REPORT
Datum: 22.10.2001
Napsal: Mammoth
Report z poslední Apokalypsy by Mammoth
Jako už tradičně - report od našeho brněnského muže ze sobotní Citadely. Na paškál si svojí vtipnou formlou vzal nejen hudební vystoupení DJs (Oskar Mulero, Delano, Tibor, Pavel Krejdl, Kaisersoze, Jerry a další), ale i atmosféru akce a brněnské partypeople.
Po důkladné sprše a vydatném obědě nastává čas na povinnosti. Usedám před počítač a zemdlele sleduji jasnící se monitor. Pouštím si Daniela Landu, abych se trochu vzpamatoval z té porce krystalického techna, jež se mi včera dostala.
Začínám psát, prsty se pomalu rozbíhají po klávesnici. Zprvu to jde ztuha, ale po chvíli se vše rozbíhá. Další a další řádky se vynořují na obrazovce, Landa zpívá, že ho včera někdo trefil, zkrátka vše, jak má být…
Když si vzpomenu na první Apokalypsu, padá na mě stín nostalgie. Akce to byla svým rozsahem téměř komorní, bez přítomnosti světových extra super-stars. Už v té době jsem si ale říkal, že by bylo fajn, kdyby se dočkala alespoň několika pokračování. A ta skutečně následovala, některá lepší, jiná slabší. S Apokalypsou to bylo jako na houpačce, jednou byli všichni nadšení z totálního techno výplachu, jindy zase ohrnovali nos nad úrovní party, kam nedojela hlavní zahraniční hvězda.
Pořadatelé ale nehodili flintu do žita a pokračovali v započaté práci. A já tvrdím, že udělali dobře, neboť Apokalypsa nám vyspěla, stala se svébytnou "bytostí", jež si zjednává respekt širokého publika.
Ta poslední, a to řeknu hned na začátku, mě naprosto dostala a má u mě jedničku s hvězdičku. Akcička byla situována jak jinak než do brněnského Boby centra (když si vzpomenu, jak nad Boby před půldruhým rokem každý ohrnoval nos, musím se upřímně smát). Party people se mohli těšit hlavně na španělské chuťovky v podání Oscara Mulera, slovinské dobroty měl servírovat DJ Delano, jako kypřiči půdy měli vystoupit bratři Orbith a Jerry (ten mě upřímně řečeno nadchl), rozvášněný dav masírovali ještě DJs Kaisersoze, Tibor či Pavlík Krejdlů, který to šudlá za domácí server Czech techno. Kdyby se snad někomu z dunivých rytmů zatočila hlava, v záloze byl připraven prostor La Grotty, kde se hrálo poněkud volněji v režiji sdružení Family Circle. Vybrat si musel opravdu každý.
Velkolepý příjezd naší posádky se uskutečnil krátce před jedenáctou hodinou. Po zaparkování a výstupu z auta jsme s kolegou byli nuceni zhlédnout v protějším autě jednu opravdu nechutnou soulož (:-/ Komíhání poďobané zadnice zřejmě dávalo chlapci pořádně zabrat, a tak svým funěním elegantně zamlžoval zadní skla. Kdyby se snažil trochu víc, možná by si zamilovaný párek mohl užít trochu víc soukromí :-)
Od tohoto výjevu se radši rychle odvracím a spěchám do vnitra komplexu. Před Boby mě překvapuje tajemný klid. Doufajíc, že jsem nespletl datum, kráčím hrdě dál. Po chvíli se uklidňuji, před skleněným vstupem podupává malá skupinka kluberů, která je spolu se mnou po chvíli vpuštěna. Uvnitř už to žije svým vlastním životem, lidé kolují, hudba temně duní. Začínám se cítit uvolněně a pomalu mířím na Show hallu. Je tu pekelné horko, svlékám tedy svršky a zůstávám oděn pouze v pohodlné černé kalhoty a obligátní bílý trikot (a nějaké spodní prádlo a boty, pochopitelně :-))
Na hale panuje rušná atmosféra, za gramci to právě hobluje Orbith a jde na to pěkně zostra, beaty vibrují prostorem a lidičky se vlní o stošest. Začínám zkoumat své okolí, všude pobíhá spousta pěkných roštěnek a vysmátých jinochů, sem tam nějaký ten kamarád z jiné dimenze, ale s tím je nutné počítat. Po chvíli zjišťuji, že se zde vyskytuje obrovská koncentrace lepých slovenských děvčat, jež se vrtí za doprovodu svých velkých a drsně vyhlížejících kolegů. Slovákům se u nás evidentně líbí a je to jedině dobře, neboť je s nimi náramná legrace :-)
Na Apokalypse bylo méně návštěvníků než na předchozí Citadele a myslím, že kromě pořadatelů to vyhovovalo snad všem. Dostatek místa pro pohyb, vzduch se dal občas i dýchat, nikdo se na vás moc nelepil, zkrátka docela ideální předpoklad pro pohodovou atmosféru.
Vylézám na levou galerii a se zaujetím sleduji krátkou rodinnou roztržku mezi Jerrym a Orbithem, vzduchem létají vinyly, emoce vrcholí. Po chvíli se vše uklidní a na incident je zapomenuto, akce nerušeně pokračuje (upozorňuji, že informace je bulvárního charakteru a tak s ní musí být také zacházeno ;-))
Zrovna, když zkoumám hlavní dekoraci, jíž byl jakýsi obří barevný had z polystyrenových panelů, dochází za mixpultem k výměně stráží a nastupuje Jerry. Jedno zašmrdlání deskou, krátká dramatická pauzička a blonďatý chlapík se dal do toho. A nutno podotknout, že s pořádnou vervou. Jeho setík prostě neměl chybu, obsahoval skvělé hity, jež toho večera zazněly i od některých ostatních. Dav často naprosto zešílel a hulákal, ruce nad hlavami. Jerry si to v klídku vychutnával, občas si zamával vinylem nad hlavou, pohupoval se do rytmu, prostě pohodička. Bez debat zahrál bezchybně a skvěle připravil půdu pro horkou španělskou krev, jež měla za chvíli přijít. Mazec nastal, když se mikrofonu chopil slovenský bohatýr Soski a začal všechny burcovat svým vkusným řevem, jež skvěle doplňoval už tak hutnou atmosféru. Dostal mě, když se později davu 3x otázal : "je tu niekto"? Reakci snad ani nebudu popisovat, byla hromová.
