Report z Garáží od Jukiho

Underground Garage - volume . 5

"No podívejte se na ně, to snad neni možný tohleto !!! ", zachmuřila se svátečně upravená šedesátnice s velkou růžovou mašlí ve vlasech. "Radši půjdem Blaženko, to sou ti technochuligáni co si píchaj tu marihuanu, jak vo nich řikali v televizi", přidala k dobru její o nic méně elegantní kolegyně. Usmívající se kožíškář s lightstickem v puse jen stál a pobaveně kroutil hlavou.

Tak takový obrázek kulturní a generační konfrontace se mohl naskytnout všem, kteří se v sobotu vypravili do prostor podzemních garáží pod náměstím Jana Palacha. Nalézají se v samotném historickém centru Prahy v intimní blízkosti vznešeného Rudolfina a obvykle poskytují přístřeší našim plechovým miláčkům.Tentokráte by jste však auta hledali marně. Konala se zde totiž v pořadí pátá, dnes již legendární akce s názvem Underground Garage ( jak překvapivé, že ! ), za kterou stojí skupina lidí kolem dje Igora Patakyho (a organizátorů minulých garáží, agentury On strike v čele s Petrem Svobodou, pozn. Dan Kafka) . Mnoho z nás se na tuto party nepříčetně těšilo, a jelikož je známo, že příliš velkou periodicitou neoplývá, bylo by zoufalým bláznovstvím nepoctít ji alespoň kraťoučkou návštěvou.

Pozvání přijalo šest zahraničních umělců a několik domácích, velmi oblíbených djských špiček. Prostory vypadaly jako podzem...., ale nakonec...snad je popisovat nemusím, dozajista si všichni umíte představit jak takové místo vypadá.
První krok k onomu šílenému masakru jsem učinil zhruba po půl jedenácté. Uffff........!
Chvíli trvalo než se mi podařio ustát náhlý náraz jiné dimenze, světa řízného techna, stroboskopu, kouře smíseným s potem a obrysů rozdováděných těl mých souputníků. Konečně. Hlavou probleskly sentimentální vzpomínky na minulý ročník. Počáteční nervozita a napjaté očekávání byly tytam. Zorientování se v organizaci prostoru zabralo pár minut (sic přiznávám, že mne mírně zdržela fronta na ty pěkné dekorativní balónky, které byly k zakoupení) a nic nebránilo vykročit v náruč řádně nadupané hudby a rozjařeného veselí.

Na první stage to právě rozjížděl slovenský expert Dalo svým inteligentně stavěným technem za doprovodu halasného povyku svého urputně tančícícho publika. Opět dokázal, že patří na stupně těch nejlepších a v mnohém se vyrovná svému vládnoucímu krajanovi - Tokymu. Na dvojce své umění předváděli Akin a Glaukoma, kteří až překvapivě zasáhli do černého a servírovali předkrmy přesně dle gusta přítomných tanečníků. Odbyla půlnoc, čas všemi netrpělivě očekávaný. A ejhle ! "Kdo to teď hraje"? " Máte někdo lajnap"?. Tímto způsobem reagoval nejeden z nás. Skutečně. Vzhledem k naprosto fascinujícímu čtyřhodinovému bloku na obou stageích byla absence line-upů trošku mrzutá. No nic, je to underground, a tak jsme tuto maličkost rádi překousli a oddali se vírům zábavy.

Na mainflooru panovala pekelná technoatmosféra jemně přecházející v decentně lehčí zvukovou linku tech-houseových rytmů na stagei druhé. Nejvíce zaujal španěl Christian Wunsch a jeho luxusní živý set v němž komponoval různé druhy techna v dokonale řazené souměrnosti.

Čas pokročil a v našich očích se zrcadlila všeobecně pozitivní nálada. Na řadu přišlo otevřít poslední třetinu celého podujetí. Ke gramcům se úderem čtvrté postavil headliner party - Steve Bicknell. Rozfofroval naprosto božský, ba přímo fatálně orgastický technomazec. Ládoval do nás hravé, rytmické a velmi solidně propracované zvukové vibrace a vlny. Když svůj výstup po šesté ranní zakončil, odcházeli jsme domů v dětinské blaženosti a s pocitem řádného zadostiučinění.

Party doplnili Camel Zone, Salon Joshua, CD shop a mnoho dalších...........

Oficiální after party připravil klub Roxy.

Text : Juki

Fotky z Garáží od Dejva
Rozjetý fotky z Underground Garage od Mellowa