Report z Exposion

Otázka na úvod, copak je to za zvláštní den? Žijeme v České REPUBLICE, kde z nenadání povstane moravská MONARCHIE -  Kingdom a do metropole říše Čech dorazí na státní návštěvu KING tranceu – PvD. Napěchováním do jedné hlavy vzniká přemíra informací, která logicky ústí v kompresi a následný výbuch – hurá je tu Explosion – menší, zato milejší a hlavně doma!

Rodnou jihočeskou hroudu navštěvuji po dlouhodobé „exkurzi“ po hlavním městě. Kroky ufonní směřují bez váhání přímo na výstavní plochu Českých Budějovic. Tentokrát akce mění stanoviště (dříve pavilony F1 a F2). Stěhuje se do prostornějších a na pohled barevně příjemnějších U1 (techno stage) a U2 (house’n‘cool music). Pavilony lehce připomínají dvě obří stodoly (rozloha 2,5 krát větší než původní „Efka“). Umístění techniky v obou halách se v jednom shoduje. Zvučí se na šířku. Dociluje se tak efektu plného flooru a hlavně všude po stranách není nouze o prostor k relaxaci, či úniku do temného koutu. Na druhou stranu se také lehce mohlo stát, že ztráta orientace zapříčinila bloudění po tmavých zákoutích a hledání ztracených přátel.

Sedmý díl Exploze nabídl opět o něco širší doplňkový sortiment. Obrovskou plochu obou pavilonů se podařilo alespoň opticky zmenšit a obohatit několika stánky s různým zbožím, či službami. Premiérově se zde objevuje stánek známé módní značky s party oblečky Radiance. Ke standardu jihočeských parties se řadí testování extází a drogová poradna (jihočeský streetwork), a je to dobře. Doufejme, že opravdu plní svůj účel a lidé začínají více přemýšlet o chemických party-aditivech. Kdo se chtěl přikrášlit, mohl zaplnit některý z otvorů na svém těle piercingovou náušnicí. Většina z vás však určitě plnila otvor ústní na některém z bohatě zásobených barů (tentokrát bylo co pít až do samého rána). Z dalších zpříjemnění zmiňuji ještě čajovnu a obří nafukovací půl-plechovku nejmenovaného drinku, která posloužila jako VIP rest-place.

Na závěr si nechávám náš firemní stánek, který doufám také přispěl svou troškou do večera explozivního. Prodávaly se trička a mikiny, ovšem mnohem výraznějšího zájmu se těšily (pro některé z vás) tajemné ampulky s ještě záhadnějším obsahem. I mě samotného překvapilo, jakou rychlostí tento stimulant mizel z pultu. Speed 8 tedy chutná a soudě dle vašich reakcí (časté úsměvy a palec zdvižený vzhůru) i funguje. Avšak nejžádanějším artiklem nejen na našem stánku byl obyčejný úsměv. V tomto směru mě Explosion hodně bavila. Moc milé, díky přátelé.

Party Explosion si postupně vytvořily svůj vlastní koncept dvou stageí. Společné měly a mají jeden jev: vlídnější, milejší a příjemnější atmosféra vždycky vládne na menším housovém flooru. Výkonné barevné pary, dva velké scany a několik volně zavěšených lampiónů vykrášlily rozlehlou halu a opticky ji zmenšily, tak že i na velkém prostoru panovalo barevné až klubové klima. S kým jsem v průběhu noci mluvil, potvrdil mi můj celkově lepší dojem z houseové stage. Dokonce i go go tanečnice se zde vlnily raději než na technu.

Hudební stránku na svá bedra převzali DJs z Jihu, z Plzně a Prahy. Startoval James Cook s progresivní hudbou a častými tranceovými motivy. Tady jsem slyšel spíše údernější kousky apelující na roztančení publika od prvních chvil. Dále Bit Bob - malý vzrůstem, zato s velkou chutí hrát, načež také hravě hrál. Půdu pro tu noc nejtanečněji hrajícího Dana Cooleyho připravil Lumiére, aby pak Dan vyzval k pohybu zůčastněné i přicházející.