Po Jerrym nastoupil k dílu první ze dvou cizinců - DJ Delano, na jehož výkon jsem byl zvědav, neboť byl u nás poprvé. Borec v trikotu s číslem 3 na hrudi se nezalekl husté atmosféry a navázal na svého předchůdce s elegantní noblesou, přičemž drtil klubery silou uragánu. Jeho styl jsem chvíli sledoval přímo za jeho zády, po chvíli jsem se ovšem rozhodl vyrazit mezi bujarý lid. Kromě mnoha známých jsem zde po dlouhé době potkal i svého osobního lékaře a důvěrníka, Dr. Igráčka, který byl ovšem natolik zmožen alkoholem, že jakákoliv diskuze na odborná témata se zdála býti vyloučena. Ponechal jsem ho tedy svému neradostnému osudu a vyběhl na své oblíbené stanoviště na pravé galerii, odkud jsem vše z bezpečné vzdálenosti sledoval.
Kolem mě proudily známé tváře, cítil jsem se téměř jako doma. Obzvláště zdravím blonďatou slečnu Báru z Ostravy, jíž jsem chtěl pochválit opravdu rajcovní kožené botky ale ta byla pak natolik uhranuta oslnivým Leošem Lycrou, že nevěděla, kde jí hlava stojí. Když se k nim pak přidal ještě charismatický lídr Lunaru Nikola, šla už pomalu do kolen, inu nejen já mám vkus pro krásné ženy ;-D.
Bohužel setkání nebyla vždy jen příjemná, našlo se tu i pár takových znýmých brněnských namyšlenců, kteří si přes svůj nosík nevidí ani na cestu, všechno znají, všude byli aspoň dvakrát, znáte to ne? (že, Bobře?). No ještě, že jsem je nepotkával příliš často.
Po Delanovi se ke gramcům postavil borec patřící do španělské stáje a nebyl to nikdo jiný, než sympatický Oscar Mulero. Oděn v červený trikot se dal do díla a já opět zaúpěl, sound mě nutil do pohybu, nedalo se tomu odolat. Oba cizinci předvedli opravdu extra výkon, žádné monotónní pure techno, žádný minimal ale opravdu kvalitní a nápadité vály ze světové produkce, navíc ve skvělém mixu, pro ouška tancechtivých apokalyptických návštěvníků to byla vskutku lahoda. Jak už jsem řekl, některé kousky měly opravdu úspěch, a tak hity například od Ruskina, Bayera, Surgeona či Liebinga zazněly i několikrát za večer od různých protagonistů.
Po odchodu Mulera ze scény se ještě u mixáku vystřídali Tibor, Kaisersoze a Pavel Krejdl. První jmenovaný trošku přitvrdil, ubral experimentů a přidal na důrazu, Kaiser se zase rozhodl, že mixážní pult roztrhá na cucky a vůbec se s ním nemazlil, no a Pavel, ten zase působil poněkud klidnějším dojmem, i když vůbec nedbal toho, že je ráno a masíroval všechny s neutuchající energií. Po páté hodině ranní Boby trošku prořídlo, někteří vesele pospávali všude možně, jiní ještě narychlo šlukovali rajský plyn. Každý druhý tu měl akutní nedostatek cigaret, takže somrujících se našlo dost a dost. Kdo měl, rozdával, kdo neměl, bral plnými hrstmi. Inu, známe to z televizní reklamy - Někdo má a někdo nemá ;-)
I když bylo Boby i ráno pěkně rozjeté, rozhodl jsem se ukončit mé postávání u horního baru a civění na rozjetou červenou slečnu s rozkošnými drdoly, kterou už tolik bolely nožky ale přesto se nevzdávala (kde jen vzala tu Energii?). Nastal ten správný čas k odjezdu. Domlouvám to s kolegou a odcházíme plni dojmů k autu, kde již naštěstí v okolních vozidlech nikdo nesouloží :-D. Odjezd domů je vysvobozením z dunivého rámusu a nezbytná zastávka na benzince pro bagetu spíše požehnání…
Takže co říci závěrem? Poslední Apokalypsa mně prostě a jednoduše sedla! Skvělý sound a světla jsou na Boby standardem, zelený laser taky nebyl k zahození, všudypřítomná reklama na Orion Hall a Rave.cz trošku unavovala, go-go danceři byli super, hlavně ti slovenští, fakt piváda. Obsazení skvělé, výkony dýdžejů brilantní, atmosféra úžasná, lidi až na pár mimoňů byli těžce v pohodě. Organizace v klidu, žádné půlnoční tlačenice a lá Citadela, všude relativně dost místa pro pohyb.
Zastávám názor, že Apokalypsa šlape Citadele na paty a může se lehce stát, že ji v budoucnu i přeroste, no nechme se překvapit, vše ukáže až čas.
Každopádně příští Apokalypsu všem doporučuji, pokud bude alespoň tak dobrá, jako tato, máme se opravdu na co těšit.
Mammoth
(any comments? This way -> mammoth@techno.cz)