Report z Mixeru s Joost van Bellenem od FlyBoyEdy

Proč zrovna sentimentu? Snad proto, že mi tato magická trojkombinace okamžitě evokovala sladké vzpomínky na nádherně strhující a euforií překypující mejdany kolem roku 96, kdy agentura Roxydust rozjela famózní večírky jménem Shake určené pro všechny milovníky house music, tance a vůbec hodně odvázané zábavy. Loutkovu rezidentní noc Shake v klubu Roxy jsem navštěvoval opravdu pravidelně a bez nadsázky mohu říct, že jí považuji za jeden z vrcholů house music v našich lokálních podmínkách. Pevně jsem věřil, že právě díky těmto třem pánům zažiju orgasmické exploze euforie jako kdysi, a že z emocionálního náboje, který si sebou z pátečního vydání party Mixer odnesu, budu moci čerpat ještě velmi dlouho. O tom, proč jsem z klubu Roxy nakonec odcházel celkem zklamán a proč pro mě byl největším zklamáním DJ, od kterého jsem očekával nejvíc, budou následující řádky.

Do klubu Roxy jsme dorazili přibližně ve čtvrt na dvanáct, tedy překvapivě dost brzo. Ale jak sami uznáte, Mixer je party vskutku vyjímečnou! Proto jsme  vzhledem k dost oprávněným obavám z davů lačných pátečního mejdanu, s ním související  fronty před klubem, fronty na šatnu a vůbec pro všechny clubbery podobně přitažlivých  lahůdek raději vyrazili o něco dříve, než máme ve zvyku.

Line-up skutečně nelhal a tak jsme ihned po příchodu do kupodivu poloprázdného klubu mohli zaregistrovat seňora Trávu, který se věrný svému image oblečený v maskovaném nátělníku pohupoval za gramofony do rytmu opravdu velmi příjemného až lahodného deep house, který mi dělá skutečně moc dobře na pleť. Po několika tradičních úvodních okružních jízdách po prostoru klubu Roxy jsme se zasekli u zábradlí na balkoně, pozorovali, kterak prvním štastlivcům najíždějí pilule a jim podobné substance a přemýšleli, zdalipak vylití piva do k zábradlí připevněného větráku je ten úplně nejlepší nápad, pomocí něhož bychom potencionální a zatím kolem parketu postávající tanečníky přiměli k životním výkonům v oblasti tance.

Po opravdu hudebně velmi příjemné hodince v režii DJe Trávy, během které zaznělo několik neskutečně mňamózních desek alá můj veleoblíbený projekt Luomo, nastoupil za gramce DJ Loutka. Ač to někteří závistiví škarohlídové nikdy nepřiznají, Loutka prostě umí. Pravda, s občasnými výkyvy, ale umí! Jedna z věcí, která z něj dělá vyjímečného DJe, je kromě jeho nesporného charisma a citu pro punk také schopnost pohrávat si s náladami, celkovou atmosférou párty ale především s lidmi. To nám také tento veterán "české taneční scény" během večera opakovaně předvedl! Zdá se mi, že oproti minulosti o poznání přitvrdil a celkem slušně rozdělal už téměř plný klub pro hlavní hvězdu večera jménem Joost van Bellen.

Vstoupení Joost van Bellena mi však opět potvrdilo bohužel již mnohokrát potvrzenou pravdu, že když se člověk těší víc, než je zdrávo, je velmi pravděpodobné, že se dočká velkého zklamání. Od Joosta jsem čekal skutečně mnoho. Právě s tímto pánem jsem totiž prožil několik opravdu nadpozemsky krásných mejdanů a zřejmě dost naivně jsem od něj neočekával nic menšího, než že svoje famózní show zopakuje. Se slzou v oku jsem si tak zavzpomínal na legendární párty Speadfreaks v klubu Mecca, které považuji za jedny z mých nej nej zážitků vůbec či na mejdan všech mejdanů s tímto pro taneční hudbu naprosto zásadním chlapíkem v rámci kdysi pravidelné noci Shake, na který se rovněž nedá zapomenout. V PR prohlášeních, které se objevily na webech snad všech podstatných serverů mapujících taneční hudbu, stálo, že maestro Joost Van Bellen je stylově velmi promiskuitní (samozřejmě v dobrém slova smyslu!), tudíž můžeme očekávat skutečně ledacos. Namátkou uvedu styly jako (tech)house, oldschool, e-clash, ...ale třeba i garagepunk, 2 step, dirty disco a kdoví co ještě. Naskýtá se však otázka, zdalipak je tato promiskuita důsledkem jeho hudební všestrannosti, rozmanitosti a škatulkami obdivuhodně nespoutaného mnohaletého hudebního vývoje anebo se prostě jen veze na tom, co zrovna letí?!? To ví zřejmě jen maestro sám a tak má otázka pravděpodobně zůstane nezodpovězena. Každopádně si teď dovolím jedno dost kontroverzní (varuji předem) prohlášení, se kterým dost možná mnozí nebudou souhlasit, ale kdybych se ho nedopustil, měl bych pocit, že to hlavní z mého reportu zůstalo nevyřčeno. Za poslední dobu jsem toho po hudební stránce zažil leccos, ale takové s prominutím s*ačky, které předvedl v pátek večer během svého díky bohu jen dvouhodinového setu DJ Joost van Bellen, tak to už jsem neslyšel hodně dlouho!!!