Ke konci se vše vrhlo do výborné přehlídky historie melodické tanenční muziky. Housiádu počal Deny, který bavil, baví a určitě ještě bavit bude. Za všechny jmenuji Insomnii od Faithless, po které rozhodně neusnete… Konec totálně ovládl Molczik, kterému později ještě sekundoval kolega Home. Jimi podaný pinčes není rozhodně k tomu, aby se ho někdo snažil chápat. Kluci ukázali, že lze míchat nejen různým způsobem, ale že jdou do sebe i placky, které by běžně hrálo tak pět dýdžejů. Byla to show a kupa radosti. Stylově pestré,  rozmanitý výběr hitovek u kterých rozhodně nezáleží na ročníku (super byl PvD), šibalské obličeje za gramofony a i k ránu rozdovádění kluci a holky na parketu, co více chtít?!

Na techno stagei zahajoval Tomahawk. Jeho na úvod rozjetá lokomotiva dosahovala ke konci setu závratné rychlosti. Měl jsem lehké obavy, jak asi naváže kolega Monotype. Zvládl to sice se zrakovou indispozicí, ale přesto byl dostatečně čilí aby následně předvedl něco málo vinylů ze svého recordbagu. Jeho jsem ovšem vůbec nestíhal – povinnosti na stánku stále volaly.

Jen střihově jsem zaregistroval Stuku. Už když přijel, měl velkou radost ze svého času v line-upu. Nabídl tedy lidem, to co nejspíše chtěli a na Monotypeův inteligentní závěr navázal čistou energíí a poslal ji do živé hmoty před ním. Jihočeši zareagovali a neváhali se tanečně projevit.

Co se týče Pietra, tak snad jen úsměvný zážitek po té co dohrál. Přišel za mnou týpek v bílém tričku, jestli se se mnou může vyfotit. Tak OK, sice nevím proč, ale nějak to neřeším. Potom se na mě ještě jednou otočí a prohodí větu, kterou mě dostal: „Ale hrál si dneska fakt dobře!“ ??. Já nevěděl, že hraju… ale tak když už se to lidem líbí… Zdravím Pietra a posílám větu v uvozovkách, byla pravděpodobně pro tebe (máme podobné brýle). Dotyčnému v bílém tričku s nápisem Boss se omlouvám, že na fotce nemá svého oblíbeného dýdžeje, ale mimozemšťana.

Johan Bacto na jehož jméně stála zodpovědnost zahraniční akvizice zahrát co nejlépe, připravil set, který začínal něco po druhé hodině. Hrál dvě hodiny, avšak mé uši ho zachytily jen na pár minut. Znělo to poměrně přesně, hluboce a „kupodivu“ Švédsky. Konec patřil jenom a pouze Vitaminovi. Zaslechl jsem starší sound a něco málo acidových prvků.

Sečteno a podtrženo

Explosion prodělala určitý vývoj a propracovala se až ke svému sedmému pokračování. To nabídlo zase o něco více než díly předcházející. Příjemný byl počet stánků a dalších doprovodných atrakcí – go go tanečnice i na houseové scéně, zajímavá performance a na této party již tradiční projekce pražské Phase. Světla silná s převahou statických lamp s celkovým důrazem na pestrost a barevnou atmosféru. Zvuk? řekl bych standard, nehledal jsem drobné nedostatky. Jeden podstatný se však objevil – ucpaly se dámské záchody. Ještě v první polovině večera se zamkly. Zůstal na nich pouze nápis „Dámy choďte na pány“. Asi bylo veselo. Já raději chodil ven. Díky tomu jsem se vyhnul ranním nepříjemnostem v chodbičce u toalet, kde se prý usadili snědí pupkatí tatíkové cikánského původu a ne zrovna vybraným způsobem nabízeli nějaké svinstvo (rozuměj dealovali perník). Pozor, pokud se vám něco takového stane, okamžitě se pokuste najít pořadatele, nebo někoho s personálu. Tohle opravdu NE.

Omlouvám se za ne zrovna pozitivní závěr, ale tohle zrovna nevidím rád. Party by opravdu měly být o zábavě a hlavně o vzájemné komunikaci a toleranci, ať už jsme jacíkoliv. V mém nejbližším okolí to tak naštěstí fungovalo. Tuto Explozi musím vyzdvihnout díky vám všem, kteří jste přišli. Na Jihu jsem dlouho nebyl a tahle Exploze ukázala, že je to opravdu domov, díky moc.