pod nimi jest spousta nahodile rozmístěných gaučů (okusil jsem jich mnoho a dosud se mé pozadí setkalo jen s vytříbeně pohodlným posedem), které jsou uskupeny i v různě intimnější zákoutí, ale zároveň Vás mohou snadno seznámit s dvojící sedící v protějším sofá (čerpám téže z mnoha nikoliv hypotetických prožitků). Zkrátka místnost plná společenských aktivit kterou je radno navštívit.

Pěkný týden...