Úvodní 3-4 desky jsem bral jako celkem vtipný žert, když však v tomto stylu (netroufám si ho zaškatulkovat, ale tipl bych to na nějaký hybrid elektroidního dirty disca) Joost Van Bellen pokračoval i zbylé dvě hodiny, modlil jsem se, aby už tenhle traumatizující zážitek se silnou příchutí tragikomedie skončil. Samozřejmě se nebráním možnosti, že problém byl ve mně, protože spousty lidí v mém dohledu se viditelně skvěle bavili, zajímalo by mě však nakolik to bylo skutečně upřímně čistou a ničím nezkalenou radostí z muziky a nakolik to bylo důsledkem substancí, kterými přítomní party people obdarovali toho večera svoje tělesné schránky. Bylo mi z toho dost smutno a když jsem pozoroval Jardu Zapletala, jak zklamaně nebo spíš zhnuseně postává u zdi, pozoruje tančící lidi a v duchu si asi říká "what the fu*k!?!", došlo mi, že v tom asi nejsem sám. První co mě v tu chvíli napadlo, bylo: co bych teď dal za Terryho Francise! A hned vzápětí: rychle do chill outu! Tady však přišla v pořadí druhá rána pod pas toho večera v podobě absence DJe v tomto zklidňujícím prostoru, který nás měl spasit. Teprve zpětně jsem se dozvěděl, že (pro mě trochu překvapivě až paradoxně) na tak úspěšné párty , kterou Mixer rozhodně je, DJs v prostoru chill outu nebývají nikdy. Netuším, co vedení klubu Roxy vede k nezařazení DJs v chill outu do programu, ale pokud jsou DJs v chill outu naprosto běžnou záležitostí na mejdanech typu Breaksome, pak jejich úmysly skutečně nechápu. Napadá mě snad jen jedno jediné a tím jediným je spoření na trošku nesprávném místě. Party Mixer by si dle mého názoru alternativní hudební náplň skutečně zasloužila! Nebo už jsem tak zmlsaný???

V této zdánlivě pro mě bezvýchodné situaci jsem se nakonec odhodlal a použil fígl, jenž mě naučil můj šaolinský guru. Telepaticky jsem se napojil na několik jedinců, kteří byli takzvaně "málo moc úplně nejvíc" a vysál z nich veškerou pozitivní energii! Sice jsem je tak odsoudil k dalšímu nákupu u svého oblíbeného dealera, ale já si zbytek noci celkem užil! :)

Následkem nejenom toho jsem se po třetí hodině ranní rozloučil s jedním hudebním traumatem, s velkým jásotem, s opravdu upřímnou radostí přivítal navrátivšího se DJe Loutku a ještě zhruba tak hodinku se vlnil v rytmu celkem ostrého house v právě jeho režii. Loutka se toho k ránu opravdu nebál a pěkně sesekal (v dobrém slova smyslu) celou Roxy včetně mé maličkosti, za což mu tímto velmi děkuji! Poté jsem posílen alkoholem již jen několikrát kamarádce Terce udělal neslušné návrhy (tak co kotě, ke mně nebo k tobě???) a bohužel zcela sám se k novému dni probouzející se Prahou odebral k domovu, kde jsem si vychutnal jeden díl Červeného Trpajzlika a nechal se unést do říše snů...

Závěrem bych se rád omluvil všem, kterým páteční vystoupení Joost van Bellena připadalo jako jeden z životních zážitků, tudíž nesdílí mé zklamání a naopak jsem v nich svým reportem a kritikou vyprovokoval nějaké negativní emoce. Upřímně jim závidím, pokud mají odlišné dojmy. Mé pocity jsou striktně subjektivní a rozhodně netvrdím, že můj názor je tou jedinou správnou pravdou. Ve svých pocitech jsem si však skutečně pomoci nemohl...

(Pod report bych se klidně podepsal i já - na Mixer a Joosta jsem se těšil, ale po půl hodině jeho setu jsem přes nefungující chill-out utekl z Roxy. Svým podivným oldschoolem mě Joost vyhnal do Paradogsu na Dave Clarka... pozn. Mellow)