Report ze Solid Steel II od FlyBoyEdy

Nevyužít předešlý pátek exkluzivně naservírovanou možnost provětrat si své kimono v pražském klubu Radost FX pro mě byla věc naprosto nepředstavitelná. Produkční tým stojící za tímto klubem totiž všem lidem majícím v oblibě hip hop, funk, breaks, jazz a třeba i drum'n'bass připravil jedno opravdu luxusní lákadlo. Tím lákadlem bylo v pořadí jíž druhé vydání rezidentní noci labelu Ninja Tune, nesoucí název Solid Steel Session.

Tím, který měl celou akci dirigovat svým mistrným DJingem a citem pro výběr těch správných desek ve správnou chvíli, byl samotný Ollie Teeba, člen věhlasného hudebního seskupení The Herbaliser. A aby snad neměl pocit, že je na to úplně sám, podpořit ho přijeli další ninja boys. Konkrétně to byl kanaďan Darren Knott aka DK, který je jedním ze zásadních tvůrců pravidelné Solid Steel Radio Show a coby nový rezident noci Solid Steel Session se nám přijel představit i Sparky Ninja z Velké Británie.

Po absolvování krátké zlámané předehry v klubu Le Mirage jsem chvilku po jedenácté hodině večerní zamířil do Radosti celkem slušně natěšený na placky, jaké dokážou roztočit jen šikulové z Ninja Tune. Přestože někteří lidé nemohou Radosti přijít na chuť (snad) pro její přílišnou “diskotékovost“ a záležitosti s tím spojené, tentokrát se jednalo o akci hodnou vyjímky. A tak v pátek v Radosti ubylo elastických triček či kabelek značky Luis Vitton a naopak přibylo pár kšiltovek či mikin s kapucemi.

Místy zaplněnou Radost v době mého příchodu masíroval nový UK resident Sparky Ninja rozehřívající v tu chvíli poloprázdný parket. Pomocí desek zvukem blízkých produkci Ninja Tune a jemu spřízněných labelů tak celkem důstojně připravil půdu pro hlavní lahůdku této noci v podobě již zmiňovaného Ollieho Teeby. Sparkyho set nebyl špatný, vlastně byl celkem příjemný. Ale tak nějak mi přišel spíš poslechový, než že by měl výraznější ambice rozdovádět návštěvníky této party a přimět je k nějakému skotačení na tanečním parketu. Nějaké zajímavější a technicky sofistikované a zároveň zábavné mixy jsem během jeho setu rovněž moc nezaregistroval, takže jsem s napětím vyhlížel, kdy už se Ollie Teeba přestane posedávajíc za gramci vykecávat s kámošem a ujme se žezla.

Když tak učinil, bez sebemenšího zaváhání a hlavně bez jakéhokoliv varování to rozjel ve velmi divokých rytmech pěkně od podlahy. To se mu povedlo pomocí pecky Fight The Power od Public Enemy. V celkem rozjetém tempu pak během chvilky rozdováděl téměř celý parket k tanci a nekompromisně sesekal přítomné svým dle mého názoru velmi zkušeným a zábavným setem. Pro mě osobně nesmírně zábavný set se však pro někoho celkem dobře mohl stát mírným zklamáním toho večera.

Věrný svému věhlasnému renomé byl Ollieho set sice technicky velmi precizní, mixy byly zajímavé, hravé a zábavné. Avšak první hodinu svého setu pojal v rytmech urban music, která je od klasické produkce Ninja Tune na hony vzdálena. A tak jsme mohli zaslechnout všechny možné skotačivé a v jeden celek zakomponované edity a remixy nejenom současných poměrně mainstreamových záležitostí. Toho večera tak Radostí zazněli třeba Busta Rhymes-Dangerous, Kelis-Trick Me, Panjabi MC, Ludacris-Stand Up, LL Cool J-Headsprung, Q-Tip- Breathe and Stop či old school disco typu Cherill Lynn-To Be Real.

Pan DJ si během svého setu v klídku postával za gramofony, pro větší pohodlí si jeden z nich pootočil kolmo na okraj stolu, sem tam se usmál na juchající a na desky reagující lidi, občas ochotně zapózoval neúnavné dvojici fotoreportérů (kdepak se asi toulali naši techno.cz fotografové???) a kopal do sebe jednu minerálku za druhou. Zhruba tak po hodince jeho set zamířil do jazzu a funku zaslíbených hudebních rytmů, které by klidně mohly být zvukovou kulisou pro automobilovou honičku v gangsterském filmu s Clintem Eastwoodem v hlavní roli.

Ač to byly nálady velmi příjemné, měl jsem pocit, že během těch zhruba 30ti minut jeho set začal mírně postrádat energii, kterou v předchozí hodině doslova překypoval. Snad pro to se po nějaké době opět mírně vrátil k urban zvuku a v poklidu tak dokončil svůj pro mě velmi příjemný a zábavný set. Chápu, že spousta lidí mohla být hodně rozčarována, že v jeho setu slyšela tak málo produkce od Ninja Tune.

Ale myslím, že Solid Steel Session nemusí nutně znamenat přehrávání veškerých placek vydávaných na této značce. Tuto noc chápu jako příležitost zaslechnout nevšední a hudebně velmi rozmanité sety pánů, které tento label spojuje. Snad proto, že jsem na tuto noc šel s tímto očekáváním, nebyl jsem na rozdíl od mnoha jiných návštěvníků této party zklamán, ale naopak jsem se moc dobře bavil. Fakt, že je tato party propagována jako striktně Ninja Tune noc, v mnohých vzbuzuje bohužel nesplnitelná očekávání… 

Rovněž bych rád vyzdvihnul velmi humornou, vtipnou a vizuálně zajímavou práci VJe strýčka Jedličky, který mě několikrát opravdu upřímně rozesmál. V rámci jeho VJ show jsme tak během noci mohli spatřit nejenom všemi českými fotbalovými fanoušky “zbožňovaného“ a (kulantně řečeno) ne zrovna vlasatého rozhodčího Pierluigi Collinu a jiné podobně zvrhlým způsobem komické šílenosti.

Po Olliem se za gramofony objevil kanadský DJ DK a během několika minut to celkem slušně zalomil. Sice (dle reakcí lidí na internetu) prý úplně stejně jako na prvním vydání SSS, a to včetně pořadí desek, ale znělo mi to celkem fajn. I přes to, že v klubu i nadále panovala příjemná atmosféra, cítil jsem se hudebně i tanečně dostatečně ukojen. Ještě chvilku jsem na baru scannoval pohledné seňority a po chvíli se odebral směr letenské ghéto. Tam jsem již tradičně zaskočil na decentní chill-out v klubu Wakata a odebral se k domovu. Solid Steel Session II byl pro mě osobně velmi fajn mejdan, ale jak jsem se již zmínil, chápu, že očekávání mnoha fanoušků labelu Ninja Tune toho večera zůstala nenaplněna…