Report od Edy

Není to ani tak dávno, kdy jsme na deštěm zmáčeném a  blátem potřísněném Střeleckém ostrově postávali s deštníkem v ruce a vlnili se do nádherných tónů všech možných projektů a DJs v rámci prvního ročníku české verze kultovního festivalu Big Chill. Sice jsme si tenkrát v paradoxně deštivé symbióze s počasím mohli vychutnat živá vystoupení opravdu atmosféricky extatických Fragile State či zvukově extrémně předimenzovaných Bent. Touhy mnoha fanoušků německého projektu Beanfield zažít tento Compostoidní skvost live zůstaly bohužel nevyslyšeny. To vše nám ale pořadatelé (hudební magazín Ultram:ix a s ním i organizátoři akce Designblok) vynahradili několik měsíců poté, konkrétně tuto neděli 10.10.04 v pražském Divadle Archa v rámci Design Lovers Party. Ta měla být stylovým a po hudební stránce velmi luxusním zakončením týdenní akce Designblok, prezentující v nejrůznějších pražských prostorách aktuální trendy světového designu. Pomyslnou třešničkou na dortu celé akce Designblok měli být již zmiňovaní avšak v červnu nedorazivší Beanfield.

Tento projekt pro mne byl po dlouhá léta pouze jedním z mnoha produktů  labelu Compost Records specializujícího se na zvukově velmi rozmanité a posluchačsky velmi atraktivní fůze mnoha hudebně oduševnělých stylů v rytmech převážně downtempa. Podobně jako label Compost Records má i projekt Beanfield (Michael Mettke & Jan Krause) opravdu nesmírně široký hudební záběr, a tak od těchto velmi zručných muzikantů a producentů můžete zaslechnout nejenom všechny možné formy jazzu, latina, funku, ale třeba i soul, breaks, house či hip hop. Zajímavý je jistě i fakt, že jedním ze zakládajících a dnes jíž bývalých členů tohoto projektu je samotný šéf labelu Compost Records-Michael Reinboth. Mám li být upřímný, rozhodně jsem se do nedělního koncertu Beanfield nepovažoval za jejich velkého fanouška. Ve své sbírce jsem měl spíše náhodou jejich poslední dvě alba a těmi jsem nijak závratně okouzlen nebyl. Na jejich koncert jsem tedy vyrážel, aniž bych měl jejich tvorbu důkladněji naposlouchanou, o to víc však byla vydrážděna má zvědavost. Z omylu, že by tito pánové byli jedněmi z mnoha, jsem byl velmi příjemně vyveden jejich sympatickým koncertním vystoupením.

Do Divadla Archa jsme po několika s přáteli příjemně strávených hodinách na Letné v rámci naší  rituálně vyklidňovací pravidelné seance dorazili krátce po osmé hodině večer. Kolem Archy se pomalinku trousili potencionální návštěvníci koncertu a během půl hodiny se prostor divadla začal pomalu ale jistě zaplňovat. Chvilinku jsme poseděli v malém sále alias V.I.P. lounge srkajíc pivko. Tento prostor na nás však působil tak nějak sterilně. Trošku nám snad připomínal lepší školní jídelnu, a tak jsme se po chvilce začlenili mezi ostatní nedočkavce postávající v hlavním sále. O zvukový předkrm se toho večer postarala dvojice djů Blue a Tall. Coby velcí fanoušci rekreačních sportovních aktivit si kluci dali svoji oblíbenou disciplínu, tedy "pinčes". Věrna svým djským kvalitám nám tato dvojice naservírovala rytmicky velmi složitý a zvukově velmi pestrý předkrm, za který by se nemusel stydět ani samotný Gilles Peterson z britského radia BBC. Coby djskou praxí nedotčený posluchač jsem s bezmezným obdivem doslova hltal tóny, zvuky a beaty linoucí se z aparatury a divil se, jak takové desky někdo může vůbec harmonicky a esteticky smíchat. Ne nadarmo je právě tato dvojice považována za českou špičku ve svém oboru.

