Downwards Penetration - report od Jukiho

"Já ne spík ingliš! Chci vidět lístky!" zahulákala hysterická průvodčí na skupinku dětsky vystrašených a řádně zpitomnělých Japonců, kteří se mnou cestovali v kupé. Moskevský rychlík zatím uháněl ponurou krajinou a do mé hlavy se pomalu snášela ona dobře známá přemýšlivá nálada. No. Zas to pěkně začíná, napadlo mně. Do Pardubic naštěstí není daleko a vidina nádherně prožité noci v místním L-ku mne udržovala ve stavu duševní rovnováhy. Na rozdíl od Japonců. Ty chytal psotník.

Ke kulturnímu prostoru, který svým silně funkcionalistickým vzezřením připomíná typický "dar" realného socialismu jsem dorazil kolem jedenácté hodiny večerní. Hloučky pestře oděných kluberů, prokřehle stepujících ve vlhké zimě dávaly
tušit bohatý program. Velmi pozitivní a štastné rytmy linoucí se z útrob stavby (pocházející od chlapců ze soundsystému U Merkura) působily v tomto případě jako neuvěřitelně silný magnet mateřského tepla a pohodlí. Vítr znatelně zesílil a krůpěje deště provokativně naznačily, že nastal správný okamžik odebrat se mezi pardubickou taneční společnost.

Party byla koncipována klasickým způsobem, tedy dvě pódia rozdělená dle hudebních stylů. V hlavním sále vládla těžká diktatura tvrdých a dosti našlapaných rytmů všech druhů techna. Jako první vyzval k tanci přítomné návštěvníky dj Genome, který prý odvedl pořádný kus práce a naprosto vhodně celou akci zahájil. Následovali djs Agent a Miquel, jež všichni velmi dobře známe a víme, že jejich přítomnost je vždy zárukou kvalitně podané hudby. Nejinak tomu bylo i tentokráte a myslím, že oba ze sebe vymáčkli to nejlepší. Úderem první nastoupil již netrpělivě očekávaný brit Regis se svým živým setíkem. Sic neodehrál avizovaných pětačtyřicet minut, zato však předvedl naprosto delikátně stavěné techno, důmyslně poskládané do ploch a veskrze souměrných linek či zvukových vln. Veselá nálada se dostala na maximum. Lidé pařili jako jedno tělo a teplotní rozdíl mezi sálem a tureckou lázní zapadl na krajní mez našich rozlišovacích schopností. Regis zavřel své oči a zhluboka nasával rozjetou stmosféru. Tento sympatický a dosti svérázný chlapík rozhodně není žádný neumětel, což jasně demonstroval svou úsměvnou show. S vervou rozzuřeného tragéda vyskočil na table ke gramcům a počal hecovat dav. Nebylo jediného důvodu proč se omezovat na směšný stoleček. Když už tyjátr, tak pořádný. Hups! na vysokou reprosoustavu! Klubeři nevěřili vlastním očím. "Ty vole Járo! Fakt tam vylez? Jám mám snad halucinace, nebo co!" zaznělo ze skupinky zírajících chlapců opodál.
Regis v každém případě zaujal a určitě nebude na škodu, když se dočkáme také jeho běžného hraní.

Následovalo oblíbené duo Daho a Ginger hrající na 4 gramce. Bohužel musím říci, že se jejich výkon ani v nejmenším nepodobal těm (jejich) předešlým a znatelně devalvoval dosavadní hudební pestrost. Nicméně několika jedincům evidentně oblibujícím světoznámý pardubický desert tato skutečnost nevadila a nepříčetně tancovala dál. (lidi, copak jste už dočista zblbli?) No nic. Celé rodeo zde zakončil DJ Tibor, jenž prezentoval relativně slušné, propracované vibrace v hravé zvukové linii dupavého minimalu.

O druhý stage - řádně prosvětlený, se postarali chlapci z již zmiňovaného soundsystému U Merkura. Myslím, že tento subjekt má před sebou velkou a slibnou budoucnost. Šťastné houseové rytmy bavily všechny přítomné a leckdy zdejší atmosféra převálcovala i tu na hlavní stagei. Malé hudební intermezzo zajistil Patrik Bergman, který pokřtil svůj čerstvě vydaný vinyl.

V L-ku jsem byl poprvé a musím uznat, že zvěsti o pořádně rozjetých akcích nepřehánějí. Krom velkého tepla a absence dekorací snad nelze vůbec nic vytknout. Už nyní vím, že se do těchto míst vždy rád vrátím.
Party doplnil Camel Zone, salon Joshua, CD shop a další...