Report z Creative s Davem Clarkem

Představovat Davea Clarka není vůbec potřeba. Tento Brit, který oslaví tuto neděli 36. narozeniny je nejen synovcem slavného futuristy a vědátora Arthura C. Clarka, ale především velmi uznávaným DJem, producentem, remixerem a moderátorem. Dave se jako producent prvně představil v roce 1990 a od té doby prošel nejen on, ale i jeho hudba výraznými změnami.

Do Paradogsu jsem vystoupal něco mezi 23. a 24. hodinou. V té době příjemně zaplněnému bazénu diktoval Pietro. Nevím proč, ale nebyl jsem a nejsem schopen se srovnat s tím, že Pietro začal naplno využívat FinalSratch. Za poslední 2-3 roky Pietro radikálně změnil styl míchání. Pro mě to už není ten Pietro, co mu lítaly ruce nad mixem. Hodně zjednodušil. To je ale jen můj subjektivní pocit. Nic víc. Co Pietro nezměnil, je výbušnost a energičnost setů, do kterých často přidává vlastní tvorbu a nebo jen fragmenty nových nápadů. Pietro své hraní musel notně protáhnout. Odměnou mu byl doslova odevzdaný Paradogs...

Dave Clarke nastoupil s dvacetiminutovým zpožděním po 1. hodině ranní. Avizované novinky na poli DJ techniky jsme se nedočkali. Slibované Hi-End CD-DJ přehrávače Technics SL-DZ1200EPS k dispozici nebyly. Netuším, jak bylo vše domluveno, ale zdá se, že si tuto techniku měl přivézt Dave sám. Na Dave Clarka tedy čekalo standardní osazení českých klubů… 2 gramofony a mix Pioneer DJM-600, který je základním požadavkem Clarka. Prvních 15 minut jsem měl pocit, že naplněný Paradogs nepaří na Clarka, ale třeba na Orbitha. Směska veselého electra a electro-clashe. Proč ne?

Dave Clarke si velmi aktivní prácí s mixem a častým scratchováním ihned získal pozornost. Další minuty patřily zběsilému přechodu od electra k technu. Dave Clarke je známý obrovským rozsahem hudby, kterým baví své publikum. Tohle mi připadalo ale už příliš. Přechod byl postaven na masivním a brutálním remixu Kowalskiho tracku Emtec od British Murder Boys.

Přestože jsem postával opodál a aktivně poslouchal a sledoval dění, nedokážu si teď vybavit jediný silnější moment, který by mě přivedl k tanci a nebo by mi utkvěl v paměti. Clarkeův set byl plný rychlých zvratů, aktivního mixingu a obrovského množství různých tanečních rytmů. Přesto přes všechno jsem se cítil podivně. Nudil jsem se. Možná se nudil i samotný Dave Clarke. Alespoň se to tak zdálo. Vypadal, že ho to nebaví. Je to jen můj pocit nejspíš. Narvaný bazén s nadšeným publikem měl zcela jistě opačný názor…

Dalším, kdo se představil byla mladičká slovenská krev jménem Glaucoma. Masivní, nalomený, energický. Taková byla šablona pro výběr desek, které pocházely především z produkce slovenské, španělské a trochu starší švédské. Jak jinak, že? V mixu jsem hodně dlouho neviděl někoho s tak rychlýma rukama. Nebyl jsem sám, kdo byl uhranut účinnou rychlostí prstů na mixu. Mix byl rychlý a přesný. Výběr desek odpovídal šabloně tak typické pro slovenské DJs. Jediné, co by se dalo Glaucomovi vytknout byla stavba či vývoj setu. Tak nějak to znělo jako rychlá jízda nadupaným sporťákem, ale bez jakékoli myšlenky anebo vytyčeného cíle.

V pátek bylo v Paradogsu plno a bylo se opravdu na co nejen dívat. Zvuk nebyl zbytečně předimenzovaný a tak nebylo potřeba si tak intenzivně chránit sluch. Světel jako obvykle a dekorace žádné. Mrzí mě trochu přístup zodpovědných osob za toto patro komplexu Karlových lázní. Nejen, že se po obnově klimatizačního systému po povodních již nic nezměnilo, naopak mám někdy pocit, že je to horší. Vzduch je při plném zatížení téměř nedýchatelný. Těžko říct, zda-li se někdy tento charakteristický znak pro Paradogs změní.

Těžko říct, zda-li dramaturgové Paradogsu stojí o starší a zkušenější návštěvníky. Těžko říct, zda-li jim vyhovuje složení návštěvníků, jejich věk a stav v jakém se často nacházejí. Osobně jsem velmi tolerantní člověk, kterému stačí ke štěstí trochu místa a dobrý zvuk, ale některé situace či dialogy opravdu můžu zažít pouze v Paradogsu. :o)