Asi ve čtvrt na deset se na podiu objevili první zástupci koncertní sestavy projektu Beanfield a začali si štelovat svá nářadíčka, s jejichž pomocí nás toho večera hodlali unést do daleké říše libých tónů všech možných zvukových nálad a atmosfér. Po chvilce se chlapci z fazolového políčka ukázali v celé své kráse a v tu chvíli byla zřejmá i kompletní koncertní sestava tohoto nejenom ve svém mnichovském studiu působícího projektu. Mohu tak konstatovat, že toho večera nám Beanfield zahráli na akustickou kytaru , baskytaru, bicí a klávesy. To vše okořenil velmi příjemný hlas vokalisty jménem Ernesto, který se ukázal být nesmírně podstatnou až neodmyslitelnou součástí živého hudebního projevu této party. Ačkoliv na poslední desce jménem Seek vypomohly se zpívanými party zpěvačky Marzenka a Bajka, v neděli na to sympatický a velmi mladě vypadající klučina jménem Ernesto zůstal až na pár instrumentálních skladeb zcela sám. Ernesto disponuje nezvykle sexy hlasem a jeho procítěný zpěv působil, jako by byl pro tuto muziku přímo stvořený. Beanfield to zpočátku rozjeli zlehounka, jakoby nechtěli pražské publikum vystrašit. Ale čím víc si každou minutou svého energií nabitého vystoupení získávali velmi vstřícné publikum, tím víc gradovala atmosféra v pro tu chvíli již zaplněném sále. Jedním z faktorů , který kromě velmi vynikajícího výkonu kapely, přidal na kráse a intenzitě toho večera, byl opravdu precizně kvalitní zvuk. Přinejmenším já si rozhodně nemohu stěžovat na nějaké zvukové nečistoty či basové chaosy. Zpívající Ernesto byl opravdu velký sympaťák s příjemně spontálním vystupováním a kreativitou oplývajícími tanečními variacemi. Mám pocit, že při jeho tanečních exhibicích jej mírně inspiroval Jay Kay z party Jamiroquai, neboť jejich podobná taneční technika byla dle mého názoru velmi zřetelná. Na celé partě muzikantů bylo vidět, že si koncertování opravdu užívají, a tak se potutelně usmívali a vesele si rozehrávali své najazzlé klubové symfonie doplněné opravdu živelným, přesto nesmírně procítěným vokálem. Nadšené publikum jim za to po každé odehrané skladbě dávalo hlasitým aplausem najevo, že v tom rozhodně nejsou sami! Místy dostal koncert velmi osobní nádech, to když vokalista Ernesto například prozradil přítomnému publiku, že následující píseň je věnována jeho přítelkyni, která mu během koncertního turné opravdu moc chybí. Podobně sympaticky vřelých svěření a vyznání jsme se toho večera dočkali ještě několikrát a snad ještě víc to posílilo jakousi intimitu a sounáležitost hudebních spiklenců, která toho večera spojila hlediště s jevištěm v jeden celek. Jak jsem již napsal v úvodu tohoto reportu, chlapci z Beanfield jsou muzikanti mnoha tváří, a tak jsme se dočkali skutečně velmi rozmanitého vystoupení plného mnoha vlivů, inspirací a hudebních nálad. Beanfield dokáží ve svých skladbách vytvořit nejenom nu-jazzovou atmosféru podpořenou opravdu soulem nasáklým vokálem, ale celkem slušně jim jde i funky, hip hop, latino alá Kerri Chandler či disko s příchutí houseu vracející se do minulosti. Během vystoupení Beanfield nezazněly pouze čerstvé novinky z poslední desky Seek. Skladbami jako Enchanting signs či veleúspěšnou The Season jsme si zavzpomínali na rok 1999, kdy Beanfield vydali desku Human Patterns. Současnější tvorbu party Beanfield jsme pak pro změnu mohli ochutnat díky skladbám Close to you, Tides či Mr. Parkk, které pocházejí z již zmiňované desky Seek. Několikrát jsem hořce zalitoval toho, že nemám alba tohoto sympatického projektu lépe naposlouchané a malinko jsem zezelenal závistí přemýšlejíc, jak moc si tenhle príma koncert musí užívat skalní fanoušci znající texty a skladby zpaměti. Snad proto jsem si nemohl tolik vychutnat muzikantskými kvalitami umocněné improvizace, které pravděpodobně tvoří velkou zbraň této party.

Když Beanfield odehráli poslední plánovanou skladbu tohoto koncertu a odkráčeli do backstage, publikum lačné dalších skladeb propuklo v bouřlivý potlesk a jásot, kterému zcela jistě nešlo odolat! A tak se chlapci z Beanfield nenechali dlouho přemlouvat a vrátili se na podium, aby dokonali to strhující a euforizující "dílo zkázy"! To už snad neodolali ani ti nejstudenější čumáci a začali kroutit p*delkami do rytmu té neuvěřitelně smyslné a sexy muziky, jejíž kouzlo dle mého názoru člověk opravdu prožije nikoliv poslechem alba, nýbrž během živého koncertu.
Toho večera Beanfield všem přítomným dokázali, že jsou nejenom velmi ambiciózním studiovým projektem, ale i skvěle sehraným koncertním týmem, který svým živým vystoupením dokáže vykouzlit opravdu hodně příjemnou atmosféru. Ovlivněn tímto koncertním zážitkem, mám pocit, že po jejich cédéčkách do budoucna sáhnu rozhodně častěji než tomu bylo v minulosti a jsem velmi zvědav, s čím nás tato parta překvapí v budoucnu.